Když jsem ve firmě dostala převelovací rozkaz směr Florida, ubytovali mne v domečku který firma koupila v jednom z "lepších" satelitních městeček.
Vesnička to byla rozestavěná, bydlela jsem v ní takřka sama a tak jsem skoro rok jen pro sebe měla všechny ty komunitní "standardní" vymoženosti - bazény, whirpooly, tenisové kurty, fitcentrum apod...
Trvalo mi poměrně dlouho než jsem se s prostředím sžila. No, vlastně - nikdy jsem se s ním nesžila.
Žila jsem si jako ve zlaté klícce, obklopená luxusem v Čechách takřka nepoznaným a přesto mi to stále ne a ne a nešlo pod nos.
Co je na tom satelitním floridském bydlení tak hrůzostrašného?
Taková typická floridská "vesnička".Josh Heller
Bydlení v typické floridské "community" je nádherné. Všude trávníčky, kytičky, palmičky, všechno čisté a překrásně pravoúhlé. Pravoúhlí sousedé se stále usmívají, nedělají za domem skládku a jejich pravoúhlé děti nikdy nehlučí. Vybavení je opulentní a všechno funguje. O vaše pohodlí se stará pomalu tolik zaměstnanců co je v komunitě obyvatel. Vše je zorganizováno do posledního detailu.
Ale pro některé to prostě není. Třeba pro mne.
Vždycky jsem si říkávala - to je jen kulturní šok, z toho se vzpamatuješ, ono se ti to jednou začne líbit. Roky ubíhaly... a ono nic. Tak nějak se mi to nikdy líbit nezačalo. Asi na to nemám povahu.
Nemám povahu na vesničku o stovce, dvoustovce ÚPLNĚ STEJNÝCH domků. První půlrok, když jsem se vracela domů z práce až v noci, nebyla jsem si vůbec jistá zda otevírám ty správné dveře správného domu ve správné ulici.
Lehce poznamenána traumatem z bydlení v českém sídlišti, nemohla mne nenapadnout příměra k horizontálnímu paneláku - vše stejné, jen na větším území a možná s lesklejším pozlátkem.
Individualita potlačena až do absurdních rozměrů. Autenticita nahrazena "novým přístupem" - antické sloupy z papundeklu a krby bez komína.
Nemám povahu na komunitní architektonickou "komisi", která vědecky řeší, jakou barvu závěsů v oknech mít můžete či nemůžete a jak vysokou palmu si smíte postavit ke vchodovým dveřím. Vše jest hodnoceno měřítkem uniformity. Nesmí vás například ani napadnout si (vlastní!) poštovní schránku natřít na růžovo. Uděláte-li to, přijde vám od komise milé leč striktní upozornění, že neautorizovaná úprava je v rozporu s komunitním architektonickým řádem. Pokud schránku svéhlavě nevrátíte do původního stavu, napaří vám pokutu. Když ji nezaplatíte, automaticky pokutu i s tučným úrokem postaví na "katastru" oproti vaší nemovitosti - a vy jí jednou, až bude třeba třicetinásobná, stejně zaplatit budete muset, jinak byste dům nemohli prodat.
Nemám povahu na "rules", neboli komunitní pravidla, detailně řešící jak velký může být váš pes (co dělat přeroste-li? Utratit ho?), jaké auto a do kolika hodin smíte parkovat před domem, či kolik smíte mít doma přes noc lidí (!).
Nemám povahu na ostnatým drátem obehnanou vesničku s obří železnou bránou hlídanou negramotnými gorilami. Na ochranku která mne odmítá pustit domů - jen proto že není schopna rozumět hláskování mého jména. Nelíbí se mi, že evidují příchody a odchody mých návštěv.
A to ta vesnička v níž jsem žila nebyla zdaleka ta nejluxusnější. Neb platí přímá úměra - čím dražší domy, tím striktnější pravidla. Jejich majitelé na sebe sami dobrovolně vrhají uniformizující klatbu, za niž by se jistě komunista stydět nemusel. Docela podobně jako v našem starém režimu tam funguje i systém "udavačů". Na to že soused porušuje pravidla je přece nutno okamžitě upozornit!
Celé je to koncipováno s úmyslem ochránit ceny nemovitostí - protože o ty nejpravoúhlejší komunity je největší zájem.
A já fakt nevím proč.
Prostě s celou tou vesničkou se to u mne mělo podobně jako s tím avantgardním vodovodním kohoutkem instalovaným ve všech koupelnách i kuchyni.
Druhý den po nastěhování volám sekretářce, že mi po celém domě neteče voda, nechť to nechá opravit. Přijela, skoukla to, udělala ladný pohyb ručkou a ..... voda tekla. S omluvným úsměvem mi řekla: "no, víte, ono to funguje, ale tady u nás se to dělá jinak a vy tomu jenom nerozumíte."
Správně. Nerozumím.
(jinak aby to neznělo tak černě - já v té komunitě bydlela, neb mi to bylo naordinováno - a přiznejme si, i finanční stránka věci takové bydlení činila pro mne výhodnějším.
Obvykle se lidé sami mohou rozhodnout zda chtějí bydlet onom luxusním vězení, nebo zda si pořídí (obvykle mnohem dražší) bydlení někde mimo - to jsem po nějakých čtyřech letech udělala a rozhodně jsem nelitovala. I když mnozí mí známí si významně poklepávali na čelo, proč se stěhuju z tak krásně úhledného baráčku do starého, polorozpadlého domku se zahrádkou připomínající džungli, kde není pravoúhlé vůbec nic.)
