Jak se tak koukám kolem sebe, vidím na ulicích víc kočárků než jich bylo před nedávnem - a to je neklamné znamení, že u nás demografická křivka stoupá, že se u nás zase konečně rodí víc dětí - kluků i holčiček.
Že by po tom boomu „Husákových dětí“ nastal téměř po padesáti letech boom „Zemanových “ dětí? To asi těžko, prezident Zeman na tom žádnou zvláštní zásluhu nemá... Spíš je to tím, že se poslancům povedlo „zreformovat“ zvýšení a čerpání finančních dávek na mateřské dovolené tak, aby to líp vyhovovalo mladým rodinám, a ty se pak rozhodly mít větší rodinu, nebo aspoň aspoň dvě děti. Považuji to za rozumné řešení, které je výhodné jak pro stát, tak i pro tu rodinu samotnou. Mít děti je pro dva mladé lidi, kteří chtějí spolu žít, přece normální, a nezůstat jen u jednoho dítěte je nejen pro ně, ale i pro to prvorozené dítě (aby mělo sourozence), žádoucí. Říkávaly naše babičky, že “mít jen jedno dítě je tak leda pro strach" - a měly pravdu.
Když tedy nastane ta radostná událost a žena otěhotní, začnou nastávající rodiče přemýšlet o tom, jaké dají svému potomkovi jméno. V minulosti to asi bývalo jednodušší, podívali se do kalendáře, a které jméno se tam v blízkosti dne narození syna nebo dcerky vyskytovalo, takové jim dali. Anebo jim u dalších dětí poradil při křtu pan farář. Bývalo zvykem, že prvorozený syn dostal jméno po otci a dcera po matce, nebo je dostali po někom z blízkých příbuzných. Anebo po nějaké známé osobnosti. Všimla jsem si, že u nás na vesnici, v době za Rakouska-Uherska, bylo například velmi populární jméno Marie, Terezie, Josef, František, Rudolf - rodiče dětí zřejmě inspirovala křestní jména tehdejších rakouských panovníků - a později, za první republiky, zase jméno Tomáš, po prezidentu T. G. Masarykovi. Samozřejmě i jména biblická, a jména různých "svatých," uvedená v kalendáři.
A jak to bylo u nás v rodině? Když se nám narodil syn, dali jsme mu jméno Miroslav (po mně. ale možná i po králi Miroslavovi z filmu Pyšná princezna), pro jméno dcery jsme si vybrali jméno jedné herečky z tehdy velmi populárních francouzských filmů. Před narozením vnuků naše dvě mladé rodinky jejich předpokládaná jména před námi dlouho tajily - a světe div se… Nejstarší vnuk dostal jméno po tátovi - Miroslav, a pro ostatní naše čtyři vnuky, jejich rodiče vybrali jména tradiční, biblická, taková, jaká se u nás dávají dětem odedávna. David, Petr, Tomáš, Lukáš… A dnes, kdy se naše rodina rozrůstá o pravnoučátka? Také chválím - proti dívčím jménům Natálka, Nikolka, Karolinka, Markétka, Kristýnka, Viktorka, ani proti těm chlapeckým jménům - Matouš, David, Samuel, nemám žádné výhrady (stejně by mi to nebylo nic platné...) Nemám ale také nic proti poněkud neobvyklému jménu Maxim - i to se v dřívějších dobách dost používalo… Vždyť i bratr mé babičky, můj prastrýc, se jmenoval Maxmilián, říkali jsme mu strýček Max.
(Ta jména, která jsem zde uvedla, se samozřejmě netýkají jen naší blízké rodiny, ale i rodiny širší, bratranců, sestřenic, jejich dětí, vnoučat a pravnoučat).
Takže je vidět, že i když se svět stále mění, - co se týká výběru křestních jmen dětí zůstává spíš konzervativní. Nedávno nás v České televizi informovali, že nejpopulárnější jména, které dnes rodiče dávají rodiče dětem, jsou pro holčičky Eliška a pro chlapce Jakub. Pěkná jména, která se hodí ke všem českým příjmením. Ale - stejně nezáleží ani tolik na jménech, jako na tom, aby naše děti vyrůstaly v laskavé péči rodičů - a také v klidné, pohodové zemi. A to už záleží hlavně na nás, dospělých.
