Nemám rád zakouřené hospody, a tak jsem si se zájmem nedávno přečetl několik článků, jak se Češi konečně začínají stavět k zákazu kouření v restauracích čelem. Větší a větší část obyvatel se kouření v restauracích nelíbí, a proto by ho měl stát zakázat. Pak mě napadlo, že možná většina občanů nemá ráda death-metal, přesto ho zakázat nikdo nechce. A to navzdory tomu, že tam, kde se hraje, se nedá moc vydržet.
Před ne příliš dlouhou dobou jsme získali svobodu. Můžeme cestovat do zahraničí, aniž bychom někoho museli žádat o povolení. Můžeme hrát jakoukoliv hudbu nebo divadlo, shlédnout jakýkoliv film a nemusíme se nikoho dovolovat. Můžeme dělat spoustu dalších věcí - a nemusíme k tomu mít svolení. Státy, které respektují svobodu obyvatel se vyznačují tím, že nepovolují; zakazují - a to nikoliv bezdůvodně. Dříve se zakazovalo či povolovalo podle toho, co se zrovna těm, co vládli, líbilo. Státy, které ochraňují práva a svobodu svých obyvatel, se neliší tím, že se změnila osoba, jejíž záliby se prosazovaly - z diktátora nebo malé skupiny vládců na volené představitele. Naopak, zakazují se věci, které vedou k porušení práva jiných, byť by se mnoha lidem líbily. A nezakazují se věci, které k žádnému porušení práv nevedou, i když se mnoha lidem nelíbí.
Ústava České republiky takové prostředí popisuje - jsme demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny, která dbá ochrany menšin. Jednoho dne bych se mohl rozhodnout poskytnout Frantovi odnaproti službu "kuřárna s občerstvením"; dnes se to nazývá "kuřácká restaurace". Je to činnost, jejíž následky se celkem zřetelně omezují na mě a na Frantu, žádná cizí práva tím neporušujeme (opravdu hospodu nebudu odvětrávat sousedovi do ložnice).
Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. (hlava 4, čl. 26, Listina základních práv a svobod)
Řekl bych, že to, co chci dělat, patří mezi moje základní lidská práva. Stát poměrně často základní lidská práva omezuje, ale měl by pro to mít nějaký dobrý důvod. A protože v civilizovaných západních zemích kouření v restauracích zakazují, určitě nebude problém nějaké jasné zdůvodnění najít. Hledal jsem, na několika dalších řádcích se můžete dočíst, na jaká zdůvodnění jsem narazil. Bohužel mě dost zklamala.
Dochází k porušování práv nekuřáků - zákazníků. Zákazník "kuřárny s občerstvením" je člověk, který konkludentně objednal poskytnutí této služby tím, že do kuřárny vstoupil. Vstoupíte-li do restaurace, kde bude ledově kluzká podlaha, vy tam uklouznete a zlomíte si nohu, můžete celkem rozumně argumentovat, že něco takového jste si opravdu neobjednali - a majitel nezajistil obvyklým způsobem bezpečné prostředí; pokud se vám totéž stane ve sportovní hale na ledovém kluzišti, asi těžko byste se stejným argumentem uspěli - to kluziště jste si totiž objednali. Vstoupíte-li tedy do kuřárny (kuřácké restaurace) a jste tam vystaveni kouři, dost dobře nemůžete argumentovat svým právem na čistý vzduch.
Stát reguluje podnikání; může tedy zakázat kuřárny(kuřácké restaurace). Může také zakázat nekuřácké restaurace. To neznamená, že by měl.
Stát musí regulovat, bez toho by tady trh nefungoval. "Kuřácky neregulovaný" trh s restauracemi funguje docela dobře.
Kuřáci v "kuřárně s občerstvením" porušují práva nekuřáků v kuřárně s občerstvením. Stejně, jako boxer v ringu porušuje práva svého protivníka tím, že do něj v rámci pravidel bouchá. Neporušuje. A pravidla v kuřácké restauraci jsou celkem zřejmá - kouřit tabákové výrobky tam dovoleno je.
