Jak se to tak stane, že se dvacetiletá Češka proti své vůli octne v premiérově apartmá?
No žádnej superfešák to nebyl, ale co by česká holka neudělala pro trochu slávy, že?Wikipedia open source
To mě takhle jednou před lety poslali překládat na nějaké veledůležité jednání do Londýna. Můj tehdejší šéf, pan K, byl nejen zdatný a úspěšný obchodník s diamanty a vším možným, ale také člověk velmi řekněme "šikovný". Jak už u obchodníků tohoto formátů bývá zvykem, nedávají si dostaveníčka jen tak náhodně, ale vždy tam kde se něco děje - v židovské komunitě samozřejmě nejlépe tam, kam se vrtne nějaký vlivný izraelský politik. To se pak vždy najde příležitost s politikem neformálně prohodit pár slovíček a požádat ho o podporu svého megalomanského projektu...
I tak se stalo, že jsme měli naše ubytování zajištěno v hotelu Hiton on Park Lane, kde v tu samou dobu probíhalo jakési veledůležité rokování veledůležitých politiků, v čele s tehdejším izraelským premiérem Yitzhakem Rabinem.
Moje letadlo mělo mnohahodinové zpoždění (úřadovala pověstná londýnská mlha) a taky jsem se malounko zapovídala s jedním vysokým Švédem, který si to kafe prostě ne a ne a nenechal vymluvit.
Když jsem pak ve tři ráno s batůžkem naklusala do hotelu a předložila potvrzenku své rezervace, bylo mi sděleno, že můj pokoj byl již obsazen a že pro mne žádný pokoj nemají k dispozici.
Ne moje asertivita ale dobré jméno hotelu recepční donutila obvolat celý Londýn, ale ani v žádném jiném hotelu se jim místo najít nepodařilo. Bezradně zoufalá jsem se odvážila zavolat na mobil svého popudlivého šéfa, který jim tam (v županu a papučích) udělal trošku rušno. On totiž velmi asertivní byl. A hodně nahlas.
Scéna neušla pozornosti Rabinovy ochranky. Nevím jestli věděli co je pan K zač nebo zda se jim zželelo uťapkané plavovlásky, ale vyzvali mne, abych si sedla do lobby, že to nějak vyřeší.
Dnes je mi jasné, co tu půlhodinu co jsem čekala dělali - moje jméno prohnali všemi těmi svými supertajnými databázemi a vsadím se, že lustrovali i mojí prababičku. Dospěli k závěru, že nejsem teroristka ani osoba jinak profilově závadná (i když na to má americká FBI dnes jiný názor, o tom ale někdy příště).
A tak mne nakvartýrovali k Yitzhakovi do jednoho z pokojů jeho prezidentského apartmá. Do pokoje kde měli původně svou základnu a ze kterého museli vynosit všechny ty svoje UZI sapíky, kaťuše a jánevímjakoujinou zbroj. Galantně se nastěhovali na chodbu a já tak spala s Yitzhakem... sice teda ve vedlejším pokoji, ale i tak... :-)
Trochu chrápal, ale jinak to bylo docela fajn.
Já toho tedy vlastně moc nenaspala. Bála jsem se třísknout hrníčkem, aby se strážci nelekli a v náhlém zápalu ochranaření mne nerozstříleli na kousky. V každém rohu pokoje jsem si sugerovala nějakou kameru a tak jsem se do noční košilky převlékala pod županem.
Trošku mne mrzelo, že si té naší romantické epizodky s Yithzakem nevšimli jinak čilí paparazziové mezinárodních bulvárních plátků. Píší o každé mažoretce co se vyspí s druholigovým fotbalistou, ale že já spím s druhým nejhlídanějším mužem světa, to jim uniklo. Škoda - dyť já vám mohla být slavná!
:-)))
