V příštím životě chci být švýcarskou slepicí!
Země (nejen) slepičího rájeLucie Paceltová
Dodnes mi stačí, když někdo vysloví třeba jen jméno oné země a zapůsobí to jako pohlazení. Největší zážitek z mých 18ti let! I přesto, že jsem se tam vydala na rodinnou farmu coby venkovanka se zkušeností v chovu zvířat a se zahradnickou maturitou v kapse, nestačila jsem zírat! Mé dosavadní zážitky z brigád v zahradnických podnicích na Moravě byly spíše odpudivé: Moře fyzicky náročné práce s kolečkama, lopatou, ohnutým hřbetem. Ráno zima, v poledne hlavně ve sklenících vedro k zalknutí a za zády každou chvíli přísný dozor, zákaz používání mobilu, strach zůstat déle na záchodě. Jen normy, metry, kila a kusy, hlavně honem honem! Makej, děláš to špatně, nehraj si s tím! Zamračení ubrblaní spolupracovníci, přísní šéfové, mizerná odměna. O lásku ke květinám nebo pozitivní vztah k pěstované zelenině šlo na posledním místě. Měla jsem ráda jen teorii studia, realitu provozů jsem prostě nedávala. Věděla jsem, že po ukončení školy nebudu chtít hned nastálo zakotvit do té uspěchané šedé roboty, tak jsem si domluvila nejdříve tříměsíční praxi v oboru ve Švýcarsku. Měla jsem o něm do té doby značně zúžené představy – bohatá země tam někde pod námi, Alpy, hodinky, Carl Gustav Jung, několik plemen psů, mír a fialové krávy...
Když jsem v září docestovala až do malé vísky v Aargau, ocitla jsem se ve zcela jiném světě! Nezamykaly se tam domy ani auta. Usměvaví klidní lidé. Přidělili mi pokoj hned vedle pokoje jejich dětí, pozvali mě ke společnému stolu, vybídli mě, ať si beru k jídlu z jejich zásob co chci a kolik chci. Trpělivě mi vysvětlili vše, co po mně budou chtít, postupně mi svěřili mé úkoly a nepochybovali o mně. Věnovali mi stejnou důvěru, jakou dali i ostatním cizincům, kteří u nich kdy pracovali - a já jim byla vděčná a snažila se oplácet tím nejlepším, co ve mně bylo. Pečovala jsem o zahradu, sklízela zeleninu ve sklenících, sbírala ovoce, prodávala na trhu, sháněla domů krávy, sbírala a třídila vajíčka od slepic. A když jsme u těch slepic, dám vám snadnou hádanku: Jaký je nejběžnější druh vajec, která jsou v ČR k dostání? Ano, jsou to ta s trojkou na začátku. Tedy koncentráky, nazývané vzletně klecové chovy. Pusťte si někdy dokument o tom, jak takový typický klecový chov vypadá! To na farmě se hrála vyšší liga:
"...Je kolem šesté večer, čas obstarat práci kolem snůšky vajec. Stoupám k nově postavenému "velkokurníku" pro tisíc kusů drůbeže. Je to pěkná dřevěná budova, kterou famáři vystavěli spolu s jejich dlouhodobým pracovníkem z Černé hory, voní to tu novotou. Velká okna pouštějí ke slepicím dostatek světla a večer se jim ještě přisvětluje. Pod hnízdy se nacházejí nízké vchody do slepičí zimní zahrady. To je slámou vystlaná místnost o rozloze asi dvě stě metrů čtverečních. A dokud ještě venku rostou zbytky zelené trávy, jsou všechna ta hejna bílé drůbeže vyháněna za teplejších dnů do rozlehlých luk na pastvu. Vše briskně podle norem: čistota, světlo, kvalitní pestrá strava, pravidelné lékařské kontroly a očkování, na každou slepici připadají tři metry čtvereční..."
Slípky jsou jen příklad, takhle to tam bylo se vším. Tradice spojená s modernizací ulehčující práci. Veškerá činnost měla smysl, dny měly svůj řád a krásu. Více vykreslí poslední odstavce mé povídky:
"...Na druhý den jsem se se všemi rozloučila a ještě ráno mě Frau Klein odvezla do městečka na vlak. Na nádraží jsme společně odvlekly má těžká zavazadla k nástupišti a čekaly, až přijede můj spoj. Mlčely jsme. Jen tu a tam pípla jedna z nás nějakou tu větu na způsob: ,,Už dvě minuty po půl desáté, asi malé zpoždění ...“ Opravdu jen malé. Brzy už stál vlak přede mnou, ten nepochybně správný a nevyhnutelně můj. Potichu jsme se rozloučily a nastoupila jsem do vagónu. Posadila jsem se tak, abych viděla na svou hodnou šéfovou, sundávala si brýle. Asi se zamlžily. Když se vlak rozjel, mávaly jsme na sebe, dokud se Josi neztratila za konstrukcemi perónu. Jmenuje se Josi, Josefka, to jméno jí sluší. Ještě těsně před odjezdem mi přidala do tašky ke krásně zdobeným balíčkům plných sladkostí pro mé sestry i jejich jablka, sušené maso a báječný sýr, abych na dlouhých cestách nedostala hlad. Jako vždycky se usmívala a prohodila své tradiční: "Alles ist gut. Kein Stress, kein Problem.“
Už teď se moc těším, až zase na jaře přijedu. Rozhodně si vezmu méně věcí! Jako dárek rodině Klein přibalím českou folkovou muziku. V nádražním podchodu se na mě budou ze zdí dívat malůvky draků a mořských panen. Chvíli budu čekat a pak přijede ve špinavém autě šéfová – ještě v pracovním, jak zrovna odběhne od třídění zeleniny.
