Milí adminové, sdělila jsem vám, že se jako neřidička nemohu zúčastnit akce o dopravě, a o naštvaných řidičích – ale jen co se dnešek se včerejškem sešel, všechno je jinak…
Manžel se vrátil ze zahrádky s taškou posbíraných okurek, které si letos přispíšily - již rostou a mohou se nakládat. Tedy díky intenzivnímu zalévání, protože i když je některý z těchto horkých dnů od rána pod mrakem - a občas dokonce i zahřmí, vody z mraků u nás zatím spadlo žalostně málo, povětšině vůbec nic. Díky rezervoárům v naší zahrádkářské kolonii se ale díkybohu zalévat ještě dá, přílucký potůček, z kterého se do nich voda čerpá, zatím ještě úplně nevyschl.
Tedy – u nás doma je již okurková sezona v plném proudu. Na balkoně kraluje velký zavařovací hrnec s teploměrem, ve špajzu je v desetilitrovém červeném smaltovaném hrnci hotový okurkový nálev, v kredenci bobkový list a hořčičné semínko, v chladničce stále připravená čerstvá zelenina - cibule, mrkev, křen a svazek voňavého kopru – to aby byly naše domácí „znojemské“ okurky ve sladkokyselém nálevu opravdu takové, jaké mají být. Lahodné a osvěžující.
Vrátím se ale k načatému tématu, k „naštvaným řidičům.“ Předevčírem k večeru se vrátil manžel se zahrádky s károvanou taškou plnou nasbíraných okurek, zanesl je do chládku, do sklepa na betonovou podlahu, sedl si v kuchyni na židli a pravil: „Tak si představ, že jsem byl právě svědkem dopravní nehody.“ (My to máme zahrádku blízko, tři zastávky trolejbusem, a pak ještě tak tak tři sta metrů pěšky). „Tak když jsem šel tou boční silnicí k trolejbusové zastávce, nějaký mladý řidič v Audi tam zrovna přede mnou vrazil do sloupu veřejného osvětlení. Vylezl z auta, jednou rukou si držel hlavu, v druhé nějakou věc, zřejmě chytrý mobil, a pořád opakoval: „Do prdele, do prdele, do prdele…“ Nevím koho tam posílal - asi sebe, protože byl pořádně naštvaný – a ani se mu nedivím... Předek jeho Audi byl na maďeru, elektrický sloup dvakrát ohnutý, nahoře málem do pravém úhlu. On byl asi v pořádku, jenom v šoku… Chodil pořád dokola, na hlavě si přidržoval jakýsi hadr, a stále opakoval ty dvě slova... Jestli přijeli policajti - a kdy, nevím, pospíchal jsem na trolejbus..."
***
Milí řidiči, vezměte si z tohoto příběhu ponaučení, buďte opatrní, za jízdy si raději dejte bobříka mlčení (a hlavně netelefonujte), aby se vám nedejbože také nestalo něco podobného - jako tomu nešťastnému řidiči...
P. s.: Dnes přišel manžel s další várkou okurek a řekl: "Představ si, že na místě té předvčerejší havárky už stojí nový sloup... To je ale rychlost."
