Kouzelná sádra (ortéza)

Utrpěla jsem úraz. Nepracovní. Nijak mě to nepotěšilo, protože nerada maroduji a práce je pro mne víc jak koníčkem. 

Nejsou mi také příjemné vyčítavé pohledy spolupracovníků, kteří za mne musí v mé nepřítomnosti zaskakovat.  Nu což - stalo se a teď pozdě bycha honiti.

 Pod okny našeho bytu je kromě několika květinových záhonů  také trávník. Tráva roste, je stále vyšší a vyšší, a nikdo se o ni nezajímá. Jednoho dne vypadl sousedovi nad námi z okna kapesní nůž. A protože ho ve vysoké  trávě nemohl najít, vytrhal ji v místech, kde předpokládal jeho dopad. Pod oknem na trávníku tím pádem vznikla kruhová pleška.

 V žádném případě nemám pleše ráda. A protože máme sekačku na trávu zrovna v opravě, poohlédla jsem se ve sklepě po starém srpu - a přes varování rodinných příslušníků jsem se dala  do sekání přerostlé trávy. Zpočátku to šlo docela dobře, ale pak začala  klást  houževnatý odpor. Uchopila jsem tedy do levé ruky trs  a pravou jsem mocně ťala. Asi je vám jasné kam... Do palce levé  ruky. Zranění se mi zdálo být zanedbatelné, ale lékař, kterého jsem byla nucena vyhledat,  byl jiného názoru.  Poslal mě do nemocnice, poraněná šlacha i kloub si  vyžádaly chirurgický zákrok,  a následně bělostnou sádru. 

Ale proč tohle píši? Důvod k napsání tohoto článku  je jiný. Bydlím v krajském městě a cestuji převážně  prostředky hromadné dopravy. Kdykoliv nastoupím do trolejbusu,  který je plně obsazen, a skromně se přidržuji zdravou rukou opěradla, vstane některý z cestujících, většinou starší pán, a kývá na mne. Ohlížím se nevěřícně za sebe koho tím myslí, ale to už vstávají i dvě dívky vedle a nabízejí mi svá místa k sezení . Jsem z toho celá pryč, na takové pozornosti nejsem zvyklá.

Situace trvá i když se palec hojí a ruku stále  zdobí sádra... Cestování s ní je příjemné  - stále jsem totiž vyzývána, abych se posadila, soucitných pohledů jsou schopni i otrlí mladíci, přivyklí v hromadných dopravních prostředcích zásadně podřimovat, anebo se sluchátky na uších tvářit se netečně. Je to velice nezvyklé.

A tak jsem dostala  nápad. Co takhle zavést výrobu a prodej falešných sádrových obvazů na závěr, nebo na knoflíky, vhodných k občasnému použití? Zakoupit by si je mohli staří, nemocní,  případně hendikepovaní lidé.  Ruka  v sádře má  totiž kouzelnou moc, mění lidi netečné a lhostejné v lidi pozorné a chápající…

Najde se výrobce?