Velikonoční modlitba

Bacha - tento blog je pozitivní! Většinoví čtenáři blogů nechť přeskočí dál na politiku a zdražování :-) Nenáležím k žádné církvi a má představa Boha je značně osobitá. Nicméně jsem tolerantní bytost a ráda se nechám inspirovat všelikými podněty. Naši předkové už po tisíce let doporučují, abychom si v tento jarní čas udělali pořádek v domě, na těle i na duši. Beru si z nich tedy příklad, hlavně ohledně té duše. Za co vše poděkovat? A zač prosit? Sepíšu to, vždyť nejde zdaleka jen o mě, lidská přání si bývají tak podobná!

Moje spravedlivé nebeLucie Paceltová

Dobrý Bože,

děkuji Ti za sebe i své blízké, že jsme v rámci možností zdraví, tohle je základ, se kterým jde všechno líp.

Taky je bezva, že máme ještě stále kde bydlet a co jíst, pro život je pořád lepší střed Evropy, než třeba střed Afriky.

Děkuji Ti také za lásku, které mám konečně dostatek, kéž ji nikdy nenechám zapadnout do prázdných bezcílných stereotypů! I přátele a souputníky (dvou a čtyřnohé) Jsi mi seslal charakterní, vážím si jejich času pro mě a vlivu na mě rok od roku stále více.

Taky si na Tebe, Bože, pokaždé s povděkem vzpomenu, když se mi stane něco tak vzácného a cenného, jako je setkání se vstřícným milým úředníkem nebo chápavým a citlivým lékařem! Těmto osobám nezapomínám okamžitě děkovat za to, že vůbec existují. Bez ironie - dojímá mě, když se štěstí usměje a mohu na úřadech či ve zdravotních zařízeních vejít v kontakt s lidskými bytostmi, ne s jejich vyhořelými prázdnými kolegy, kteří jako božstvo uctívají pouze razítka a vyšší posty.

Celkově díky za všechny ty dobré skutky a až dojímavé události, kterých jsem byla za uplynulý rok svědkem. Dobra je stále ještě dost a znám i líhně, kde se ta různobarevná znaménka plus množí. Kdyby vítězily mínusy, vypadalo by to tady mnohem hůř, ještě pořád je to dobrý...

Prosím Tě, Bože,

za další příděl zdraví a sil pro všechny. A také za soudný rozum a včasné rozpoznání správné míry ve všem konání. A kdyby tak šlo vyčarovat, aby už nikdo nemusel trpět příliš! Vím, i utrpení má svůj důvod. Ale kéž není nikomu, kdo umírá či krutě strádá, nesnesitelně dlouhé! Toto je mé velké přání.

Prosím Tě také o pramen inspirace a o schopnost vytrvat v tvorbě, dokud veškerý Tvůj paprsek myšlenek nezhmotním a neupravím do konečné podoby, dobře pochopitelné těm, pro které bude určen. A s tím souvisí snad sobecké přání, abych už konečně přestala narážet na nepoctivé či povrchní obchodní partnery a aby zůstali jen ti s rytířským chováním a cíli srovnatelnými s velikostí cílů mých. Doufám, že jsem je již nalezla a že se v nich nezklamu. Bude-li to tak, nezalitují ani oni dne, kdy si se mnou potřásli rukou na znamení počátku společného paktu. Chci věřit, že férová spolupráce je klenot, jehož dávná ryzí hodnota zase stoupá vzhůru!

Prosím ještě o to, aby se na mne lidé lidé nehněvali, že vnímám vše kolem - radosti i konflikty -  zvětšeně, a že veškerá hnutí citů a události zpracovávám, hodnotím a vyjadřuji k nim názory. Senzitivní a upřímnou Jsi mne stvořil a věřím, žes k tomu měl svůj důvod. Jistě Jsi měl důvod i k tomu, žes na mě roky vrchovatě nakládal nešťastné náhody, zlo a násilí, sama s odstupem poznávám, že díky tomuto lépe chápu situace bytostí, které se ocitly v podobně černé situaci. Mohu s nimi přinejmenším upřímně a bez škrobeného sentimentu soucítit, někdy jim dokážu i pomoci.

S tím souvisí i prosba, abych dokázala nalézt více pochopení pro lidi, kteří se tváří stále růžově, jakoby žádná hoře a nespravedlnosti kolem ani nebyly. Budu si opakovat, že z jejich strany většinou nejde o pokrytectví ani štítění se neštěstí druhých. Bývá to jen obranný postoj a snaha uchránit je samé a jejich bližní před smutky. Proto ty nekončící řeči o pohodičce a slunných obzorech - tito lidé doufají, že přivolají přesně to, o čem hovoří. Není to tak, že před nešťastníky zabouchávají dveře (nebo je to tak jen v některých případech). A svým způsobem je velký optimismus hezký zvyk, má také logiku a své místo mezi dalšími životními postoji.

Závěrem Tě ještě prosím, abys dal našim občanům více chuti zajímat se o důležité události kolem nás (nejen o drby), utvářet si na ně samostatné názory a aktivně se podílet na dalším dění. Vždyť jedinec zmůže hodně! Nemusí stále jen čekat, jak rozhodnou ti nad ním a pak nadávat! Dej, Bože, každému aspoň na pár dní do rukou opratě jeho osudu, aby si vyzkoušel, co zlého i dobrého obnáší kočírování.

To je zhruba všechno. Vím, že z mého zemského úhlu pohledu nemám šanci pochopit Tvé složité záměry s vesmírem a s námi - malými tečkami v něm. A vím taky, že za hodně událostí si můžeme sami, protože jsme svobodní lidé, ne pouze Tvé loutky.

Takže na Tebe nebudu brblat, ani si z Tebe dělat čurdu. Měj se hezky.

Poznámka: Obraz je součátí mé internetové výstavy o domácím násilí Rodinná tajemství. Koho zajímá příběh o nebi i další, "přízemnější" díly cyklu, odrážejícího běžné (ač tabuizované) události kolem nás, nechť navštíví můj blog z 28. března 2011: Výstava obrazů Rodinná tajemství - Zrcadlo domácího násilí. Osobně jej považuji za své vrcholné dílo na iDnesu. A nevadí mi, že jsem osamělý a veřejností nepochopený běžec s pochodní. Samota totiž není vždy zlá - i toto je poselství Velikonoc.