Žák Jakub trápí se trápí. Již několik let hledá smysl života. Dumá nad tím dny a noci, nesportuje, ani za děvčaty ni chlapci ho běhat nebaví. Jak by také mohlo, neví přece CO je smyslem jeho života. Má vůbec něco nějakou cenu?
Je to chlapec hloubavý a nedá mu to. Čte knihy, ptá se lidí - furt nic. Žádná kloudná odpověď.
Sebere odvahu a zeptá se jednou Učitele: "Pane učiteli, nechcete nám místo týhle písemky raději vysvětlit, jak se díváte na otázku smyslu života?"
Starý učitel odpoví: "Ale samozřejmě, rád."
Václav v předposlední lavici to polohlasně okomentuje: "Ha. Tak to bude dlouhý, to tu písemku nestihnem."
Učitel je sice starý, ale není nedoslýchavý: "Naopak, mladý muži, bude to velmi krátké. Zvládnem nejenom smysl života a písemnou práci, ale stihnu ti dát i úkol navíc za to, že vyrušuješ."
Václav se zatváří zpruzeně, ale učitel se jen pousměje. Zná tyhlety puberťáky až moc dobře.
"Filosofů, kteří dumají nad tím, jaký je smysl všehomíra byla a je spousta a v ničem se moc neshodli. Já bych vás chtěl přesvědčit o tom, že věci ani život samy o sobě prostě smysl nemají," podrbal se ve vousech a pokračoval: "Tak třeba takhle, milý Jakube. Koukni na tenhle list papíru. Roztrhám ho na kousky. Na úplně malinkatý kousky."
Na podlaze přistane hromádka útržků.
"Teď je hezky touhle svojí apartní polobotkou zamíchám a... pověz mi, Jakube, jaký v nich vidíš smysl?"
"Milý pane učiteli, vy si myslíte, že mne nachytáte, a že řeknu -žádný-. Ale není to tak. Mají smysl. Když v ničem jiným, tak aspoň v tom, že se mi jejich prostřednictvím snažíte vysvětlit smysl všeho. Jsou prostě učební pomůcka. Nic to nevysvětluje."
"Hm, to mě mrzí, že jsem tě nepřesvědčil. Tak aspoň ten úkol navíc pro Václava. Václave, buď tak laskav a doběhni pro pana školníka. Ať všeho nechá, že ho nutně potřebuju. Myslím, že je vedle v přírodovědném kabinetu."
Netrvá to dlouho a za malou chviličku je zpět Václav i se školníkem.
"Brý den pane učitel, prej něco důležitýho?"
"Pane školníku, prosím Vás, byl byste tak laskav a vysvětlil mi, jaký smysl mají tyto papírové útržky, jež se zde velmi neorganizovaně povalují po učebně?"
Pan školník zbledne, zrudne: "Kterej zmetek mi to tady zase dělá bordel? Až já toho syčáka chytnu, ten dostane takovou po tlamě; pardon pane učitelskej, hned zavolám uklízečku, ať ten svinčík vodklidí." A už běží ven, ani se neohlédne.
"Tak co, Jakube? Už ti svítá?"
"Hm, no fakt že jo. Věci prostě mají smysl jen takový jaký jim sami dáme. Pro vás byl jinej, pro mě byl jinej a pro školníka taky."
"Tak to vidíš, je to prostě jen takový koncept. A přesně stejný je to se smyslem života........... A teď si dáme tu písemku."
Václav v předposlední lavici se zatvářil docela dost naštvaně.
PS: Tohle je můj první blog s věnováním :-) - PRO JAKUBA
