První vzpomínka se se týká návštěvy prezidenta T. G. Masaryka na brněnském výstavišti v roce 1928, ta druhá zřejmě neuskutečněné výstavy k 50. výročí vzniku Československé republiky ve zlínském muzeu v roce 1968.
Myšlenka na vznik brněnského výstaviště byla (podle Wikipedie) potvrzena v roce 1923 radními města Brna. V roce 1927 se začalo stavět, ke slavnostnímu otevření došlo již za 14 měsíců, 26. května 1928 výstavou Soudobé kultury v Československu. Jejím patronem byl prezident Tomáš G. Masaryk. Jednalo se o první výstavu v těchto nových prostorách.
Moje maminka mi kdysi vyprávěla, že na té první výstavě byla. Výlet do Brna pro starší děti násedlovské obecné trojtřídní školy tehdy zorganizoval jejich pokrokový pan učitel Bělič. Na výstavišti viděly i pana prezidenta T. G. Masaryka, který tam byl tehdy přítomen. Vzpomínala, že to byl vysoký, štíhlý pán, který měl na sobě bílý oblek i bílý klobouk. Když procházel kolem skupiny dětí usmál se na ně a promluvil s nimi. Pro maminku to byl po celý život nezapomenutelný zážitek.
***
A druhá vzpomínka? Ta je z roku 1968. Bylo to někdy na jaře a já jsem se v jednom zelinářském obchodě setkala s drobnou, prošedivělou starou paní, která mě oslovila a požádala o radu. „Víte,“ povídá, “já mám doma něco, co již dlouhou dobu přechovávám a chtěla bych to dát někomu, kdo by věděl, jak s tím naložit.“ Když jsem projevila zájem, pokračovala: „Dnes jsem již v důchodě, ale po celý život jsem pracovala na dráze, na železniční stanici jako telegrafistka, a 28. října 1918 jsem měla zrovna na otrokovickém nádraží službu. A v ten den přišel telegram, že c, k. mocnářství Rakousko-Uhersko padlo, tím zanikly i c .k. Rakouské státní dráhy a vznikly Československé státní dráhy. Československá vláda proto žádá kompetentní osoby na železnici, aby všechny nákladní vlaky, které jedou směrem do Rakouska zadrželi a nedovolili jim opustit české hranice. Stará paní, která bydlela v domě kde se prodejna zeleniny nacházela, mi telegram s tímto textem donesla, a já jsem jí slíbila, že ho předám na kompetentní místa, kde již budou vědět jak s ním naložit. Hned příští den jsem zašla do okresního muzea a předala ho jeho tehdejšímu řediteli, panu Mikešovi. Přivítal to, protože tam zrovna připravovali výstavu k 50. výročí vzniku ČSR. (Mrzí mě, že jsem si tehdy přesné znění toho textu nezaznamenala).
Jak to ale později dopadlo, nevím… Mezitím bohužel došlo k nešťastným srpnovým událostem, k invazi "spřátelených" armád VS, a po období s uvolněnější atmosférou v zemi, nastalo bohužel zase takové, které výstavám tohoto druhu nepřálo.
P.s: Zjistila jsem si u pracovnice Muzea jihovýchodní Moravy, že v říjnu a v listopadu 1968 výstava "Cestou k 28. říjnu" skutečně proběhla.