Dochází k porušování práv nekuřáků - zaměstnanců. Asi by se dalo argumentovat tím, že dochází k porušení různých zákonů týkajících se bezpečnosti práce. Těžko lze argumentovat tím, že dochází k porušování práv zaměstnanců (zákoník bezpečnosti práce je regulace - podobně jako by byl zákaz kouření v restauracích; tím také nevznikne nějaké nové "právo na něco"). Dochází snad k porušování práv kuřáků - zaměstnanců? Pokud odpovíte, že spíše ne, pak je pro provozovatele kuřáren jednoduché řešení - najímat mezi číšníky pouze kuřáky. A co když se zaměstnavateli přihlásí nekuřák, že opravdu chce v té kuřácké restauraci obsluhovat?
Zaměstnanecká smlouva je dobrovolný vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Pokud tomu tak není, pak je každá taková smlouva zpochybnitelná před soudem. Pokud tomu tak je, pak nelze než přijmout, že zaměstnanec se rozhodl pohybovat se v zakouřeném prostředí dobrovolně; a to obzvláště v situaci, kdy počet pracovních míst číšníků v kuřáckých restauracích ve srovnání s počtem nekuřáckých pracovních míst v ČR je zanedbatelný. Nakonec, pokud se číšník restaurace ze dne na den rozhodne, že druhý den nepřijde do práce, pochybuji, že ho restaurace bude tahat po soudech kvůli nedodržení výpovědní lhůty.
Pasivní kouření škodí zdraví. Vzhledem k tomu, že v restauracích při tom nejsou porušována vaše práva, pak je to velmi užitečná informace; nikoliv důvod k zákazu. Pasivní kouření škodí zdraví pravděpodobně méně, než je poslední dobou v médiích představováno. Pravděpodobnost úmrtí na rakovinu plic u kuřáka se pohybuje v řádu procent až desítek procent. Pravděpodobnost, že umřete na rakovinu plic následkem toho, že budete trávit většinu života v zakouřeném prostředí, je méně než 0,1% (pravděpodobnost úmrtí na rakovinu plic 0,35%, zvýšení v důsledku pasivního kouření 25%). Jaká je pravděpodobnost, že získáte rakovinu plic, když občas zajdete do zakouřené putyky, si asi dokážete odvodit sami.
Pasivní kouření má vliv na srdeční choroby; zhruba stejný, jako když sníte tučné jídlo. Budete-li to dělat celý život, přivodíte si časem infarkt. Podíváte-li se na statistiky týkající se srdečních chorob ve státech, kde zavedli zákaz kouření v restauracích, zjistíte, že nic nezjistíte. Efekt je nula; což se dá očekávat, pokud přestanete jíst mastná jídla, tak se vám také pravděpodobnost infarktu z roku na rok nesníží. Spíše smutné je pak pozorovat, jak vážně se berou studie, které vydávají čísla v řádech desítek procent.
Z hlediska astma je cigaretový kouř dokonce skoro pozitivem.
Zákaz vstupu do kuřáckých restaurací mladším 18 let. Malé děti v zakouřených hospodách opravdu nepotkávám, takže zde zřejmě není žádný problém k řešení. Pokud se jedná o starší, lze předpokládat, že rozhodnutí, která již mohou osoby starší patnácti let činit, budou mít na jejich život výrazně vyšší vliv, než pár večerů strávených v zakouřené restauraci. Snaha prosadit tento zákaz tak spíše připomíná snahu krok za krokem ukrajovat ze svobod zúčastněných, aby se jednoho dne dosáhlo vytouženého cíle.
Mám právo najíst s v čistém prostředí. Nabízení služby "kuřárna s občerstvením" se ho nijak nedotýká. Ani služba "kadeřnictví" vám to právo nebere. Obě jsou služby, které zrovna spotřebovávat nechcete. Vaše práva buď porušují obě nebo ani jedna. (a to pomíjím, zda lze o takovém právu vůbec mluvit)
Provozování restaurace je veřejnou službou. Není. Restaurace je normální soukromá živnost.
