Malé povídání o zlatých a stříbrných penězích

Zlato a stříbro byly používány po většinu historie naší civilizace jako peníze. Posledních 30. let je výjimkou z pravidla - za posledních několik tisíc let se prakticky nikdy nestalo, že by se nikde na světě nepoužívaly drahé kovy jako peníze. Přečtěte si malý pohled do historie peněz, jak ho popisuje Christopher Weber.

Krátká historie mezinárodních měn od Christophera Webera

Peníze dávné minulosti - jak mohou ztrácet hodnotu a jak růst

Řekům vděčíme za mnohé. Bývají považováni za nejjasnější myslitele v celé historii a pokud se jedná o peníze, těžko s tím polemizovat. Z ničeho nic začali razit mince, které se rychle staly "mezinárodní měnou". Nejen, že měly všechny znaky peněz, ale tyto mince byly neuvěřitelně krásné. Mnozí numismatikové se shodnou, že nejkrásnější mince, která kdy spatřila světlo světa, byla ražena řeky v Syrakusích kolem roku 350 př. Kr. Přední strana zobrazuje Persefona obklopeného delfíny, zadní ukazuje jezdce na kočáru s Nike - okřídleným vítězstvím - korunující jeho výhru.

Věci vyobrazené na této minci připomínají univerzalitu a věčnost přitažlivosti řeckých peněz. Bylo to poprvé v historii, kdy peníze začaly působit okouzlení v lidských myslích. Ne-řekové tisíce mil daleko schraňovali tyto peníze, řecké mince byly nalezeny v Číně, Indii a severní Evropě. Dokonce přestože Řím brzy převýšil Řecko, většina Asie používala řecké peníze mnoho dalších století.

Hlavní řeckou měnou byla aténská drachma. Byla to stříbrná mince jejíž hmotnost a kvalita zůstala úžasně neměnná po mnoho dalších století. Jak za Solóna 600 let př. Kr,, tak za Alexandra Velikého o 300 let později vážila přesně 67 zrnek ryzího stříbra (cca. 4.3g). Tyto peníze přinesl Alexandr do Indie, odkud se pak obchodovalo dále na východ a staly se tak peněžním standardem celé Asie. Dokonci i později, když bylo Řecko včleňováno do říše římské, jejich hodnota příliš nepoklesla. V posledních letech obsahovala drachma 65 zrnek ryzího stříbra. Byl to neuvěřitelný úspěch. Žádná jiná civilizace nikdy neměla mezinárodní měnu, která by si udržela stejnou hodnotu - nebo alespoň zhruba stejnou, pokles z 67 na 65 zrnek je méně než 3%. A to ne pouze v dobách největšího vlivu, ale i v průběhu šesti století, kdy řecko postupně ztrácelo moc.

Těžko říct, jaké bylo řecké tajemství, žádná mezinárodní měna si od té doby nedokázala udržet svou hodnotu, obzvláště, když se vláda, která ji vydávala, začala nevyhnutelně rozpadat. Římští dobyvatelé byli určitě ohromeni, jak Řekové zvládli tajemství peněz. Vzdali Řekům hold tím, že zavedli římský denár - přesnou kopii drachmy včetně velikosti a váhy.

Řím, trochu jiný příběh

Řím se od Řecka velmi odlišoval. Měl surovou vojenskou moc, dobyl většinu tehdy známého světa, ale nedokázal udržet svůj měnový systém na dlouho stabilní.

V roce 277 př. Kr. se zrodil denár. Řím byl tehdy republikou, nicméně pomocí různých "preemptivních" válek dokázali dobít většinu světa ještě předtím, než se stali císařstvím. Římská mezinárodní měna začala upadat brzy poté, co byla zavedena. Prvních zhruba 250 let to byl úpadek poměrně mírný. Z původních 66 zrnek stříbra se stalo 60 (pokles o 10%) v době Julia Césara. Brzy poté však nastal měnový chaos. Udržovat měnový systém přehledný a stabilní nebylo nikdy prioritou imeprialistického Říma. Skutečně, jejich měnový systém byl pěkný zmatek.

Na vrcholu bylo zlato ve formě aureů, které podle Césarových příkazů obsahovaly 125 zrnek zlata - zrhuba stejný obsah, jako starý americký zlatý pětidolar. Zlatem se platila armáda a sami císaři. Následovaly skutečné peníze pro mezinárodní obchod, stříbrné denáry. Nakonec zůstaly měděné mince používané chudými lidmi pro běžné transakce. Nikdy nebyl stanoven oficiální poměr mezi těmito různými kovy.