Její patnáctiletý syn Moses přijede traktorem z pole a vyskočí vysoko z kabiny rovnou na zem. Rošťácky se usměje a pak začne z nudy žmoulat v puse první květy sedmikrásek. Moses je Mojžíš.
Šéf mi bude vyprávět o víře z východu, a že si při těžké práci říká, že tančí. Bude se smát chemické ochraně rostlin, prý když má svůj statek rád a vše dělá poctivě, tak plísně ani škůdci nikdy nepřijdou ve velkém. A někdy večer bude procítěně hrát na příčnou flétnu.
Japonec Kokoro tam možná bude také znova pracovat. Před lety navštívil Prahu. Zná z Čech Dubčeka, ruskou invazi a hlavně Smetanu, Dvořáka a Vltavu. Vlastně Dvorzžaka a Vrtavu, protože Japonci neumějí dost dobře vyslovovat Ř, L a Y. Pan Ogasawara z Hokaidó. Kokoro, to prý znamená srdce.
Zajímáte se o geografii a cestopisná díla? Já ke své škodě ani trochu. Mám v zeměpise hluboké mezery ve vzdělání, ale o Švýcarsku náhodou něco vím. Je to malá země plná dřevěných domů s pelargoniemi v oknech a se vzornými přeplácanými zahrádkami. Ty obvykle hlídají trpaslíci. V těch domcích bydlí lidé ze všech končin světa. A ti, když se potkají, tak se hlasitě a s úsměvem pozdraví, a když se zase vzápětí rozejdou, tak se kupodivu nepomlouvají za každým rohem. Kluci tam nosívají v uchu náušnici ve tvaru zlaté krávy a holky se masově zamilovávají do stejných plakátových frajerů jako v Čechách. Každé třetí dítě má blond vlásky i obočí a hnědé oči s černými řasami. Slepice si tam žijí lépe než leckterá rodina v Čechách a skoro všechny kočky tam mají rýmu.
Je to zkrátka zaslíbená země a já se do ní nesmím po druhé vrátit, jinak bych v ní zůstala."
Lucie Barošová
S blogováním na iDnes končím
Před několika dny odešla z iDnesu Tereza Boehmová. Proč? Protože Babiš. A mě už to tu bez ní nebaví, zjistila jsem, že pro mě byla symbolem blogů. Takže to taky balím. Bylo mi ctí a potěšením během všech těch 101 setkání s vámi.
Lucie Barošová
Kdo je tu intelektuál?
Jsem intelektuálka. A co vy? Kdo je podle vás intelektuál? Zkuste si zformulovat charakteristiku, jak ji vnímáte. Napište mi ji celou nebo nejvýraznější rys takového člověka - podle vás. Zajímají mě pozitivní i negativní významy.
Lucie Barošová
Můj stý blog a top 10 zjištění
Dopracovala jsem se v blogování na iDnesu ke stovce. Co mi to dalo a vzalo? Extrakty poznání z nejvýraznějších oblastí, ve kterých jsem se ráchala, shrnu krátce a zvesela v deseti bodech.
Lucie Barošová
O prezidentovi a jeho hanobení
Ti komunističtí poslanci mají svým způsobem pravdu. Měli bychom se vyjadřovat slušně. Vadí na tom někomu něco?! Mno...
Lucie Barošová
Přichází 28. říjen 2016
Zítřejší státní svátek bude akční! Lidé budou zřetelně rozděleni hradní zdí na dva tábory, které se budou přít, kdo z nich je zrno a kdo plevy.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Demonstrace v Tbilisi pokračují. Premiér odvolal návštěvu Spojených států
Gruzínská policie začala zatýkat demonstranty, kteří i ve čtvrtek pokračovali v metropoli Tbilisi v...
Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění
Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...
Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps
Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...
Soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, na které uhořelo 34 lidí
Americký soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, při jejímž požáru zahynulo v roce 2019...
Nabízíme Vám k pronájmu pěkný byt 2+1 v Třebíči.
Jiráskova, Třebíč - Horka-Domky
12 000 Kč/měsíc
- Počet článků 100
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3059x
http://www.omalovanky-lucie.cz/