Rok 19xx, první zaměstnání.
Natěšená jako panic před prvním
stykem vrhám se nadšeně do pracovního procesu. V plátěných bílých pumpkách
a tmavomodrém sáčku s dvěma řadami zlatých knoflíků jsem slečna recepční
k nakousnutí. Rozdávám úsměvy, i když od prvního dne je mi jasné, že mně
mé, cca třikrát tak staré kolegyně poněkud neberou. Dokonce i moje
pomenší šéfová Zdena na mě kouká poněkud shora, jakkoli to zní při mé výšce nemožně.
Říkám si: „Co já udělám, abych jim dokázala, že nejsem trdlo neschopný, ale že
mám v té své blonďaté hlavince i něco toho mozku?"
hes457 /flickr.com/
I vymyslila jsem plán - udělám jim překvápko, překvápko pompézní! A tak jsem ve svém volném čase zprovoznila počítačový ubytovací systém hotelu. Po nocích jsem tajně ládovala počítač daty, konfigurovala různé pobyty, nastavovala ceníky, celý ubytovací provoz vedla duplicitně a testovala, jestli mi to všechno funguje správně. Po několika týdnech jsem si ráno pečlivě naleštila knoflíky a krokem vítěze napochodovala do šéfčiny kanceláře.
Tak pyšná jsem na sebe byla naposledy při recitaci sovětské poezie v místním rozhlase.
Jenže za mahagonovým stolem tam sedělo jedno pomenší kulaťoučké Se, na bradě vous a nohy na stole.
A to Se šéfčiným hlubokým hlasem povídá: „Jo, ten program znám, máme ho tady rok. Ale to Se nikdy nebude používat, tak Se to u nás prostě nedělá." Ušklíblo se nadřazeně, dál už si mě nevšímalo a čáralo si nevzrušeně na papírových rezervačních přehledech něco obyčejnou tužkou a promazávalo to průběžně pryží. Že prý dámy kolegyně nerady dělají s počítačem, že prej se toho ďáblova stroječku bojí.
Zatracený Se! Určitě jsem se s ním potkala i někdy dříve, ale tohle byla vyloženě facka do obličeje, naférovku a napřímo - vidišto, jak jsi hloupá, naivko! Přelešti si knoflík a neobtěžuj Se nějakou zběsilou agilitou. To Se prostě necení.
Se je všude ... i v Americkým Ritzu bylo Se zbožňováno jako modla, univerzální zaklínadlo, kterým se z hotelu vymýtali všichni démoni inovace. V českých firmách mají Se dokonce svá odborná oddělení, na českých (a jiných) úřadech je Se arbitrem všech sporů, geniálním všeznalem, který zvládá odpovídat na všechny dotazy zvídavých občanů. Neosvícení rodičové nechávají Se vychovávat svoje děti. V partnerských vztazích nám často Se vleze tu do obýváku, tu do postele ... než se nadějete, krčí se vám pod peřinou, zajíká se svatouškovsky a dělá se neviditelným.
A v tom výčtu by se dalo pokračovat do nekonečna...
Mám na Se poněkud pifku, přiznávám. Když mi nějaký Se skočí do cesty, chytnu se zlatýho knoflíku pro štěstí a v tu ránu mám chuť mu jednu majznout a žádám vysvětlení. To, že Se to nějak dělá, to prostě není důvod, abych to tak dělala i já. Neumím to. Vím, že to zbytečně komplikuju.
A občas Se strašně štvu.
