Včera jsme byli s manželem na výletě v zoologické zahradě na Lešné u Zlína. Počasí nám přálo, od rozednění svítilo sluníčko, jen po třetí hodině se to začalo trochu zatahovat. Bylo tam hodně dospělých, ale i hlavně dětí.
Je červen, měsíc kdy jim končí škola a zanedlouho začnou prázdniny. Některé, ty menší, tam byly s rodiči, jiné, celé třídy, na výletě se svými učitelkami. Dospělí se tvářili ustaraně, zato děti byly veselé, plné radosti z čekávání vzrušujících zážitků. Některé byly rozverné, ale na požádání mi rády zapózovaly před objektivem fotoaparátu.
V zoologické zahradě na Lešné u Zlína jsme jsme byli s manželem naposledy před čtyřmi lety a od té doby se tam hodně změnilo. ZOO Lešná je dnes moderní se vším, co k tomu patří. Za tu dobu jsme se bohužel změnili i my, k horšímu. Areál ZOO je rozlehlý, kolem poledne bylo vedro, byli jsme tou dlouhou chůzí unaveni. Proto jsme pro část trasy zvolili jízdu ve veselému, barevně dekorovanému vláčku, který projížděl nonstop po některých částech areálu. Z toho důvodu jsme museli vynechat některé části prohlídky, kterými jsme se kdysi procházeli pěšky. No nevadí - dohodli jsme se, že areál navštívíme v této sezóně ještě jednou a zastavíme se v těch místech, která jsme nyní vynechali.
V ZOO Lešné jsme pobyli asi čtyři hodiny a uviděli jsme spoustu zvířat - dokonce i místní atrakci jaguára - Treka, který se k radosti dětí občas mihl za ohradou v křoví. Viděli jsme pštrosy a jeřáby, v jezírkách potápějící se vydry a tuleně, v jiných zas hejno růžové plameňáky, volavky, pelikány i různé jiné brodivé vodní ptáky. Z jednoho potůčku se vykolébala i hnědá kachna se svojí drobotinou, s pěti roztomilými kachňátky.
Pak jsme se vydali k pavilonu slonů a pozorovali tři dospělé slonice s jedním slůnětem, které se rozvážně procházely po svažité travnaté stráni nad písečnou sloní ohradou.
Největší pozornosti návštěvníků, zejména dětí, se však těšil pavilon rejnoků. Člověk by málem nevěřil svým očím, že i takový podivný mořský tvor, jako je rejnok, se dá ochočit. Rejnoci s otevřenými tlamičkami připlouvali až k okraji vodní nádrže, nechali se návštěvníky krmit a hladit rukou po svém placatém těle. To krmivo příchozí získali při vstupu dovnitř. Bylo v malých mističkách, každý si je mohl nabrat do dlaně, ale před tím si musel umýt ruce pod tekutou vodou.
Po celé dopoledne v ZOO svítilo sluníčko, ale později, kolem třetí hodiny odpoledne se obloha začala zatahovat a my jsme se vydali domů. Však už byl nejvyšší čas. Jen co jsme přijeli zvedl se vítr, setmělo se, zahřmělo a začalo pršet. Byli jsme rádi, že nás bouřka nezastihla v ZOO. Ale i když z počátku vypadala hrozivě, netrvalo to naštěstí dlouho a skončila. Horší to prý bylo v sousedním okrese, na Kroměřížsku.
