Víte, co jsou to žňovky? Jsou to zelená, nakyslá jablíčka, která dozrávají v červenci a trhají se v době kolem žní. Proto se jim na Slovácku říká „žňovky, i když například na Valašsku, nevím proč, jim říkají skleněnky.
Pro svoji mírnou kyselost a šťavnatost jsou tato jablíčka - „štrůdlovky“ velice vhodná na jablkový závin - štrúdl, zejména na ten tažený. Ten se u nás doma, a vlastně v celé naší dědině, pekl zejména v létě při mlácení obilí.
Jo, když se u nás mlátilo - a před barákem stála od rána červená mlátička, bývaly na oběd zpravidla králičí řízky smažené v troubě na pečícím plechu, s přílohou nových brambor a okurkovým salátem - se zálivkou z domácí kyšky. Po obědě se ke kávě podával maminčin výborný tažený jablkový štrúdl… Na svačinu pak krajíce čerstvého domácího chleba, k němu tvarohová pomazánka se zakysanou smetanou a pokrájenou jarní cibulkou. K tomu hrnek kvalitního, vychlazeného mléka od naší Stračeny. Oběd i svačina byly lahodné a osvěžující nejen pro nás, děti, ale hlavně pro ty, co od rána pracovali v horkém a prašném prostředí u mlátičky.
A jak to bylo se sklizní obilí od začátku? To když „svatá Markyta hodila srp do žita“ a sedláci zjistili po obhlídce polí - a po rozkousnutí obilného zrnka z rozdroleného klasu že je nejvyšší čas obilí posíct, svázat do snopů a poskládat do mandelů, aby pořádně proschlo ( - a stalo se tak), nastal čas mlácení obilí. Za starých časů se vše dělávalo ručně, ale v době, o které píši, velcí sedláci, majitelé mlátiček, je po vymlácení vlastního obilí půjčovali ostatním drobnějším zemědělcům. Ti si samozřejmě tuto nutnou výpomoc museli později u nich odpracovat. (Dnes je to již jednoduché, kombajny provedou všechny práce přímo na poli a zanechají tam jen balíky vymlácené slámy). Ale vraťme se do doby mého dětství...
Já jsem se na mlácení obilí vždycky těšívala - a to proto, že v tu dobu bývalo v naší chalupě neobvykle rušno. Nejdřív se svezly snopy obilí z pole a před domem se naskládaly do stohu. Pak se přivezla velká červená mlátička putující po řadě od souseda k sousedovi, a postavila se před mlat "čumákem" dovnitř. Brzy po ránu se dostavili mlatci, pomocníci z širší rodiny, nebo ze sousedství, a dohodli se na tom, kdo jakou činnost bude při mlácení obilí vykonávat… Pak se jeden z nich postavil ke stohu, odtud házel snopy druhému, ten je po zbavení povřísel dával tomu co stál nahoře na mlátičce a strkal je dovnitř k vymlácení. Dole už čekal další pomocník, který vymlácenou slámu odebíral a podával ji vidlemi nahoru na půdu chlapíkovi, který ji házel dalšímu, který ji tam ukládal. Všude - na mlátičce i kolem ní se hodně prášilo - ale tam, na půdě pod střechou, bývalo navíc i pořádné vedro. Aby tam bylo víc vidět, a bylo tam přece jen o něco příjemněji, část tašek se ze střechy sundávala…
Jeden z nejdůležitějších pomocníků byl ten „u pytlů“ - ten, co přidržoval nastavený jutový pytel u otvoru, ze kterého se do něho sypalo z mlátičky vymlácené obilí. Po jeho naplnění pytel zavázal a odnesl ho na určené místo. Samozřejmě, občas se objevil i jakýsi „strojník,“ aby zkontroloval, jestli je všechno v pořádku.
S mlácením obilí se začínalo časně ráno a končilo podle toho, jak veliký byl ten stoh před domem. Zpravidla to bylo kolem páté nebo šesté hodiny večer. Pak se mlátička přesunula vedle k dalšímu sousedovi, kolem domu i na dvorku se uklidilo, některé obilí, zejména ječmen pro drůbež se uložil do „skřichu,“ do velké dřevěné bedny na „nožkách,“ který stával pod kůlnou. Na závěr si všichni pomocníci připili pohárkem vína, nebo něčím ostřejším, a pak se patřičně unaveni - (a zaprášeni) odebrali domů, aby se pořádně umyli a vykoupali. Určitě se na to těšili, vždyť ten prach a osiny z obilných klasů za košilí - i jinde, nebylo nic příjemného...
A když bylo všude v dědině vymláceno, těšili se všichni na dožínky. Ty bývaly spojené nejen s krojovaným dožínkovým průvodem, ale i s taneční zábavou, odpoledne na hřišti, a večer v místní hospodě „u Tenorů.“ Tyto zvyky, za reálného socializmu poněkud utlumené, byly po roce 1989 znovu oživeny.
Pro celou vesnici i pro její přátele bývají dožínky v N... na Kyjovsku skutečným svátkem. Snad se ty letošní vydaří...
