Nelíbí se mi, že se v dnešní době překrucují dějiny. Nelíbí se mi srovnávání zásluh při osvobozování Prahy vojáků ROAs, vlasovců, s vojáky Rudé armády, případně s vojáky spojeneckých vojsk.
Všichni víme, že přece 300 padlých vojáků ROA, vlasovců, nelze srovnávat se 140 000 padlých vojáků Rudé armády v bojích za osvobození naši vlasti od německých okupantů. Zvláště, když vojsko ROA generála Vlasova se rozhodlo bojovat proti Němcům v Praze až na poslední chvíli. A možná ze strachu, že padnou do ruského zajetí - a bude s nimi naloženo jako se zrádci, protože před tím tím bojovali s Němci bok po boku. Nebudu ale pokračovat, kdo nechce, toho nepřesvědčím, ten bude stále trvat na svém. Na štěstí ještě existují pamětníci, kteří přinášejí pravdivé svědectví o této pohnuté době. Já patřím mezi ně.
Pocházím z moravského Slovácka, z jedné vesnice u Kyjova. Tam trvala přímá fronta, boje mezi Rusy a Němci, v dubnu 1945 nejméně 14 dní. Byli jsme schováni v krytu, ve sklepě u sousedů. Tam jsem také zažila děs, když po pádu granátu začaly hořet naše domy, které byly nalepeny štíty jeden na druhý. Shořely čtyři domy vedle sebe, jen ten náš krajní tatínek zachránil.
Také si vzpomínám jak do sklepu, kde jsme se tísnily čtyři rodiny, vstoupil první ruský voják s puškou na rameni a ptal se, jestli tam není schovaný Germán. Plakali jsme radostí, že ten náš strach, a to naše trápení, už brzy skonči.
V dědině za tu dobu dvou týdnů padlo 48 ruských vojáků a bylo zabito 7 vesničanů. (Kolik padlo německých vojáků nevím). Jako sedmileté dítě jsem cestou ze školy byla svědkem exhumace těl ruských vojáků, které byly přechodně pochovány na školním políčku. Ukládali je do obyčejných dřevěných beden (rakví) a odváželi do Brna. Na tu dlouhou řadu zčernalých lidských těl, těl mladých mužů, byl otřesný pohled...
Zlobí mě, že se dnes, 75 let po válce, někteří snaží překrucovat dějiny. Že úmyslně berou zásluhy těm, kteří pro naši svobodu obětovali své životy. To, co se dělo později, po válce, to je již jiná kapitola. Za to ti vojáci východní, ani té západní fronty přece nenesou žádnou vinu. (A snad ani vlasovci). Za to mohou ti, co tu hroznou válku rozpoutali. Mrzí mě, že se někteří z nás stále snaží vynášet zásluhy jedněch a snižovat zásluhy těch druhých.Ti padlí vojáci si to nezaslouží - nezaslouží si to ani jejich matky, které ve Druhé světové válce přišly o své syny...
A také mě mrzí, že tak činí nejvíc ti, co tenkrát ještě nežili.
