Antimonopolní úřad snižuje efektivitu hospodářské soutěžě

Ač je to neuvěřitelné, ač se to příčí teorii o dokonalé konkurenci, antimonopolní úřad snižuje efektivitu trhu.

Antimonopolní úřad ve svém nedávném rozhodnutí udělil pokutu firmě Albatros za to, že se dohodla se svými odběrateli na tom, komu budou své knihy distribuovat. Problémem není ani tak to, že by Albatros podmiňoval prodej svých knih podepsáním smlouvy o tom, že knihy nebudou přeprodávány hypermarketu. Každý přece ví, že takové dohody by dnes žádný soud vzhledem k dnešním zákonům nevynucoval. Problémem je, jak vysvětluje pan Pecina, "že Albatros uzavíral a plnil zakázané dohody". Podívejme se, jak odůvodňuje svou existenci Úřad pro ochranu hospodářské soutěže:

Soutěž mezi firmami je základním mechanismem tržní ekonomiky a podporuje inovaci, omezuje výrobní náklady a zvyšuje výkonnost celého hospodářství. Pouze firmy stimulované konkurencí nabízejí výrobky a služby, které jsou konkurenceschopné z hlediska ceny a kvality. Soutěž má velký význam zejména pro spotřebitele, neboť silná konkurence mu umožňuje výběr ze širšího sortimentu zboží za nižší ceny. Je tak jednoduchou, ale velmi účinnou zárukou optimálního stavu z hlediska kvality i ceny výrobků a služeb. Efektivní hospodářská soutěž je klíčovým motorem pro generování konkurenceschopnosti a ekonomického růstu. Efektivní je zejména tehdy, když je trh tvořen na sobě navzájem nezávislými firmami, které jsou vystaveny konkurenčnímu tlaku. Aby byla zajištěna schopnost dodavatelů vyvíjet tento tlak, vymezuje soutěžní právo zakázané praktiky, které jsou způsobilé soutěž omezit. Proti takovýmto praktikám pak zasahuje úřad pro ochranu hospodářské soutěže s primárním cílem odstranit jejich negativní vliv na soutěž.

Antimonopolní úřad tedy staví své poslání na tvrzení, že na sobě nezávislé firmy, které jsou vystaveny konkurenčnímu tlaku, vedou k širšímu výběru za nižší ceny, než za situace, kdy některé firmy jednají ve shodě. Je ale toto tvrzení pravdivé?

"Pozitivní externalita" je v tomto případě určitá činnost, jejíž pozitivní přínosy nepřipadají pouze tomu, kdo nese náklady, ale mnoha ostatním. Typickým příkladem jsou náklady na propagaci; propaguje-li místní prodejce automobilu určitou značku, těží z toho ostatní prodejci stejné značky automobilů. Provádí-li však marketingovou kampaň výhradní dovozce, plyne převážná většina prospěchu jemu - externalita je internalizovaná, zmizela. Dalšími příklady je zřízení místního servisu, poradny, sponzoring různých místních akcí týkající se prodávaného zboží, testovací centrum, aby se zákazníci mohli lépe rozhodnout.

Nepodaří-li se externalitu internalizovat, bude takového statku vyráběno méně; výrobní prostředky se přesunou do jiných odvětví. Jakým způsobem lze provést internalizaci? Například tak, že se prodávající firmy domluví na společném financování externality. Mají-li ostatní firmy volný vstup do odvětví, začnou aktivity ostatních firem využívat, vznikne efekt černého pasažéra. Předpokladem pro společnou domluvu je tedy omezení vstupu další konkurence na trh.

Podnikatel vynaloží náklady pouze tehdy, pokud mu to přinese zvýšený zisk. Může se však stát, že investování do "externality" přinese zvýšený zisk pouze tehdy, pokud bude výsledná cena vyšší, než by byla, pokud by si firmy navzájem konkurovaly. K investici dojde pouze tehdy, pokud firmy uzavřou cenovou dohodu.

Úřad na ochranu hospodářské soutěže tak v mnoha případech efektivitu trhu omezuje tím, že firmám zabraňuje v dohodách, které by vedly k větší efektivitě trhu (internalizací externalit), širšímu výběru a v širším kontextu i nižším cenám za spotřebované statky. Podobné cenové dohody v současné době využívají prakticky všechna odvětví, která vyžadují, aby konečný prodejce dělal něco více, než jen slepě prodával dodaný produkt - tisíce různých firem v ČR používají různé formy "doporučených cen", řídí se podle ceníků dodávaných výrobcem a výrobci prodávají pouze obchodním partnerům, kteří se dobře chovají. Mnozí výrobci totiž bez dobrých lokálních partnerů nemají šanci prodat.

Buďme rádi, že úřad pana Peciny je jako každá státní organizace tak neefektivní, že v záplavě firem, které "spolupracují", se do jeho sítí chytí jen několik ročně. Pokud by jeho úřad fungoval opravdu efektivně, zaniklo by mnoho místních distributorů, většinu věcí bychom kupovali v supermarketech nebo přes internet. Vzhledem k tomu, že velká firma lépe internalizuje externality než malá, vedl by takový svět paradoxně k nárůstu velkých firem na úkor malých a k teritoriálním monopolům.

Nedávné potvrzení pokuty pro pekárny Delta, Odkolek a Penam už jen dokresluje celou situaci. Není trochu absurdní vůbec uvažovat o zneužívání monopolního či oligopolního postavení na trhu, na kterém je jen v České republice několik milionů potenciálních konkurentů?