Co když se opravdu potřebuji najíst? Kolik lidí ročně zemře v ČR smrtí hlady kvůli zavřené hospodě? A kdybyste opravdu umírali hlady, pak pravděpodobnost, že z hospodského jídla zemřete na salmonelózu (v silně zakouřených hospodách to jídlo za moc nestojí) bude asi vyšší.
Jak ale vyřešit problém nedostatku nekuřáckých restaurací? Proč by měl stát řešit fakt, že se nenašel nikdo, kdo by v nějakém místě poskytoval určitou službu tím, že zakáže poskytování jiné služby?
Jedná se o veřejné prostory. Aniž bych se vyjadřoval k poněkud nedefinovanému pojmu "veřejný prostor", existuje nějaký důvod, proč bych nemohl službu "kuřárna s občerstvením" provozovat ve svých soukromých prostorách? Pokud by stačilo na restauraci napsat "soukromá" a zákazníkům sdělit, že se nacházejí v soukromých prostorách s explicitním souhlasem vlastníka a jejich podpisem, že si jsou vědomi, že vevnitř se kouří - oproti současnému stavu, kdy stačí implicitní souhlas vlastníka a nadpis na dveřích, pak by to asi nebyl velký rozdíl. Proč si tu komedii neušetřit? Nebo budeme podobnou podpisovou akci pořádat i na různých veřejno-soukromých kluzištích? Připomíná mi to podpis formuláře v Indii s tím, že je nám opravdu jasné, že paragliding je nebezpečný sport a opravdu nebudeme žalovat provincii Himachal-Pradesh, pokud si při tom něco uděláme (3 kopie pasu k tomu!).
Zákaz kouření v restauracích je záležitost ochrany veřejného zdraví. Veřejné zdraví nikde definováno není; napadají mě 2 varianty:
- Veřejného zdraví se týkají takové záležitosti, jejichž změna ovlivní zdraví mnoha lidí. Veřejného zdraví se netýkají záležitosti, které ovlivní málo lidí.
- Veřejného zdraví se dle analogie soukromý/veřejný statek týkají věci, které by se daly označit jako "negativní externalita". Člověk s otevřenou tuberkulózou může potenciálně nakazit lidi, kteří s ním nemají nic společného - veřejnost.
Myslím, že málokdy by protestoval proti tomu, aby stát za účelem "ochrany veřejného zdraví" internoval člověka nakaženého infekční chorobou, i kdyby se jednalo o chorobu, která by potenciálně napadla jen několik málo lidí a dál se nešířila. Naopak ač by povinná účast na sportovních akcích pozitivně ovlivnila zdraví mnoha lidí, zařadil bych takové rozhodnutí spíše do kategorie ovlivňující "soukromé zdraví mnoha lidí", nikoliv "ochrana veřejného zdraví". Myslím si, že druhá charakteristika splňuje obvyklé porozumění pojmu "veřejné zdraví" výrazně lépe. Kouření v restauracích však této charakteristice vůbec neodpovídá - negativní externalita neexistuje, byť se týká mnoha lidí. Zákaz kouření v restauracích nemá s ochranou veřejného zdraví nic společného.
Zákaz kouření je ze stejných důvodů, jako hygienické předpisy. Z jakých důvodů jsou tady hygienické předpisy? Zákazník si objednává zdravotně nezávadné jídlo, není schopen si to rozumně ověřit; tato regulace by měla zajistit, že alespoň v tomto ohledu dostane to, co si objednal (že i tato regulace je občas poněkud absurdní, se můžete dočíst na mnoha jídelních lístcích, které nabízejí tatrák na "výslovné přání zákazníka"...jako kdyby jiná jídla na výslovné přání zákazníka nebyla). Dochází snad k pochybnostem, že by zákazník kuřácké restaurace mohl z hlediska kouření dostat něco jiného, než si objednal?
