Mám neuvěřitelné štěstí

Už třetí den vozím svou Škodověnkou černého pasažéra. Na vnějším zrcátku u řidiče se mi zabydlel pavouček štěstík. Má tam svojí třpytivou pavučinku, ve větru se na ní vesele třepotá a když jedeme, seběhne k okraji zrcátka, drží se všema osmi packama a rozhlíží se po krajině.

Mám pavouka štěstíkaflickr.com by Chrizzie1979's

Má docela napilno, pavouček. Ono takové štěstí, to není jen tak. To se musí umět zařídit.

Po ránu organizuje dopravu. Vezeme se na zelené vlně a od Pražského hradu až k Národnímu divadlu projedeme přes obvykle zacpaný Anděl takřka bez zastavení.

Na rádiu mi ladí jen moje nejoblíbenější songy, do cesty mi sem tam směruje půvabné chodkyně s copánky a dolíčky ve tvářích. Taky spoře oděné svalovce... prostě je na co koukat a cesta do zaměstnání rychle ubíhá.

Jak si tak s ním povídám a radím mu kde zařídit co nejlepší místo k parkování (hned na začátku Rytířské! poroučím si) ............ najednou DUC! Řachla jsem to nárazníkem do obrubníku.

Vylezu, zhodnotím škody a říkám si: No mám já to ale neuvěřitelné štěstí! Ještě že mám toho štěstíka. Vždyť jsem se taky mohla zabít!

:-)