Pocházím ze Slovácka - a dnes večer je tam veselo. Pálí se tam čarodějnice, ale hlavně - stavějí se tam vysoké, štíhlé máje.
Že by se v naší dědině z večera na posledního apríla někdy pálily čarodějnice si nevzpomínám, za mého dětství se tam takové atrakce nekonaly, ale máje na hřišti tam chlapci stavěli odjakživa... A v noci, tajně, májky pod okny děvčatům - svým, vyvoleným...
A také se tu noc dělávaly různé naschvály, vylomeniny a skopičiny... Když některá děvčica s nějakým šohajem chodila potajmu, mohli se oba nadít, že od jeho chalupy k té její se po ránu na prvního máje objeví cestička vysypaná pískem, anebo vápnem. To pak měly maminky těch dvou zamilovaných po rozednění rychle co odstraňovat, aby ta jejich láska zůstala v tajnosti. Ale znáte to, na dědině se stejně nikdy nic neutajilo…
A tu noc na prvního mája se děly i jiné podivné věci...Vzpomínám si, že kdysi i takové těžké zemědělské nářadí, jako je pluh, se ocitl našemu kováři Trnkovi na střeše za komínem. (On totiž měl pěknou dcerku Mařenku, a tu si hlídal). I naše modrobílá lavička, co stávala před domem, také kdysi zmizela a objevila se až ráno na návsi "u luže" přivázaná kravským řetězem v koruně staré lípy. Tož takové "veselé" to u nás bývalo v noci před prvním májem...
A když večer na posledního apríla chlapci tu vysokou máju, ozdobenou barevnými fáborky, a na vršku červeno-modro-bílým praporkem, na hřišti postavili, musili ji po celou noc hlídat, aby ji hoši z některé vedlejší dědiny neukradli, neuřezali, anebo nedejbože aby se sama neskácela... To by byla veliká ostuda nejen pro ně, ale i pro celou dědinu.
A tož veselé pálení čarodějnic - a také ať´se chlapcům podaří postavit vysokou máju a hlavně aby tam vydržela až do konce května. A vám všem přeji krásný měsíc máj - ten lásky čas - kdy, jako v době K. H. Máchy i dnes "hrdliččin zve ku lásce hlas, kde borový zavání háj... Hynku, Viléme, Jarmilo" - a vy, všichni ostatní...
A nezapomeňte na prvomájový polibek pod rozkvetlou třešní...
