Po včerejší ranní kávičce kolegyňky Libuše Čihákové si dnes nalijeme čistého vína. Podíváme se na to, jak to s těmi anděli a léčiteli vlastně je. A to hezky zblízka a na vlastní oči.
"Financni urad? Prosimvas, cisteni Andelu mam tedka fakturovat s DPH nebo bez?"Corbis.com
Ve svém včerejším blogu Libuše Čiháková přináší několik velmi silných tvrzení. Uvádí: "...zavolali jsme známou léčitelku. ... Začala (i) mne očišťovat, aby měl opět můj anděl volné ruce k ochraně. Rukama objížděla moje tělo a nečistotu ze mně pálila nad plameny svíčky. Paniku ve mně vyvolal pohled na její ruce. Vypadaly jak namočené v kolomazi a černota z nich doslova kapala. ..... Dodnes, na rozdíl od zetě, který tvrdil, že tu černotu na rukách měla ta podvodnice od čoudící svíčky, věřím, že jsem vážně byla tak hrozně „zasviněná”."
Ve své nezlomné víře v anděly a schopnosti léčitelky v závěru příběhu zvolá: "Nevěříte? Tak si zkuste, aniž byste se spálili, si od hořící svíčky začernit ruce."
Tak tomu jsem skutečně neodolala. (a jak to dopadlo se dovíte, když si pustíte video v závěru tohoto blogu)
Podobné příběhy a tvrzení mne totiž vcelku spolehlivě dokážou rozčílit a rozesmutnit zároveň.
I když na první pohled vypadají nebezpečněji a v prvním plánu v podstatě jsou, zlobí mne "krmiči" jako je zmiňovaná léčitelka, Josef Čan Škrla i ten šílený důchodce z Moravy a další... (a do toho "další" zařadím i papeže a jeho kolegiát, bijte mne) o malounko míň než ti, kdo JEN stádoidně "papaj".
Nebylo-li by ovcí, museli by se bačové přeškolit na instalatéry.
Ti milí hodní blbí lidé (promiňte Libuško, Vy víte, že to nemyslím osobně) se stávají oběťmi vyčuránků jen proto, že se jim příčí užívat kritické myšlení. Nikdo je to nenaučil, možná o něj nestáli a nestojí... ok... ale jak se pak lze divit tomu, že jak slepé můry sednou na lep každýmu týpkovi s trochu prořízlejší pusou a košatější pohádkou. A nám jich pak má být líto ... Libuše přišla o pár stokorun (doufám, že dnes i o iluze), babky z Moravy o pár let svobody... ale jde i o životy.
Nadejde kdy doba, kdy si lidi uvědomí, že tendence čemukoliv věřit bez tvrdého požadavku na kvalitní důkaz je nebezpečná hra? Nejen pro ně, ale i pro ty ostatní?
Nadejde kdy doba, kdy paní Libuše (která ve skutečnosti není ani trochu "zasviněná") strčí odvážně ruku do plamene a vyzkouší si sama, čí ruce a proč jsou špinavé?
(bylo to hutný povídání, takže tady trochu veselejc:)