Jedná se o součást snahy zastavit kouření. Nejsem si úplně jistý, zda by se stát v těchto věcech měl angažovat. Před časem byly tabákové firmy přinuceny dát na cigarety nadpisy "kouření škodí zdraví". Nikde jsem se nedočetl, zda tyto nadpisy dosahují požadovaného výsledku; zatím to spíše vypadá že nikoliv, a že je potřeba krabičky dále znechutit (proč neuznat, že to nikam nevede a ty nadpisy naopak nezrušit?). Kuřáci byli informováni. Rozhodli se - byť informováni - nadále kouřit. Proč to nerespektovat?
Listina základních práv a svobod garantuje bezplatnou zdravotní péči; léčení kuřáků je placeno z peněz nás všech. Bezplatná zdravotní péče vytváří prostředí pro tzv. morální hazard, což je pochopitelně trochu problém. Napadají mě 2 způsoby, jak číst ono ustanovení o bezplatné zdravotní péči:
- Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Morální hazard je nutnou daní bezplatné zdravotní péče, musíme se s ním smířit.
- Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Nezamýšleným efektem tohoto "práva" je morální hazard, za účelem odstranění tohoto morálního hazardu může stát omezit jiná základní práva nebo svobody občanů.
Při troše fantazie bych pochopil, jak by z tohoto ustanovení mohlo vyplývat odmítnutí financování léčení rakoviny plic nebo zvýšené zdravotní pojistné pro kuřáky. Ať se snažím sebevíc, podporu pro variantu 2 nikde v Ústavě či Listině základních práv a svobod nenacházím.
Většina civilizovaných západních zemí to zakázala. Evropská unie zakázala žvýkací tabák. Důvod? Podle jisté studie vyšel jen asi o 99% bezpečnější než kouření, místo rakoviny plic hrozila v řádově nižším počtu případů rakovinu ústní dutiny. Další studie zjistily, že žvýkací tabák je z hlediska odvykání u kuřáků velmi účinný a nebezpečí je ještě výrazně nižší. Přesto je v EU stále zakázaný. Naši západní sousedi se také občas spletou. Zatím mám pocit, že do této kategorie zařadím i zákaz poskytování služeb "kuřácká restuarace". Mimochodem, v civilizovaném Japonsku mají v některých vlacích kuřácké vagóny.
Hospodám se po zákazu kouření zvýší zisky. Pokud by to byla pravda, tak by hospodští horovali za tento zákaz - a antimonopolní úřad by je měl popotahovat za omezování služeb zákazníkům. Faktem je, že zisky hospod jsou pro tuto diskuzi vcelku irelevantní. Pokud by jich bylo dosahováno tím, že se porušují něčí práva (např. větráním sousedovi do kuchyně), pak je správně, že o ně následkem zákazu přijdou. Mimochodem, údaje z Británie napovídají, že zhruba rok po zavedení zákazu se výrazně zvýšil počet zavřených hospod. Ač je všechno možné, připadá mi tento závěr pravděpodobnější, než to o vyšších ziscích.
I pro nejhloupější zákon se vždy vyrojí mnoho "dobrých důvodů" (obvykle to je bezpečnost státu, děti...). V případě zákazu kuřáckých restaurací jsem nenašel žádný, který by alespoň trochu stál za to. Argumenty pro zákaz soukromé věci, která prakticky neprodukuje externality, by se měly ve státě, založeném na úctě ke svobodě a právům člověka, hledat opravdu těžko. Ony by totiž v takovém státě především neměly být zakázány.
Snaha o zákaz kouření v restauracích je jenom módní vlnou boje proti někomu. Zda se to podaří či nedaří v Čechách odhlasovat, netuším. Dnes však existují zajímavé alternativy - jak (zakázaný) žvýkací tabák, tak kouření elektronických cigaret. Obě tyto formy vychází ve srovnání s kouřením cigaret naprosto bezpečné, neobtěžují okolí a dokonce vychází cenově o něco lépe. Myslím, že během několika let se tento "problém" vyřeší sám odklonem kuřáků k alternativám. Jakmile budou tyto alternativy populárnější, dá se očekávat, že i mnozí hospodští začnou omezovat kouření klasických cigaret; stát se nekuřáckou restaurací jim totiž nebude brát zákazníky.