Historie Římského finančnictví a peněz je depresivní čtení a nepříjemně připomíná moderní americkou historii. Nejdříve chudí a poté i střední třída se velmi vážně zadlužili. Aby usnadnil splácení dluhů, nebo jednoduše okrádání, císař Nero v roce 54 začal rozšiřovat peněžní zásobu a snižovat hodnotu římských peněz. Zlaté mince byly devalvovány o 11% a stříbrné o 14.3%.

Nero snižoval množství zlata a stříbra v mincích a zvyšoval podíl ostatních kovů, ale ponechal jim stejné jméno. Bylo to podobné tomu, co se stalo v Americe v roce 1964 s jedním důležitým rozdílem. V 60. letech v Americe bylo všechno stříbro staženo z mincí najednou. V Římě to bylo postupně.

Po Nerovi císařové soutěžili, kdo dokáže více znehodnocovat. Dokonce i v průběho "zlatého věku" Říma bylo zlata a stříbra v mincích stále méně a stejně rychle ztrácely peníze svou hodnotu. I v dnešní době existuje paralela. Poté, co v roce 1933 opustily Spojené Státy zlatý standard, americký dolar začal ztrácet hodnotu a to pokračovalo i v 40. a 50. letech. Za skutečná aktiva jako jídlo, domy, automobily se muselo platit více, hodnota každého dolaru klesala. A přesto jsme si zvykli považovat tuto dobu za srdce Amerického století.

Sledujte historii přes peníze

Rozpad Říma se dá vysledovat, podíváme-li se na jeho peníze. Přesně 150 let po první Nerově devalvaci obsahoval denár, původně z 99% stříbra, pouhých 50-60% stříbra. V průběhu vlády Septima Servera, která začala v roce 193, dosáhl Řím bodu zvratu. Císař snížil obsah stříbra z 32 na 26 zrnek (61% devalvace z původních 66 zrnek).

Přestože byla devalvace postupná, tohle byla poslední kapka. Během několika let přestal být denár světovou měnou. Po Serverovi již nebyl nikde ve světě přijímán.

Indie byla první zemí, která odmítla denáry a vyžadovala platbu v čistém zlatě. Brzy následoval zbytek světa. Tato rána uštědřená Římskému obchodu způsobila obrovský pokles životního standardu Římanů. Dovážené výrobky zdražily na úroveň, která byla naprosto nedosažitelná pro všechny, kromě těch nejbohatších.

Když Indie začala vyžadovat zlato, Římané se pokusili podvádět. Vydali "zlaté" mince, které obsahovaly až 50% jiných kovů. Nepodařilo se jim je však oklamat na příliš dlouho a brzy je jak Indie, tak zbytek Asijského světa přestaly akceptovat.

Chtěl bych zdůraznit, jak rychle se tohle všechno seběhlo. Když byl Serverus v roce 193 korunován, byl denár stále ještě mezinárodní měnou, přestože byl několik předchozích generací postupně devalvován. O pouhých 22 let později, v roce 215, Indie poprvé odmítla denáry a poté i znehodnocené zlaté mince.

Svět se tehdy pohyboval mnohem pomaleji, obchod mezi Římem a Čínou trval mnoho měsíců. 22 let je v této souvislosti opravdu velmi rychlé.

Po roce 215 a konečné ztrátě Říma jako majitele světové měny se Římský obchod, ekonomika a životní standardy propadly. "Stříbrný" denár ztratil tolik hodnoty, že jej již ani Římané nechtěli. Císař Caracalla vydal novou stříbrnou minci, antonianus, ale okamžitě z něj začal odstraňovat stříbro. Během 45 let, v roce 268, nebyla mince nic než základní kov potažený stříbrem.

