Koho volit - lehce ekonomický pohled

Také jste si přečetli volební programy politických stran? Přečtěte si, jak se naše politické strany ve svých volebních programech vyjadřují k dnešním aktuálním ekonomickým záležitostem.

Každá interpretace je subjektivní; pokusil jsem se přečíst volební programy všech kandidujících politických stran a najít v nich odpovědi na otázky, které mě zajímají.Možná vás také budou zajímat, možná nikoliv. V každém případě, zde jsou výsledky s malým komentářem, jaké odpovědi bych chtěl od kandidátů slyšet a proč bych je chtěl slyšet. Nemusíte se mnou souhlasit - postoje stran jsem se však snažil interpretovat správně. Myslíte-li si, že jsem něco zapomněl nebo špatně pochopil, napište.

Ze seznamu jsem vyškrtl Českou pirátskou stranu, Korunu Českou a Suverenitu. Důvodem je, že tyto strany se ve svých programech téměř nevyjadřují k tématům, o která jsem se zajímal. Kvalitou zpracování na mě velmi pozitivně zapůsobil program Strany Zelených. Naopak poměrně negativně vnímám program strany "Liberálové.cz", jejich program je jen několik nepříliš rozvedených bodů.

Veřejné finance (klikněte pro otevření tabulky)

Kromě války nebo neodkladného řešení extrémní přírodní katastrofy není příliš mnoho důvodů, proč by se stát měl zadlužovat. Historie zná mnoho případů, kdy zadlužení vedlo k velkým problémům, většina stran má proto v programu kroky pro omezení deficitu. Velké strany si zvolily jako cíl "mírné zadlužování" ve výši 3% HDP, pokud možno někdy v příštích volebních obdobích. Přitom sněmovna může vyrovnaný rozpočet připravit již od roku 2011; mandatorní položky se dají odstranit změnou zákonů.

Zajímavější jsou pak konkrétní kroky, které strany navrhují k vyrovnání veřejných financí. S výjimkou Strany svobodných občanů, která má podrobný plán, a TOP09, která navrhuje alespoň nějaké kroky, se nikdo raději nevyjadřuje. Teze "zefektivníme státní správu" zní krásně, ale zkuste o tom hlasovat.

Co strana, to jiný daňový systém. V diskuzi však nezaznělo několik důležitých věcí: není důležité, zde je systém progresivní, degresivní nebo lineární. Důležitá je absolutní výše daní. Bohatí by neměli problém s progresivní daní, pokud by nejvyšší sazba byla 15%. Druhým aspektem je snaha tvrdit, že zatímco zdanění příjmu je trest za úspěch, DPH takto nefunguje. Nevím jak je to u vás, ale nemám pocit, že by byl rozdíl mezi tím, zda zaplatím 20% ze mzdy přímo nebo 20% DPH za výrobky, které si za tu mzdu koupím.

Nerozumím takovému odporu některých stran vůči konceptu superhrubé mzdy. Možná mi něco uniklo, ale při výpočtu daně zaměstnance nakonec vždycky skončíme se třemi čísly: co zaplatí zaměstnavatel, kolik se z toho pošle daňovému úřadu a kolik zaměstnanci. Opravdu je tak důležité, zda je v tom vzorečku napsáno: X=0.5Y, nebo 2X=Y?

Podnikání (tabulka)

Když se v 17. století ptal francouzský ministr financí zástupců podnikatelů, jak by jim mohl pomci, dočkal se  odpovědi: nechte nás být. Podívám-li se na program většiny našich stran, toto volání zůstalo nevyslyšeno. Strany napříč politickým centrem nabízejí různé proexportní garance, dotace, podpory, selektivní daňové prázdniny.

Nejčastěji opakovaným spojením je tzv. proexportní politika s využitím institucí jako exportní banky, garance atd. Každá země svými exporty platí své importy. Dochází-li k umělému zvýhodňování exportů na úkor jiných činností v ekonomice (a to v případě těchto exportních institucí dochází), pak  exportujeme zbytečně levně; dotujeme zahraničí. V principu je to totéž, jako kdybyste sami sobě ze svého spořícího účtu platili přesčasy, abyste mohli svému zaměstnavateli "exportovat" víc práce.

Mnohé strany pak přesvědčují voliče, že podnikatelům budou vyhovovat různé daňové úlevy nebo snadnější možnost čerpání dotací. Na trhu by však měl vyhrát ten, kdo nejlépe slouží svým zákazníkům, nikoliv ten, kdo nejlépe přesvědčí úředníka EU nebo se nejlépe vyzná v daňovém systému. Navíc si můžete být jisti, že daňové prázdniny nebo dataci získá váš konkurent; protože vy zrovna nepotřebujete žádného nezaměstnaného najmout, ani stavět novou výrobní halu, nebo se zrovna nepohybujete v odvětví, do kterého dotace potečou.

Pro pracovně-právní vztahy platí velmi jednoduchý vztah: čím rizikovější nebo nákladnější je pro zaměstnavatele zaměstnanec, tím hůře bude zaměstnanec hledat zaměstnavatele, který s ním bude ochoten uzavřít pracovní smlouvu. Více se k tomu říci nedá - chytrému napověz....

Dvě kuriozity z této oblasti: podíváte-li se dnes na internet, zjistíte, že soukromé agentury na vyhledávání práce fungují docela slušně. Fungují dokonce tak slušně, že úřady práce musely přijít s tím, že je nezákonné, pokud jim zaměstnavatelé nehlásí, že někoho hledají. Vypadá to jako klasický případ, kdy určitou službu bez problémů zajišťuje soukromý sektor. "Zrušit" vypadá jako logická odpověď - málokdo takovou volbu propaguje.

