Poslední letní dny si užíváme pořádného vedra, teploměr stále ukazuje přes 30 stupňů Celsia, avizované ochlazení nepřichází- a přesto jsme se minulou neděli vydali na výlet - na naše milované Valašsko.
Vyrazili jsme kolem desáté ráno, projeli Vizovicemi, Jasennou, přejeli přes strmý zalesněný kopec Sirákov, pokračovali směrem na Vsetín a odtud na Velké Karlovice. Nějaký kilometr před nimi jsme odbočili doleva a vydali jsme se lesní klikatou silnicí na známý valašský kopec Soláň (861 m).
Soláň a jeho okolí není jen typickou valašskou destinací, která nabízí kouzelné výhledy po okolní krajině, ale skýtá i pohled na modravé panoráma vzdálených kopců a na malebná údolí.
Tato místa dobře znám, navštívila jsem je již mnohokrát, ale nikdy mě neomrzí. Nejhezčí procházka je od galerie Zvonice (a od horského hotelu Čarták) nahoru po upravené cestě k vrcholu Soláně. Procházka není dlouhá a je možné si na ní i odpočinou na lavičkách, například u kříže mezi dvěma vysokými starými duby.
Po příjezdu nahoru jsme zaparkovali u horského hotelu Čarták a po osvěžující kávě jsme se vydali k vrchol Soláně. I když bylo krátce po poledni a slunce stále pálilo, mírný větřík s kopců nám cestu zpříjemňoval. Míjeli nás kolaři, rodiče s malými dětmi i různí skupinky turistů se svými psími mazlíčky. A bylo to velmi příjemné setkávání, všichni se na sebe usmívali navzájem zdravili.
Asi v polovině cesty jsme si na té lavičce u křížku pod těmi starými duby na chvíli odpočinuli a pak jsme pokračovali v cestě. Těsně před vrcholem kopce se nám nabízely dvě možnosti. Buď pokračovat po mírně stoupající asfaltové cestě dál, anebo se vydat po strmém chodníčku přímo nahoru. Na moji radu jsme se vydali po chodníčku - ale znáte to... "Chodníčkem blíž, ale cestičkou spíš". Manžel to příkré stoupání zvládl jakoby nic, ale mně to trvalo déle - a s více potu a námahy. Ale zvládla jsem to - i když jsem si musela ke konci pomoci berličkou, vlastně jakýmsi nalezeným klacíkem, o který jsem se opírala.
Ta námaha ale stála za to. Výhledy s vrcholu Soláně do údolí, i na vzdálené modravé hřebeny hor, byly nádherné... Pořídila jsem si tam pár snímků, které mi je budou připomínat.
Cesta dolů dolů již byla velmi příjemná. Zastavili jsme se ještě na chvíli v hotelu Čarták něco tam pojedli a popili, a pak jsme se vydali domů. Byl to moc hezký výlet, doporučuji ho i vám.