Paradoxně nejvíc by jak kuřákům tak nekuřákům pomohlo, pokud by legislativní úsilí směřovalo k legalizaci žvýkacího tabáku a přesvědčovací úsilí podpořilo reklamu na tyto alternativní výrobky. Z politických (grant dostanete spíš na téma "osvěta proti kouření" než "reklama na elektronické cigarety") - a sponzorských (antikuřácké organizace a akce jsou často sponzorovány farmaceutickými firmami vydělávajících na odvykání) - důvodů však podporu pro toto jednoduché, nenásilné a pro všechny zúčastněné vcelku pozitivní řešení těžko můžeme očekávat.
Po přečtení diskuze přidávám několik dalších důvodů.
Nezakázat poskytování služby "kuřárna" je jako nezakázat píchat si v restauraci heroin. Nevím o tom, že by bylo zakázáno píchat si v restauraci heroin (pokud vám to přímo nezakáže hostinský). I tak by bylo vhodnější porovnávat srovnatelné, tabák nepatří mezi zakázané látky.
Nezakázat mladším 18ti let vstup do hospody je jako dávat miminu rum. Evidentně "nezakázat něco" není totéž jako "dělat něco", tak zkusím rozumnější: ...je jako nezakázat rodičům dávat svému miminu rum. První, co se při takové věci budeme ptát je: jakému riziku vystavují rodiče své mimino, pokud mu podají rum a jaké je nejvyšší přípustné riziko, kterému smí rodiče vystavit své děti. Riziko u alkoholu u dětí je velké, a dosahuje hranice, kterou většina z nás nepovažuje za normální. Riziko vzniklé v důsledku pasivního kouření v kuřácké hospodě je o mnoho řádů nižší, a je naprosto srovnatelné s jinými aktivitami, které rodiče svým potomkům dopřávají. Např. od patnácti let se můžete se souhlasem rodičů věnovat paraglidingu, i mladší děti se mohou účastnit tandemových letů, lézt po skalách atd. Riziko vzniklé občasnou návštěvou zkouřené restaurace asi těžko bude vyšší.
Kuřácké restaurace porušují právo na zdravé pracovní prostředí. S těmi zaměstnaneckými právy to je takové zapeklité, ony totiž vlastně ani právy nejsou. Pojem "mám právo činit X" se obvykle chápe jako "nemusím nikoho žádat o povolení činit X". "Mám právo na věc Y" se chápe jako "někdo mi musí zajistit věc Y". Zatímco právo na zdravé pracovní prostředí znamená "mám zakázáno pracovat v nezdravém prostředí". To je poněkud zvláštní právo, když je to vlastně zákaz. Důvod by se tak dal přeformulovat mnohem jasněji následujícím způsobem:
Stát zakázal lidem pracovat v nezdravém prostředí kromě restaurací. A proto by to měl zakázat i v restauracích. Toto je na první pohled požadavek na nerozpornost zákonů; až na to, že na pravidlu "zakazujeme pracovat v zakouřených prostorách s výjimkou kuřáckých restaurací" není vůbec nic rozporného. Ve skutečnosti je to spíše poukaz na důslednou aplikaci "vyššího morálního pravidla", které bylo použito pro odůvodnění zákona. Chcete-li tedy někoho přesvědčit tímto důvodem, musíte se nejdříve shodnout, ze kterého "morální pravidla" vůbec budete vycházet a zda s ním souhlasíte. Obojí je problém. Kouření v restauracích například vůbec není v rozporu s pravidlem "máte zakázáno pracovat v nezdravém prostředí s výjimkou, kdy to vyžaduje povaha práce". Nakonec, nesouhlas s tím, aby stát lidem vůbec zakazoval pracovat, je také celkem obhajitelná pozice.
