"Domnívá-li se někdo, že všichni lidé, kteří dosáhnou seniorského věku se změní na laskavé staroušky se velmi mýlí," napsala ve svém blogu "Nenávistní důchodci" blogerka paní Helena Vlachová... .
Na začátku sice přiznává, že úplně všichni senioři-důchodci takoví nejsou, ale její článek pokračuje příklady, které svědčí téměř o opaku. Nedalo mi to a k jejímu názoru jsem se vyjádřila. Myslím si totiž, že podobné články, a zejména už i jejich podobné titulky, vzbuzují nedobré pocity, vyvolávají nesoulad nejen mezi lidmi, ale i mezi jednotlivými generacemi. Všichni jsme LIDÉ, žijeme přece na "jedné lodi"- jednou za život jsme dětmi, pak dospějeme a zestárneme. Ten, kdo z nás nezemře mladý, dočká se seniorského věku, stane se také důchodcem... Takový už je života běh, ale každý věk si nese svá pozitiva i negativa. A musíme se smířit i s tím, že nejsme, my lidé, všichni stejní. Někdo z nás má těch dobrých vlastností víc, jiný zase bohužel těch nedobrých. A stáří, samota - a často i nedostatek porozumění okolí, tyto špatné stránky lidská povahy zvyšují... A jsme nuceni je i tolerovat. Nechci ale moralizovat, příčí se mi to...
Moje reakce na článek "Nenávistní důchodci":
Milá paní, takové a podobné články bezpečně přispívají k tzv. "blbé náladě..." Už i ten titulek "Nenávistní důchodci.... " Je to jako by se objevil článek s titulkem "Drzá, a frackovitá mládež". Byl by na tom sice také kus pravdy, ale ne celá. Tak, jako jsou někteří důchodci (penzisté) nenávistní a hádaví, jsou zase jiní i hodní a moudří - nerozdmýchávají spory mezi lidmi, ale naopak je urovnávají... A zrovna tak nejsou všichni mladí lidé drzí, nevychovaní a frackovití, převážná většina z nich je slušná, vychovaná, ráda pomůže slabším - třeba i těm seniorům - důchodcům. Nesmíme paušalizovat...
I v našem domě např. žila jedna starší paní, která ráda vyvolávala spory a pomlouvala druhé. Byla ale usměrněna... Takovým snahám rozeštvávat lidi je nutné zavčasu zamezit... Nejlepším způsobem je svolat v domě schůzku a vyříkat si to navzájem. Pokud se někomu na druhém něco nelíbí, například že nedodržuje domovní řád, je dobré říct mu to do očí, a nejednat za jeho zády. (Vím, chce to i odvahu). A žádným pomluvám nedopřávat sluchu. Zloba a nenávist plodí zase jen to samé - nenávist a zlobu. Pomluva je zlá saň, zlý démon - je taková, jak o se ní zpívá v Árii o pomluvě v Lazebníku sevillském... Pánbůh nás od ní ochraňuj. Hledejme v lidech spíš to pozitivní, než to negativní...
Namísto zloby a nenávisti - toleranci a porozumění. Mám s tím zkušenosti a proto věřím, že se dřív uspěje slovem dobrým, než tím zlým...
