V autoservisu "A" jsem za poslední tři roky utratila pěkných pár tisíc. Nebyli ani dobří, ani vyloženě špatní; i když pravda, občas mi nalezli skrytou závadu, za kterou se nutně něco muselo připlatit - aby mi pak kolega vysvětlil, že jsem za to dala moc... Ale říkám si, moje chyba, vždyť dobře vím, že je pitomost jako holka do autoservisů jezdit - ona ta moje blonďatost na dálku září a všem těm šíbrům je jasné, že tomu moc nerozumím. Takže se nemůžu divit, když mé neznalosti někdo trošinku zneužije. Nemůžu se divit - a tak se nedivím.
Z STK mne vyhodili s tím, že moje Škodověnka má šilhavá očíčka - u jednoho světla chyběl drátek, který drží žárovku na místě a navíc jsem kdesi ztratila vnitřní kryt světlometu. Říkám si - dráteček a krytka, to je banalitka, na tom snad ani kulišáci z autoservisu "A" nemohou nic najít. I jedu tam.
Servisní technik je nevrlý. "No jo, krytka, drátek. Nemáme. Krytku si objednejte někde po internetu a drátek, ten se samostatně ani neprodává... Prostě, milá paní, musíte si koupit celý nový světlo." Hezky prosím, zda by mi aspoň ten kryt nepomohl objednat - jak mám vědět, co přesně je to za díl, když tomu houbelec rozumím? Ne, prý nemůže, na takový věci nemá čas.
Je úplně jedno, že jsem jejich stálý zákazník. Je úplně jedno, že jsem holka v nesnázi - tu technickou prostě potřebu... Autoservis "A" to naprosto nezajímá. Poraď si sama, pipko. Znají jediné řešení - pipka vytáhne 4.000 za nové světlo, další tisícovku za práci. Ale dát tolik peněz za banální položky v ceně desetikorun, to zní poněkud blonďatě i mě...
Lehce otřesena přístupem autoservisu "A" vydávám se do autoservisu "B".
Usměvavý chlapec z oddělení náhradních dílů je nesmírně pobaven tím, že netuším, jaký typ Fabie vlastně řídím. Pro mě je to auto prostě červený, jede to dopředu a dozadu a sem tam i do stran... že existují různé Fabie je mi tak nějak docela dost jedno...
Společně probereme katalogy náhradních dílů a trvá mu jen sedm výletů do skladu, než najdeme tu správnou krytku. Vůbec ho neobtěžuje, že kvůli mé tragické ignoranci musí běhat tam a zpět.
Potom řešíme i dráteček. Potvrdí, že ten zpropadený kousek drátu skutečně jako samostatný náhradní díl neexistuje. Sám odtuší, že kupovat kvůli tomu celý světlomet je kravina a posílá mne do servisu s tím, že jejich chlapci určitě vymyslí nějaké řešení.
V servisním oddělení podobný přístup - s úsměvěm a pochopením starší pan technik s autem na chvilku odjede. Po deseti minutách se vrací s tím, že to mám opravené a že mi světla i seřídili, aby to tou technickou prošlo.
Ptám se na placení - technik se na mě zvesela podívá a povídá: "Ale prosimvás, taková banalita, to nechte být." Je mi to blbé - právě mi ušetřil nepříjemnou anabázi s hledáním náhradního drátku někde na vrakovišti, navíc za seřízení světel se taky obvykle platí... Dávám mu alespoň stokorunu jako "všimné", ale odmítá si jí vzít. "Platit budete příště," povídá s úsměvěm na rozloučenou.
A taky že ano - napadne mne snad ještě někdy navštívit autoservis "A"? No nenapadne. Dobře vím, kam se vydám příště, až bude škodověnka churavá. A velmi ráda budu platit jako mourovatá - budu mít totiž pocit, že těm milým lidem něco dlužím.
Jsou hloupí, když mi něco dávají zadarmo? Ne, ani trošku. Jsou velmi chytří. Pragmaticky vzato je to skoro nic nestálo. Rozhodně méně, než kolik by za nového zákazníka zaplatili třeba tak, že by si koupili billboard u silnice.
Co já se o téhle filosofii navykládala našim zaměstnancům... A jak dlouho mi trvalo, než se přestali té naivitě ušklebovat....
I v každé učebnici marketingu to je: pokud chcete něco získat - když nejdříve dáte a až potom berete, vždy dostanete více než ten, kdo se chová podle konvenční logiky urvat co nejvíce teď a tady.
Nic na světě vám totiž nevydělá tolik jako zákazník, kterého mile překvapíte službou, kterou nečekal.
Záměrně neuvádím jména servisů "A" a "B"; nechci být podezřívána z nepovolené reklamy... Ale řeknu vám jedno: Když jeden jen papouškuje, že to a to nejde, nemůže se divit tomu, že ho jednou někdo přeroste. ;-)