Musím zdůraznit, jak rychle se zcela změnil život Římanů, když zbytek světa začal odmítat jejich peníze. Cituji z knihy napsané v roce 1934, "Peníze a člověk" od Eligna Groseclose. Kniha byla napsána v průběhu Velké krize, a přesto dokázal Groseclose napsat následující:

Situace v Římském císařství v druhé polovině třetího století (250-300) byla obdobím depresí a zoufalství, které se s moderním světem se svými hospodářskými cykly, návaly obchodní expanze a kontrakce naprosto nedá srovnat. Obchod stagnoval, císařské pokladny byly prázdné, peníze se znehodnocovaly a obchod, pokud nějaký existoval, byl pouze na principu směny. Země nebyla obdělávána, zpustla, akvadukty vyschly, zdi se rozpadaly, chýše a vesnicy byly opuštěné a rozpadaly se. Rolníci se vzdali půjdy a vyrazili do měst hledajíce trochu bezpečí. Pokud tam nenalezli zaměstnání, alespoň tam byla zábava a nějaké jídlo. Obrovské nemovitosti postavené pomocí otroků, imperiální systém, celá ekonomika byla neudržovaná a rozpadala se, otroci se vzpírali a utíkali. Správci tušící rychlý konec se snažili aspoň trochu napakovat kapsy, aristrokráté obávající se nestability vlády sháněli likvidní kapitál, zlato a stříbro a ukládali ho pro případ nevyhnutelného kolapsu.

Víme o té době mnoho. Vypráví nám totiž mnoho římských mincí, které přežily až dodnes ve vynikajícím stavu. Skvělý stav měl jeden důvod: málokdy se používaly.

Představte si, co byste dělali na místě římanů. Nejdřív vlastnili mince z čistého zlata a stříbra, postupně se začaly objevovat mince se stále menším obsahem cenného kovu, přestože oficiálně měly stejnou hodnotu jako ty ryzí.

Směnili byste svůj stříbrný denár za zboží, pokud byste mohli použít železný? Samozřejmě, že ne. Ryzí zlaté a stříbrné mince byly ukryty, stejně jako ryzí stříbrné mince v roce 1965, kdy je nahradily měděno-zinkové "stříbrné" čtvrťáky a deseticenty.

Protože byly tyto mince odstraněny z oběhu a bezpečně uloženy, máme je dodnes. Sběratelé je mohou vlastnit a vnímat jejich historii, slávu rozpadajícího se Říma.

Je tu ještě jeden svíravý příběh pro moderní sběratele. Zlaté a stříbrné mince byly schraňovány bohatými. Začaly se vytrácet kolem roku 54, když začalo být zlato a stříbro nahrazováno mědí. Měděné mince byly všední měnou pro většinu lidí. Kolem roku 300 byly i tyto mince znehodnoceny ještě levnějšími kovy, než byla měď. Pro chudé tak nastal naprostý chaos.

Jak píše Groseclose: Smutnnou skutečností tehdejší doby je obrovské množství římských peněz, které lidé schraňovali, jejichž nálezy obohatily dnešní sbírky. Poklady uložené kolem třetího století jsou složeny téměř výhradně z mědi. V jejich patině můžeme číst zoufalou nejistotu doby - císař podvodník, vláda lhář a vyděšený člověk svírající kousky mědi jako jedinou realitu v rozpadajícím se světě.

Historici nám říkají, že se Řím rozpadl v roce 476. To jen ukazuje, jak dlouho byla Pretoriánská garda římské armády schopna terorizovat obyvatele a dosazovat a odvolávat podle libosti císaře. Ale vše, co bylo na Římu opravdu velké, zemřelo dvě století dříve. Ačkoliv to historikové nikdy nedatují od momentu, kdy Asie přestala akceptovat římský denár, od tehdy byl rozpad Říše římské jen otázkou času.

Abychom to shrnuli: viděli jsme vzestup a pád dvou říší, které používaly peníze - Řecka a Říma. Zkušenosti obou jsou však diametrálně odlišné. Řecko upadalo "uhlazeně" a jeho peníze nikdy neztratily hodnotu. Řím se rozpadl divoce a jeho měna se zcela zhroutila. Ale.. nějaký čas to trvalo - 400 let, než peníze ztratily celou hodnotu. Pověst řecko-římských peněz byla taková, že trvalo generace devalvací, než měli největší zahraniční obchodní partneři dost a přestali jejich peníze přijímat.

Zbytek článku naleznete v anglickém jazyce zde, autor poutavě popisuje peníze Byzantské říše a arabských zemí. Jak říkal Mark Twain - historie se neopakuje, ale občas se rýmuje. Dnešní situace je té římské nepříjemně podobná. Co myslíte, jak to skončí?