Nebijte Davida Ratha za to co neřekl, bijte ho za to, co řekl

Davidu Rathovi bývá na základě nedávného rozhovoru vyčítán obdiv k Hitlerovi. Zcela chybně, nic takového neřekl. To, co skutečně řekl, si však myslí i mnoho jeho kritků.

Hitler řešil krizi tak, že začal zbrojit, čímž dal lidem práci a tím nastartoval ekonomiku! On s tím vyhrál volby! Pak to tedy vyústilo ve válku… Liberální ekonomové na tohle všechno zapomněli. David Rath

Kdyby Hitler prohlásil, že 1+1=2, pak je to pravda bez ohledu na to, jaký to byl člověk. David Rath se odvolává na to, že Hitler dokázal masivními výdaji nastartovat ekonomiku. Stejně, jako bychom kvůli Hitlerovi nezačali tvrdit, že 1+1=3, nemůžeme na základě toho, co Hitler následně způsobil usuzovat, že tímto způsobem ekonomiku nenastartoval, nebo snad, že tento způsob stimulace ekonomiky vždy vede k válce.

Můžeme to ale usuzovat na základě jiných argumentů. Statistiky jsou ošidné a HDP je číslo, které lze naprosto oprávněně kritizovat na základě toho, že o ničem nevypovídá. Nicméně vzhledem k tomu, že to je číslo, na jehož základě mnozí historikové usuzují o tom, jak dobře na tom ekonomika je, zkusme použít metodiku výpočtu HDP na tento příklad "stimulačních výdajů". 

HDP je číslo, které vyjadřuje sumu vyrobených statků vyjádřených jejich tržní cenou. Je tu snaha odlišit stav, kdy se v ekonomice vyrobí něco, co lidé nechtějí, čeho si necení, od stavu, kdy se naopak v ekonomice vyrábí to, co lidé chtějí. Jestliže člověk v ekonomice A vyrobí dům, ve kterém chce někdo bydlet, měla by ekonomika A mít vyšší HDP, než když člověk v jinak stejné ekonomice B vyrobí dům, který vlastně nikdo nechce (výrobní náklady mohou být úplně stejné). V ekonomice A bude dům prodán za vyšší cenu než "ošklivý" dům v ekonomice B, HDP ekonomiky A bude vyšší.

Vládní výdaje se však do HDP počítají nikoliv v tržní ceně (byť třeba odhadnuté), ale v nákladové výši. Ať už vláda vydá peníze na něco, co lidé budou požívat, nebo naopak nechá lidi vykopávat a zahrabávat příkopy, v HDP se to neprojeví. V tomto případě tedy musíme přiznat, že takto počítaná veličina HDP ztrácí smysl. Trochu smysluplnější číslo dostaneme, pokud z HDP odstraníme veškeré výdaje, jejichž přínos je nulový - v případě uváděném panem Rathem bychom musli odečíst od Německého HDP veškeré zbrojní výdaje. Výsledný obrázek by byl asi trochu jiný. Viz např. analýza podobného argumentu v USA.

Mnozí ekonomové vidí jako důvod nezaměstnanosti za dob Velké krize neflexibilitu mezd. Ať už se jednalo o odbory nebo státem nastavené minimální mzdy, nemožnost snížit v době krize pracovníkům mzdy způsobila nezaměstnanost. Jak se s touto situací vyrovnalo Německo?

Reálné mzdy v Německu poklesly mezi roky 1933-1938 zhruba o čtvrtinu. Odbory byly zrušeny, stejně jako kolektivní vyjednávání - které by stejně bylo k ničemu, když byly mzdy zmraženy vládním nařízením. Právo stávkovat bylo, samozřejmě, zrušeno. A právo odejít z práce také: pracovní knížky byly zavedeny v únoru 1935, v novém zaměstnání byl vyžadován souhlas předchozího zaměstnavatele. Viz zde .

První, co člověka napadne, je, zda by zrušení odborů a pokles reálných mezd o čtvrtinu nedokázaly snížit nezaměstnanost, i kdyby nebyly doprovázeny zvýšenými vládními výdaji. Druhá otázka pak zní: skutečně by se pan Rath pod takový program podepsal?