Znásilnění a zavraždění malého chlapečka je vážná a vážně hnusná věc. Čin zrůdy by mnohý znás trestal smrtí nebo i nějak hůř, šlo-li by to. Rozhořčené emoce jsou v tomto případě velmi pochopitelné, ale nejsou na místě. Pokud stylem "oko za oko, zub za zub, pověsit, neřešit" uvažuje běžný občan, je to sice smutné, ale pochopitelné.
Spravedlnost ... vec slozita...corbis.com
Je ale správné, když svého klienta odsoudí obhájce? Nemyslím si to.
Při projednávání případu obžalovaného Antonína Nováka, který znásilnil a poté zavraždil devítiletého chlapce, prohlásil obhájce Rudolf Fori: "Pokud by existoval trest smrti, tak věřím, že by ho dostal. " Také připomněl výsledky znaleckého zkoumání, podle kterého náprava jeho klienta není možná.
Případ je to hrůzostrašný. Je strašlivé vědět, že jsou mezi námi lidé schopní takových činů. Ale prostě jsou. To, že existují však rozhodně není důvod, aby se civilizovaná společnost snížila na jejich úroveň.
Systém soudnictví má vykonávat spravedlnost, ne odplatu. Je nastaven tak, že obžaloba viní, obhájce obhajuje a soudce rozhoduje o vině a trestu. Každý z těchto činitelů má svou funkci a všechny musí být v rovnováze.
Obhájce z principu věci nesmí svému klientovi škodit ... on je přeci jeho poslední záchrana.
Představme si to - a nechme zrůdu Nováka stranou - jste ve vězení, protože vás chytí v parku, jak se skláníte nad rozřezanou mrtvolou. Košili máte od krve, v ruce nůž. Policistům se přiznáte. Tím parkem jste totiž šel na nádraží. Chtěl jste skočit pod vlak, protože vás žena opustila a vyhodila z bytu. Být zavřený je pro vás konec konců taky řešení.
Nejste žádný velký sympaťák. Jste tak trochu duševně nemocný, nemluvný podivín, po obrně vám ochrnula půlka obličeje, na tý druhý půlce máte ošklivý boláky, vaše kůže je tak trochu snědá. V ulici na vás děcka pokřikují Kvasimódó! a vám je docela jasný proč.
Ani policistům a ani vašemu obhájci se ani trošku nelíbíte. Vypadáte jako typickej vrah a tak jsou s vámi rychle hotoví - ten to udělal, přiznal se.... takže pověsit a máme vyřešíno.
Jenže to není žádná spravedlnost.
Obhájce nemůže svou práci dělat záměrně špatně, byť to nějak konvenuje jeho osobnímu přesvědčení. Obhájce není soudce a tak nemůže klienta soudit.
Ač lidsky to musí být nesmírně těžké, i pro toho nejhoršího zločince prostě musí hledat pohlehčující argumenty tak, aby SOUDCE mohl rozhodnout spravedlivě. Pokud obhájce dopředu ví, že takové obhajoby není schopen, má se jí zříci. Pokud se jí zříci nemůže, musí si zachovat alespoň takový odstup, aby svému klientovi nepřitěžoval.
Doba, kdy obhájci jménem lidu žádali pro klienty ty nejpřísnější tresty, je doufám pryč.
Byť lidsky jeho postoji rozumím, mám za to, že obhájce Fori profesně selhal.