Druhou kuriozitou je velká reklama Strany Zelených, že by jejich programy vytvořily až 70.000 nových pracovních míst. Kdo sledoval vytváření pracovních míst v Obamově vládě asi tuší, ale pro ty ostatní malý ekonomický exkurz: jestliže vám seberu 10.000, abych vám je následně "účelově" vrátil s tím, že si za ně zaizolujete dům, určitě tím vytvoříte pracovní místo. Máte ale zakázáno se zeptat, kolik pracovních míst bylo zničeno tím, že jste svých 10.000 neutratili za něco jiného.

Sociální zabezpeční, zdravotnictví (tabulka)

Z hlediska zdravotnictví se všichni shodují na jakémsi rozdělení mezi standardem a nadstandardem. Standard je vše, co potřebujete (tedy i nadstandard, pokud ho potřebujete) a nadstandard je to, co nepotřebujete. Připadá mi, že takový systém je odsouzen k neúspěchu. Jeden ze států, jejichž zdravotnictví je velmi slušně hodnoceno, je Francie. Je typická poměrně vysokou (degresivní) spoluúčastí. Podobně, podíváte-li se na havarijní pojištění automobilů, zjistíte, že typický model je omezená spoluúčast.

Problémem všeobjímajícího zdravotního systému je, že spoustě lidem vlastně neplatíte ošetření; platíte jim dovolenou u moře. Pokud by si museli ošetření museli platit sami, vzdali by se té dovolené, nikoliv doktora. Vysoká spoluúčast by tento vztah pomohla alespoň trochu narovnat. O něčem podobném se však dozvíme pouze u strany liberálové.cz (a to ještě velmi stručně).

Lidé si uvědomují, že průběžný systém financování důchodů je pyramidovou hrou, které současná demografie přestává přát. S výjímkou SSO vám nikdo nepřizná, že si to naše generace odskáče. Když ptáčka lapají, zpívají mu "druhý pilíř". Vypadá typicky následovně (Věci veřejné): rozhodnete-li se pro "druhý pilíř", pak místo 28% příjmu do státního rozpočtu budete odvádět 25% do státního rozpočtu a 6% do státního fondu, který následně investuje do státních dluhopisů. Sečteno a podtrženo: můžete se dobrovolně rozhodnout místo 28% odvádět do státního rozpočtu 31% svého příjmu.

Malou perličku si připravili Zemanovci; navrhují státní fond, který bude investovat do skutečných projektů. Například do sociálních bytů. Poměr tržního nájemného k ceně bytu se dnes v Praze pohybuje okolo 28 let - a to nejsou započítány úroky. Možná je to mimo Prahu jiné, ale při těchto cenách se dnes nejedná o dobrou investici. A co teprve, když v těchto bytech bude vybíráno sociální (tedy nižší než tržní) nájemné.

Školství, zemědělství (tabulka)

Většina stran vyhlašuje podporu zemědělství za účelem potravinové soběstačnosti. Dovolil bych si připomenout po vzoru Petra Macha, že stejně jako biopaliva nevedou k energetické soběstačnosti, protože to bez těch dovezených dusíkatých hnojiv nevypěstujeme, tak pěstování plodin k potravinové soběstačnosti nevede, protože bez ropy, kterou dovážíme, to ani nesklidíme. Neumím si představit, co by muselo nastat, abychom nebyli schopni sehnat jídlo v celé EU a v zemích, které do EU dováží.

Bydlení, korupce (tabulka)

V postoji k nájemnímu bydlení se lehce vychyluje ČSSD - navrhuje regulaci cen nájemného, aby se pohybovala v nějakém "místně obvyklém rozmezí", a prosazuje další rigiditu v oblasti nájemních smluv. Nájemní smlouva by měla být minimálně pětiletá a ze strany pronajímatele prakticky nevypověditelná. Z různých nájemních vztahů, které kolem sebe vidím, bych si tipnul, že při přijetí takové regulace by se drasticky snížila nabídka nájemních bytů. Na jedné straně by pak ČSSD mohla prohlásit, že trh "nefunguje", na straně druhé by se rozšířil šedý trh a mnoho lidí by místo těch smluv, které mají dnes, nemělo vůbec žádnou smlouvu.

Čtu-li dobře programy stran týkající se korupce, jedním si můžeme být jisti: po ustavení vlády dojde k centralizaci vládních nákupů, přesunu velkého množství státních zakázek na elektronické aukce a zveřejňování všech informací o veřejných zakázkách. Pokud ovšem strany ve volebních programech nelžou. Je otázka, nakolik to povede ke zvýšení efektivity. Centrální nákupy mi evokují scénu ze hry Jistě pane ministře z Vinohradského divadla, kdy centrálně nakoupená tužka byla 4x dražší, než kdyby si to šli úředníci koupit vedle do trafiky. Stejně tak většina stran kritizuje "ekologický megatendr", který je jen formou centralizované zakázky.

Ať už budete volit kohokoliv, zkuste se alespoň trochu zamyslet nad skutečnými důsledky, které by nastaly, pokud by ta která strana chtěla splnit svůj program. Je hezké dávat najevo svůj sociální či ekologický postoj tím, koho volím; bohužel to nestačí. Pracovní nebo nájemní smlouvy garantující "práva" jedné straně mohou mít díky poškození daného trhu silně antisociální důsledky, ekologické regulace typu biopaliva nebo sluneční elektrárny ekologii také příliš neprospívají; stejně tak podpora některých podnikatelů různými dotacemi a daňovými prázdninami nepůsobí jako katalyzátor příjemného podnikatelského prostředí.