O problému smyslu všehomíra, o náboženství a jeho "pravdách", i o "pravdách" vědeckých - z pohledu rebela, fyzika Richarda Feynmana.
Fyzik, vynálezce, filosof a hráe na bonga Richard Feynman-pd-
Když se řekne „fyzik“, možná si představíte obrýleného profesora, který s vážným výrazem ve tváři ve sklepě rozbíjí atom kladívkem, nebo měří vzdálenost Země-Mars příložníkem. Případně nějakého zarputilého vševěda, kterému není rozumět půl slova. Ovšem i mezi vědci se vyskytne čas od času týpek jiný, daleko víc sexy. Jako třeba takový Richard Feynman.
Ač nositel Nobelovy ceny, byl vše jen ne archeotypní suchopárný vědec. Mimo fyziky se zabýval hraním na bonga, cestoval a luštil mayské hieroglyfy, měl zálibu v otevírání cizích nedobytných sejfů... byl to prostě takový chytráček šikula, který svůj všetečný nos strkal do ledasčeho ... ať to byla výroba atomové bomby, nebo rozbité rádio. Byl i členem komise pro vyšetřování havárie Challengeru a jeho efektní demostrace chybovosti palivových kroužků raketoplánu s pomocí pouhé sklenice vody s ledem vešla do dějin. Jinými slovy, byl to rebel, můj člověk, navíc to byl krásnej chlap, skoro dvojník Jeana Maraise. To se holka prostě neudrží, aby se nezamilovala :-)
Četla jsem od něj snad všechna pojednání o fyzice která napsal, protože jsou to spisky čtivé, přístupné i čtenáři se základním povědomím o moderní vědě.
Když jsem ale našla v českém knihkupectví útlonkou knížku „O smyslu bytí“, lehce jsem znejistěla: Tak ty taky Feynmane? Nemám ráda takové ty hlasatele všepravd a všemouder, kterým je všechno jasné a smysl všeho mají v malíku levé zadní packy. Nad koupí knížky jsem prostě hodně váhala, láska neláska...
Jenže to by to nesměl být Feynman, aby se k tématu nepostavil originálně. Naštěstí nezklamal.
Kniha je přepisem tří přednášek z roku 1963. Byl pozván, aby se podobně jako ostatní přednášející v rámci fóra organizovaného Washingtonovou univerzititou v Seattlu vyjádřil ke smyslu našeho bytí. Nenechte se zmást tím, že je to tak dávno. Myslím, že to co Feynman tvrdí nepostrádá na aktuálnosti a univerzálnosti.
Feynmanovo pojednání je o tom, jak je nesmírně důležité, abychom si všichni navzájem přiznali, že nikdo z nás nemá v ničem pravdu a zároveň, že existují tisíce pravd platných současně. Dost podivné tvrzení od vědce, že? Vždyť věda je často v pozici neochvějného hlasatele nějaké pravdy, ne nepodobná zarputilé přesvědčenosti náboženských fanatiků. Ne však dle Feynmana.
Ten žádá vědce, aby se upřímně přiznali, že i jejich možnosti poznání jsou limitované – a to nejen dnes, ale univerzálně. Nikdy nebudeme vědět všechno a i to, o čem si dnes myslíme, že "víme", bude pradvědodobně v budoucnosti zpřesněno nebo vyvráceno.
Ve vztahu k univerzálním pravdám náboženství, (ateista) Feynman sice hájí právo věřících věřit si čemu chtějí, zároveň však upozorňuje na problém s těmi, kdo prostě něčemu „věří“ aniž by požadovali důkazy. Ti kdo pochybovat nechtějí nebo neumí, jsou nebezpeční nejen sobě, ale i jiným (soudím já).
Za jednu z největších svobod a potažmo i odpovědností člověka totiž považujeme, kolega Feynman i já, právo a povinnost pochybovat.
Náboženství je dle Feynmana odpovědí na obecnou lidskou neschopnost vyrovnat se s nejistotou. Je to zoufalé volání po „jistotě“ ve světě, který žádnou nenabízí a neumožňuje. Než se uzoufat strachy z neexistence pevného bodu, než si vytvořit náplastičku v podobě „víry“, to je dle něj lepší se s nejistotou prostě smířit a oslavovat ji.
„Kdybychom netrpěli pochybnostmi nebo si neuvědomovali svou nevědomost, neměli bychom žádné nové nápady. Věděli bychom co je pravda, a neexistovalo by nic, co by nám stálo za to prověřovat.“
Teprve v moderní době máme jakés takés právo o věcech kolem nás důsledně pochybovat. Je to obrovská svoboda, kterou nám všechny systémy založené na náboženstvích upíraly (stejně jako systémy totalitní).
Feynman tvrdí, že nejistota a pochybnost by neměla být považována za problém. Tvrdí, že je v ní naše největší síla.
„Cítím povinnost hlásat význam této svobody a učit, že pochybností se netřeba bát, že je máme vítat jako možnost dalšího rozvoje lidstva.“... „ Ohlédneme-li se zpět do těch nejhorších období naší historie, zjišťujeme, že vždy existovali lidé, kteří v cosi věřili – bezvýhradně a dogmaticky. A svou víru brali tak smrtelně vážně, že trvali na tom, že s nimi musí souhlasit i celý zbytek světa. Načež se začali dopouštět věcí, které byly v rozporu s jejich vírou, jen aby dokázali, že jejich učení je správné.“ ... „Přiznáme-li svoji nevědomost a nejistotu, máme naději, že se lidstvo dokáže vyvíjet bez omezení, že se neocitne ve slepé uličce, tak jako tolikrát v různých obdobích své historie.“
Za víru náboženskou si můžete dosadit jakoukoli jinou dogmatickou víru. Včetně té, že někdo věří, že zná smysl všeho.
A tak je Feynmanův příspěvěk do debat ohledně smyslu všehomíra jasný – nevíme jaký je smysl všeho, nikdy se to nedovíme a je to tak rozhodně v pořádku.
Tohle tvrzení s radostí podepíšu. A vy?
****** update:
Našla jsem na toto téma i jednu hezkou Feynmanovu video poznámku, tak to sem dávám:
Richard Phillips Feynman (1918-1988) - WIKIPEDA - http://en.wikipedia.org/wiki/Richard_Feynman
