Postup legislativní rady při boji proti snížení (možná i vlastních) platů: zadejte do právního vyhledávače slovo diskriminace. Vymyslete si jakékoliv argumenty, že snižování platů povede k diskriminaci. Připadá-li vám argument opravdu mimochodný, přidejte odkaz na judikturu. Sice je o něčem úplně jiném, ale to je jedno, nikdo to po vás číst nebude.
Nejsem právník. Při čtení stanoviska legislativní rady jsem několikrát zdvihnul obočí, co všechno je v Evropské Unii možné. Pro jistotu jsem si do Googlu zadal odkazy na Evropskou judikaturu - a nestačím se divit; judikáty mají s tématem společný často akorát tak nadpis.
Začněme malým exkurzem, který zlehka připomíná programování. Zákon je pravidlo - něco zakazuje nebo přikazuje. Toto pravidlo zkoumá některé vlastnosti lidí nebo situace a podle toho vyhodnocuje "ANO" či "NE". Pravidlo je napsáno v nějakém jazyce a obsahuje určité predikáty: "všechny osoby, které jsou černé pleti", "všichni lidé starší 30 let" atd. Na to, aby byl určitý zákon diskriminační, musí obsahovat nějaký predikát, který se týká vlastnosti, podle které se diskriminuje; případně nějaké vlastnosti, která je s ní spojena (například podmínka "prsa větší než X" zcela zřejmě diskriminují proti mužům). Jestliže zákon takové predikáty neobsahuje, pak není diskriminační.
Příklad: zákon ve svém textu obsahuje podmínku týkající se znalostí angličtiny. I kdyby 90% mužů umělo anglicky oproti 30% žen, nejednalo by se v principu o zákon diskriminující na základě pohlaví. Trošku zjednodušeně řečeno: jestliže zákon neobsahuje slova "muž", "žena", pak nediskriminuje vůči pohlaví. Jestliže neobsahuje slovo "věk", pak nediskriminuje vůči věku.
Podívejme se nyní na ono stanovisko legislativní rady:
V tomto ohledu chybí u návrhu novely zákoníku práce údaje o tom, jaký je relevantní a legitimní důvod pro to, aby se podle nově navržené koncepce odměňování zaměstnanců státu snižovaly (některým skupinám zaměstnanců) platové tarify o více než 10 % a vůbec nezohledňovala praxe v nárokové složce platu. Takto roztříštěná úprava totiž nezajišťuje, že ve stejných případech bude postupováno stejně a v různých různě, což je předpoklad pro vyloučení diskriminace;
Osobní ohodnocení je součástí platu prakticky všech zaměstnanců. Existence osobního ohodnocení nezajišťuje, že ve stejných případech bude postupováno stejně a v různých různě. Logickým důsledkem předchozího odstavce je, že jakékoliv osobní ohodnocení je diskriminační. Nutno připomenout, že zde odmítáme zákon nikoliv z důvodu, že je diskriminační, ale že by někdy v budoucnu mohl být přijat nějaký diskriminační zákon.
zrušení platových stupňů, tedy odměňování mj. i podle nabyté praxe, odstraní jeden z mechanismů, který slouží k zajištění rovného odměňování v rámci celé státní správy. Použití kritéria počtu odsloužených let je přitom podle Soudního dvora EU zpravidla způsobilé dosáhnout legitimního cíle odměnit nabytou zkušenost, která zaměstnanci umožňuje, aby lépe plnil své úkoly (rozsudek Cadman, C-17/05).
O čem byl rozsudek Cadman, C-17/05? Tento rozsudek říká, že pokud zaměstnavatel platí více lidem s delší praxí než těm s kratší, bere se to automaticky jako legitimní důvod (na rozdíl od toho, kdyby platil více modrookým, kde by musel legtimitu vysvětlovat). Protože stát délku praxe nechce brát v úvahu, je tento rozsudek k daném předmětu zcela irelevantní.
Míra zkušeností je přitom podstatná především u vysoce odborných činností, které vyžadují značnou délku praxe a průběžné vzdělávání (např. lékařská povolání či legislativa). Vzhledem k tomu, že kompenzační prvek navrhovaný na místo zrušení platových stupňů - navrhovaná možnost zvýšit osobní příplatek - nezakládá nárok na takový postup, hrozí riziko, že zatímco v jedné organizační složce státu či jeho útvaru budou platy na vyšší úrovni, v jiné budou z důvodu nedostatku finančních prostředků na úrovni nižší, ač se bude jednat o stejnou či přinejmenším srovnatelnou práci vykonávanou se stejným nasazením a zkušenostmi
Opět - totéž se týká jakéhokoliv osobního ohodnocení; stejně tak se ale týká zařazení do platových skupin, nebo toho, že délka praxe rozhodě neznamená automaticky lepší schopnosti a "morální" nárok na vyšší plat.
Samotný vedoucí pracovník ani výše postavený státní úředník, jenž by v prvé řadě měl na rovnost dbát, by navíc ani nemohl dohlédnout na úroveň platů v celém veřejném sektoru jako celku. Nedostatečné zohlednění nabyté praxe ve srovnání s jinými pak dle Soudního dvora EU zakládá diskriminaci na základě věku (rozsudek David Hütter, C-88/08);
David Hutter, C-88/08 se týká rakouského zákona, který určoval odměňování zaměstnanců dle délky praxe, nicméně ze stanovení vyjímal praxi získanou před dovršením 18 let věku. Jak jsem psal výše - zákon obsahuje slovo "věk", je tedy zřejmým kandidátem na to stát se diskriminační. Věta, kterou jsem v předchozím odstavci zvýraznil, je vzhledem ke kontextu rozsudku a kontextu, ve kterém ho používá legislativní rada, lež.
3. v případě státních zaměstnanců se navrhuje takové snížení platů, které při zrušení platových stupňů v mnoha případech podstatně přesáhne 10 %, kdy bude platit, že čím delší praxe bude při plošném zrušení platových stupňů znamenat, tím větší snížení platu. Důsledky takového řešení znamenají diskriminaci vzhledem k věku, a to bez legitimního důvodu (alespoň není žádný uveden).
Vzhledem k tomu, že tato úprava neobsahuje slovo "věk", pak se nejedná o diskriminaci vzhledem k věku. Jako protipříklad můžeme uvést starého státního zaměstnance, který však nastoupil na své místo teprve před rokem. Navzdory stáří na něj tato legislativa dopadne méně. Legislativní rada se zde dopouští omylu, který jsem popisoval na příkladu s angličtinou: fakt, že nějaký zákon způsobí, že na skupinu definovanou nějakým znakem (věk > 40) dopadne jinak než na jinou skupinu (věk < 40) neznamená, že je zákon diskriminační.
Text legislativní rady osbahuje ještě několik dalších odkazů na podobně irelevantní texty. Zdá se, že se členové rady rozhodli, že budou bojovat za každou cenu; i za cenu vymýšlení naprosto nesmyslných a lživých argumentů.
