Ševče, drž se svého kopyta

Sociolog Jan Keller, velké jméno v českých humanitních kruzích, vystuoupil na "Přednáškách nejen pro zvané", které pořádá Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů. Byť se přednáška jmenovala "Arogance financí", přiznal pan Keller, že se financemi příliš zabývat nebude; nemusel by při tom mít úplně pevnou půdu pod nohama. Části, kde se svého předsevzetí držel, byly opravdu velmi zajímavé a podnětné. Ty, kde z něho slevil, bohužel méně.

Přednášku si můžete poslechnout zde. Na začátku prezentoval Jan Keller dva grafy:

(obrázek ze stránek britských listů).

První graf vlevo ukazuje růst přijmů v Německu mezi roky 1950 a 2000. Modrá linka ukazuje růst příjmů bohatých lidí (10%) a velkých firem, červená linka ukazuje růst bohatství ostatních. Druhý graf ukazuje podíl na daních; zaměstnanci (modří) se v roce 1950 podíleli z 20% na vybraných daních, v roce 2000 z 80%. Tento obrázek je, podle pana Kellera, příčinou nedostatku financí pro financování sociálního státu.

Na základě tohoto grafu však nic takového tvrdit nejde. Začněme s grafem vlevo; pan Keller prohlásil, že se jedná o růst bohatství bohatých lidí a velkých firem. Velké firmy jsou vlastněny lidmi, navíc v rámci důchodového pojištění velmi často vlastněny lidmi "normálními"; jedná se tak pravděpodobně o dvě skupiny obyvatel (bohatí a ti ostatní). Pan Keller navíc tento graf označuje jako růst bohatství; vzhledem k odkazu na HDP bych spíše odhadl, že se jedná o růst příjmů, nikoliv bohatství.

Co je s grafy špatně? Za prvé, v grafu vlevo se nejedná o stejné lidi; průzkumy v zemích s relativně flexibilním pracovním trhem ukazují, že lidé, kteří jsou v jedné skupině v jednom období v ní často nezůstávají v obodbí dalším (viz např. zde). Tyto skupiny bývají v době mimo ekonomické krize tvořeny mimo jiné lidmi, kteří např. právě vstupují na pracovní trh. Z grafu vlevo nelze vyvodit, že bohatší bohatnou; stačí se jen podívat na změny např. ve složení firem v Dow Jones indexu a zjistíte, že z firem, které tam byly před 50 lety, mnoho nezbylo.

Druhý graf je zavádějící mnohem více; podíl vládních výdajů na HDP v Německu v roce 1950 byl 30% (zde). Podíl vládních výdajů na HDP v Německu v roce 2000 byl kolem 45%. Z prvního grafu nám vychází, že "průměrný němec" zbohatl 7x. Protože podíl výdajů se přepočítává na průměrného němce, můžeme vyvodit, že stát v roce 2000 na jednoho němce vydává 10,5 x více, než tomu bylo v roce 1950.

Velmi hrubý odhad by tedy byl, že bohatí po 50 letech přispívají státu 2x více, "normální lidé" přispívají do systému 20x více než přispívali na začátku. Pro vytvoření alespoň předběžných závěrů bychom ještě potřebovali daňovou sazbu pro "zaměstnance" v roce 1950 a v roce 2000 a zjistit, zda graf ukazující bohatnutí různých skupin je před ne po platbě daní.Na základě tohoto grafu bych se odvážil odhadnout, že "normální lidé" si nárůst sociálního státu sami zaplatili; kdo chce kam...

Přednáška dále pokračovala v lehce konspirativním duchu týkající se "diskrétních elit", pomocných elit a podobně. Jedná se o specializaci pana Kellera, nejspíše ví, o čem mluví.

Jedním z důsledků zvyšování produktivity při výrobě zboží je přesun lidí do odvětví služeb. Pan Keller vyslovil tvrzení, že produktivita služeb však roste výrazně pomaleji než produktivita výroby zboží. Tohle je docela zajímavý ekonomický problém: produktivita holiče v Indii a produktivita holiče v ČR není příliš odlišná. Přesto si holič v ČR vydělá výrazně více; cena zboží v ČR je totiž výrazně nižší v poměru k cenám služeb než cena zboží v Indii (viz Penn effect). Je tedy poměrně pravděpodobné, že přesun pracovníků do sektoru služeb nebude mít až takový negativní efekt na jejich příjmy.

Podivný pohled na ekonomii pana Kellera bych demonstroval na následujících dvou příkladech: první se týká pyramid v pravé části obrázku. Velká pyramida znázorňuje velkou stabilní firmu; tato firma s nízkou mírou rizika produkuje malé zisky. V rámci zvyšování zisků a efektivity provádí firmy outsourcing; výsledkem je podle pana Kellera velká firma s nízkou firmou rizika a vysokými zisky. Hurvínek si podobně představuje válku. Pokud by firmy neprováděly toto zvyšování efektivity, převálcovala by je konkurence. Pokud by firma měla vysoké zisky s nízkou mírou rizika, přitáhlo by to do odvětví další investory. Stejně tak outsourcing znamená, že firma musí cenově soutěžit se svými konkurenty o dodavatele. Naopak pokud jsou dodavatelé těchto firem šikovní a daří se jim mít více než jednoho odběratele, jsou to často oni, kdo má lepší vyjednávací pozici.

V průběhu diskuze pak padla poznámka, která se svou logikou jako vejce vejci podobala nedávné odpovědi komunistického poslance ohledně dotací do zemědělství. Pan Keller vyjádřil myšlenku, že pokud by stát neposkytoval sociální zabezpečení, museli by si to lidé platit sami. Částka by se pohybovala kolem 4500Kč měsíčně, což by si normální rodina asi nemohla dovolit. Poněkud podivná poznámka vzhledem k tomu, že normální rodiny se na sociálním státu podílejí z 80%.

Sociologie a ekonomie mají zřejmě mnoho společného. Možná by se ekonomové měli více učit sociologii; na druhou stranu, pokud se sociologové nenaučí ekonomii, těžko je někdo bude brát vážně.