Jak to dopadne, když se rozmazlená holka, tedy já, rozhodne žít měsíc ze životního minima?
Právě mlsám exkluzivní španělskou klobásku a popíjím Beaujolais nouveau. Z práce jsem si zadničku domů dopravila vyhřátým automobilem, když jsem předtím s kamarádkou povečeřela vynikající sushi. Báječnej život.
Jenže, milá holko zhýralá, od zítřka ti začne jinej režim.
Jsem nejen nemravně rozmazlená, ale zároveň i patologicky zvědavá. A tak jsem si řekla, že si cvičně udělám jeden pokus. Zajímá mne, jestli člověk mého typu dokáže měsíc žít jen ze životního minima.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ho definuje takto: "Životní minimum je minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb."
Na měsíc by mi na tu mojí výživu a osobní potřeby mělo stačit 3.126 Kč. Fíha.
Vypadá to na tvrdou zkoušku. Na den mám maximálně 100 korun. Z toho jasně vyplývá můj první problém - kouřím a mám závislost na kokakole - tyto dvě neřesti mě denně stojí celkem 112 korun, takže je poměrně jasné, že s tím budu muset skoncovat. Přestat kouřit by neměl být problém, ale ta cola... to nevím, jestli se mi povede. Uvidíme.
Je potřeba si stanovit nějaká pravidla:
- životní minimum nemá krýt náklady na bydlení, takže to nebude předmětem pokusu. Co přesně je a co není osobní potřeba budu řešit průběžně, v diskusi pod článkem o tom můžeme debatovat.
- V kvalitě jídla se budu snažit dělat co nejméně kompromisů. Abych nefixlovala, nebudu přijímat žádná pozvání na večeře a podobně. Nebudu držet žádnou dietu a pokusím se dodržet minimální nutný kalorický příjem pro ženu mého věku a výšky - což by mělo být něco kolem 1700 kCal denně. Zvládnu-li to správně počítat, budu sem zapisovat i tento údaj.
- Normálně jezdím všude autem. Budu na sebe tvrdá a na auto holt na měsíc zapomenu, ale udělím si jednu výjimku - občas pracuji do velmi pozdních hodin a to z bezpečnostních důvodů nemůžu a nechci jezdit noční tramvají nebo jít domů pěšky parkem.
- Mám také několik dlouhodobých závazků, které musím absolvovat a zaplatit. Byly plánovány před vznikem tohoto pokusu a není jich moc. Takže u nich se budeme tvářit, jako že se nestaly.
- Další výjimku si udělím v používání internetu. Měsíční poplatek bych z životního minima jistě neuplatila. Sice bych si mohla poznámky psát tužkou na kus papíru, ale to byste si moc nepočetli. :-)
Pokus proběhne od 30.11 do 30.12. a každou neděli tady vyvěsím svůj deníček, ve kterém popíšu, co jsem za uplynulých sedm dní nakoupila, co jsem z toho navařila (možná budou i nějaké recepty a fotky) a jak to celé probíhá. A aby to bylo i trošku veselé, rozhodla jsem se, že se na konci měsíce pro blog vyfotím v oblečení zakoupeném výhradně za zbylé peníze. Nezbudou-li, tak... ;-)
Aby to bylo hodně motivační, dám to, co jsem ušetřila jako opožděný vánoční dárek nějaké nadaci podporující vzdělávání sociálně vyloučených dětí, ještě budu muset vymyslet které. (Jestli máte nějaké nápady, pošlete mi je prosím na mail.)
Experti nelhali, letošní bužolé nuvó skutečně nic moc. To se s klidem oželet dá. Takže chutě do toho, ráno rozdělím ledničku na můj a na manželův sektor a začínáme. Můj muž tvrdí, že to nevydržím ani tři dny. Tak to teda uvidíííme... :-)
-----
update pro ty, které zajímá jak to pokračuje: Bohužel v neděli kvůli pracovním povinnostem asi nezvládnu vyvěsit ohlášené pokračování ... (zejména proto, že je plánováno jako podrobnější zpráva) ... v pondělí je křest knihy pana kolegy ... takže blog bude až v úterý... Díky za pochopení.
