- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Plácnout sebou u moře na pláž a nechat se opékat slunečními paprsky jako špekáček na grilu, nebo se plahočit s těžkým batohem v pohorkách po kamenitých úbočích vysokých hor, anebo přidat se v poznávacímu zájezdu ke skupině rozdováděných teenagerů, to už pro nás, seniory, fakt není… (No jo, možná si řeknete "kyselé hrozny" - a také máte pravdu). No jo, mládí je pryč, a ani do důchodu už není daleko...
Člověk chce ale stále něco vidět, poznat, zažít nějakou zajímavou příhodu, kulturně se vyžít, a ne po celou dobu jízdy v zájezdovém autobuse poslouchat chichotání omladiny, chlapců a děvčat, kteří se navzájem neustále pošťuchují… Anebo – jen co přijedete na nějaké turisticky atraktivní místo v cizí zemi, namísto aby se dcérky rozhlédly po nějakém muzeu, galerii nebo jiné pamětihodnosti, okamžitě začnou vyhledávat nějaký krám s módními kabelkami, aby si nějakou koupily a pochlubily se s ní doma svým kamarádkám. Nejhorší je ale to, že někteří z nich jsou tak netaktní, že po celou dobu zájezdu opakují: „Tož, kdepak máme ty naše seniory, musíme na ně počkat, abychom je někde neztratili - a nevrátili se domů bez nich.. .“ Tož to fakt nesnáším... Jo, nemyslete si ale o mně, že nemám ráda mladé lidi... Nejsem žádný morous, mám je opravdu ráda, jen s nimi nerada jezdím na poznávací zájezdy... (A také vím, že si nemám na co stěžovat, v jejich letech jsme nebyli o nic lepší – spíše naopak)...
A tak jsme se loni s manželem konečně rozhodli, že naši dovolenou už nebudeme trávit u moře, na horách, ani na poznávacích zájezdech, ale najdeme si vždycky nějaké pěkné, klidné místo - a nepříliš vzdálené od našeho domova.
Po prozkoumání různých internetových nabídek jsme se dohodli na tom, že si objednáme týdenní pobyt v jedné šikovné chatce v předhůří Bílých Karpat, na Mikulčiném vrchu. Je tam prý krásný výhled do krajiny – i okolí je tam zajímavé, stojí za to je prozkoumat. A navíc – na konci našeho dovolenkového týdne, v sobotu, se v blízkém Starém Hrozenkově, koná tradiční folklorní festival, známé Kopaničářské slavnosti. To by mohlo být pěkné vyvrcholení naší dovolené.
Dohodli jsme si termín a po týdnu jsme začali balit. Největší starostí před odjezdem nám dělaly naše dvě andulky, papoušci vlnkovaní – Ferda a Adélka. Naše dcera se nám ale nabídla, že se o ně postará. Že je prý po čtyřech dnech navštíví, krmítka doplní prosem, vymění čerstvou vodu a nechá je po bytě prolétnout.
A tak jsme zabalili a v klidu odjeli... A hezky jsme si té naší dovolené užívali... S ubytováním na chatě, i se stravou jsme byli spokojeni, s výhledem do údolí také.. Z počátku bylo trochu zamračeno, proto jsme se projeli po okolí a navštívili všechna zajímavá místa. Byli i jsme například v Komenského muzeu v Uherském Brodě, podívali jsme se do Žítkové, kde jsme si prohlédli nízký domek poslední „žítkovské bohyně“ Irmy Gabrielová , (tu knihu o ní jsem zrovna dočetla), zajeli jsme do Bojkovic na zámek Nový Světlov, navštívili jsme i Suchou Loz, rodiště zlínského radního P. Gazdíka - a dokonce jsme podívali i na skok do ciziny - přes hranice do první slovenské dědiny, Drietomy. Tam jsme si v místním konzumu koupili za eura i nějaké sušenky a dva kornouty zmrzliny. Chutnala stejně dobře jako u nás, za české koruny.
A už jsme se těšili na sobotu, na avizované Kopaničářské slavnosti - na vystoupení folklorních souborů z Čech, Moravy a Slovenska. Měly být zlatým hřebem naší dovolené.
A najednou změna... V pátek k večeru zavolala dcera a sdělila nám, že má problém a neví jak ho řešit. Odpoledne chtěla nakrmit naše ptáčky, ale do bytu se nemohla dostat. Klíčem, který má od našeho bytu, se dveře nedají otevřít. Ach jo… Až teprve teď jsme si vzpomněli, že kvůli zlomenému klíči jsme byli nuceni vyměnit zámek, a dceři jsme ten nový klíč zapomněli dát.
Co teď? Zkrátit si o jeden den dovolenou a vrátit se domů? To bychom bohužel přišli o ty Kopaničářské slavnosti, na které jsme se tolik těšili… Anebo nechat naše andulky strádat? A co kdybychom je po návratu domů našli „nožkami nahoru?“
Dumali jsme, dumali, a nakonec rozhodli. V sobotu brzy ráno, pojedeme domů, (naštěstí to nemáme daleko) nakrmíme ptáčky, a pak se zase rychle vrátíme na Mikulčin vrch, abychom ve Starém Hrozenkově stihli začátek Kopaničářských slavností.
A tak se také stalo, všechno jsme díkybohu stihli. Poklidit naše andulky i zhlédnout vystoupení národopisných souborů z Čech, Moravy, Slovenska, dokonce i z Polska a jiných vzdálených zemí. Folklorní festival byl spojen i s poutí, s kolotočemi a houpačkami pro děti, s vídeňským kolem, se stánky s občerstvením, s dobrým moravským a slovenským vínkem, i s tradičními výrobky lidových řemeslníků.
A tak to nakonec všechno dobře dopadlo, rádi na tu naši loňskou dovolenou na Mikulčiném vrchu vzpomínáme….
Další články autora |