Dánský reportér nedávno položil investoru Jimu Rogersovi jednoduchou otázku: je vůbec možné v dnešní krizi nedělat nic, nechat miliony lidí ztratit zaměstnání a zbankrotovat? Jim Rogers odpověděl: Samozřejmě je to možné. Pokud je nenecháme zkrachovat, čeká nás ještě více bankrotů a desítky milionu lidí bez zaměstnání.
Při popisování ekonomických jevů je potřeba nejen kritizovat situaci, která se zdá špatná, ale především je potřeba ukázat, že navrhovaná opatření situaci zlepší. Takto se dnes bohužel při komentování ekonomických témat neargumentuje.
Zaměstnanec nikdy nedostane plat, který je vyšší, než jeho mezní produktivita; zaměstnanec zůstane na dlažbě, jestliže se jeho zaměstnáním sníží firmě zisk. Stát může vymýšlet jakékoliv zákony, vynucovat minimální mzdu, prohlašovat to za "zaměstnanecká práva" - ale zvýšení zaměstnancova platu nad mezní produktivitu se mu může podařit pouze krátkodobě. Tato snaha je ekvivalentní opatření, aby při stavění domu byl zaměstnán člověk, který dům boří. Přestože se i navzdory sabotáži často podaří dům postavit, je logické, že všichni zůčastnění budou dělat vše pro to, aby se takového člověka zbavili.
Rovnovážná tržní cena je takový bod, při které již nikdo z poptávajících není schopen či ochoten najít nabízejícího a přesvědčit ho, že pro něj má lepší obchod. Jestliže se na trhu pohybuje tržní cena mimo rovnovážnou hladinu, pak zřejmě existují prodávající a kupující, kteří vzájemnou dohodou svoji situaci zlepší ("vydělají na tom"). Je li taková dohoda zakázána, často je výsledkem černý trh se všemi negativy; lidé totiž rádi vydělávají zákon nezákon. Rovnovážná mzda má tendenci se blížit k mezní produktivitě; pokud je nižší, mají v odvětví podnikatelé zisk, je výnosné do tohoto odvětví více investovat. To postupně vede k vyšší výrobě, snižování zisků firem a zvyšování mezd.
Zahraniční zaměstnanci mají typicky nižší produktivitu práce (už jen z důvodu, že se hůře domluví), přesto jsou pro zaměstnavatele často zajímavější; jsou ochotni pracovat za nižší mzdy. Zaměstnavatel je tak se stejnými zdroji schopen vyrobit více; efekt na místní zaměstnance je identický, jako když se zavádí stroje. Ostatně jak se liší "zahraniční zaměstnanci berou lidem práci" od "stroje berou lidem práci"?
Zavede-li vláda minimální mzdu, vyřadí tím lidi s nejnižší mezní produktivitou z trhu. To povede k růstu mezní produktivity zbylých zaměstnanců a následně i k růstu jejich platů na zákonný limit. Protože zahraniční zaměstnanci mají typicky nižší produktivitu než domácí, dopadne na ně toto opatření výrazně více. Minimální mzda je skryté nacionalistické opatření; je to stejné, jako kdyby vláda zavedla jako povinné jídlo vepřové maso a tvářila se, že se nejedná o skrytý nacionalismus namířený proti muslimům. A to je změna jídelníčku výrazně jednodušší než zvýšení vlastní produktivity.
Jistý velitel při válce ve Vietnamu prohlásil: museli jsme to město zničit, abychom ho zachránili. Vlády provádí nacionalistickou politiku, aby zabránily nacionalismu. Lidé kritizující "vykořisťování" navrhují opatření, která povedou k tomu, že mnozí dělníci dostanou ještě nižší mzdy ve svých zemích, a ekonomický systém "ochranářské" země bude stabilizován tím, že se sníží množství výrobních faktorů.
Racionalitu lze definovat jako volbu prostředků, které vedou k dosažení cílů, které chce člověk dosáhnout. Dnes je však v módě projevovat dobré úmysly. Není důležité, zda určitá opatření skutečně lidem pomohou; důležité je, že je zavádíme s úmyslem pomoci. Heslo dneška zní: sice nevíme co udělat, ale pokud neuděláme nic, určitě to bude horší.
