Zmínka o Žarošicích, nevelké obci, ležící asi 35 km od Brna směrem na Hodonín, je již ze 13. století. Od 14. století byly Žarošice poutním místem, kam přicházelo o poutích až na 60
Tato tradiční žarošická pouť, nazývaná Zlatá sobota, bývá každoročně v polovině září, vždy o sobotách, a navštěvuje ji spousta poutníků z Moravy i ze Slovenska. O tom, jak tato tradiční pouť vypadala v minulosti, se dozvídáme z jadrného vyprávění žarošického rodáka Cyrila Koblížka (nar. 1854), jak ho zaznamenal tehdejší žarošický učitel J. Gabriel - někdy kolem roku 1934. (Převzato z Vlastivědného sborníku Kyjovska – Ždáňska).
Pótě v Žarošicích
" Do Žarošic chodívalo spíš strašně moc pótníkú, na Svaté duch, na Zlató sobotu. Včíl to néni ani k přirovnáňó. Došli sem pěšky, na vozech, holt, jak se dalo. V nekerých domech spávali aji na mlatě, na húře, gde se dalo. Všecko bylo plný. A co jich bévalo ešče v kostele. Tak silné bévaly ty pótě. Žádné slavnosti tenkrát nebévaly, tož se chodívalo na pótě. Lidi byli rádi, že neco viděli. Ty sklepy u kostela, co sú včíl na zboření, tam se šenkovalo víno. Všecí pili, šak bylo lacený. Staré žídlík stál pět grécarú. Aji ženský pily když byl řezák.
Nélepší bévalo, když sem chodili Bučovští. Jak tam nekerý starší bratr vlézl, tož štvernožky zpátky. Potom, jak šli ti Bučovští zpátky, tak ste našél ve škarpách vožralé... Ten tam zapomněl klobók, ten palazór, ten zas kabelu. To tady bévalo lidí na Zlató sobotu! Spálenisko plný, hlava na hlavě, ulice plný, všecko. Pótníci si poróčeli lukšovó polívku, ty lukše se dělaly celé týden předtím, aby jich bylo dosť. Pótníci došli z daleka a měli hlad. Všecko se snědlo, ani nestačilo. K víčeru bévalo kázání u kostela a potom nosili naparáděnó Pani Mariu vokolo kostela. Šak se to ešče dělává.
Chasníci tehdá nosili za klobókem kosárky a skrz ty se na Spálenisku bijávali. Na Zlató sobotu se tady pobili Násedlovští s Nenkovskéma skrz ty kosárky. Žaroščí se nebijávali a přespolní si na ně netrófali, tady bylo domácí chase dost po ruce, tož se bili enom přespolní..."
Vida, jaký byli strýček Koblížek patriot - přespolní ano, domácí ne. Ale díky jeho jadrnému vyprávění se nám zachovalo, jaké to bývalo za starých časů o poutích.
Pozn.: Násedlovice, Nenkovice, Archlebov jsou okolní vesnice. Kosárek - péro z kohoutího ocasu. Přezdívka „násedlovští kohúti“ bude asi také „skrz ty kosárky“a „žarošští lukšaři“ zase “skrz tu lukšovou (nudlovou) polívku,“ která se prodávala o pouti v Katolickém domě na žarošickém náměstíčku…
