Někdy navštíví psí útulek i prevít!

Prožila jsem červencových 14 dní s výhledem z okna na venkovský psí útulek. Pozorování dobrovolnic se srdcem na dlani, které kolem chodily venčit vděčné čtyřnohé vězně, ve mně oživilo mnohé vzpomínky. Dobré, ale i ošklivé…

Ničení psí i dětské duše "světicí"Lucie Paceltová

Jsem jednoznačně fanynkou a věčnou studentkou světa zvířat, nevíce psů. Z útulků jsem si brala dříve kočky a znám hodně lidí, kteří mají odtud pejsky. Většinou jde o krásné a dojemné příběhy, které  si zaslouží úctu a nikdy se neoposlouchají. Pravda, někteří zachránci pejsků nejsou žádní kynologové, řídí se svým srdcem a pouze omezenými vědomostmi. Psi často skončí  doživotně na rodinném pozemečku a pestrý svět za ním mohou prozkoumat leda při občasném útěku. Titíž pánečci, kteří nechápou touhu psa po volnosti a informacích, obvykle nepřijmou ani varování, že uzeniny, kořeněná mastnota z pekáče od oběda nebo čokoláda jsou pomalý psí jed. Granule za více než 50,-/kg by byly zbytečným vyhazováním peněz, stačí šmejdy z marketu, a pravidelná veterinární péče se smršťuje na povinné očkování proti vzteklině. Výchova bývá prazvláštní a za všechny průšvihy může vždycky ten hloupý pes… Zkrátka poctivému kynologovi vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Pokud jsou ale tito majitelé i jejich zachránění svěřenci přes veškeré „mouchy“ jejich soužití šťastní, je to dobré. Mnohem lepší, než psova smrt nebo smutné doživotí v útulku, i takhle to prostě v realitě chodívá a na pokroky a osvětu nelze spěchat. Pořád víceméně dávám palec nahoru a klobouk dolů.

Jestli nějaké návštěvníky útulků nesnáším, tak jsou to podvodníci a pestrá směs psychicky ujetých kreatur! Osobně jsem slyšela chlubit se myslivce a "koňáka", tatíka velké rodiny, že si už v útulku nejednou vybral pejsánka hezky podle váhy a tadyhle jeho Máňa z něj pak ukuchtila pečínku! Pán zřejmě nepostřehl, že válečná bída už dávno skončila a navíc žijeme ve střední Evropě, ne v tomto směru často barbarské Asii. Pak taky stojí za vyfackování zachraňovači, kteří sami potřebují zachránit. Lidé s dobrým úmyslem, leč balancující na sociálně neúnosné hraně a s nejistými zítřky. Po té, co zaplní svůj byt nikým nechtěnými a jako oni opuštěnými pejsky (nejlépe nevykastrovanými, aby se mohli nekontrolovaně množit) a následně přijdou o poslední peníze či je odvezou do nemocnice, nestačí média nad tou zbylou spouští cvakat fotoaparáty a kamery jedou naplno…

Za nejzákeřnější ale považuji inteligentní monstra se širokými znalostmi o psech a vysokou úrovní češtiny. Kdo je nezná blíže, hltá dychtivě každé jejich autoritativní a moudré slovo o chovu a výcviku. Sociální sítě se plní údernými a šlechetnými myšlenkami těchto spasitelů a lid žasne, jak tuze obětavě dokáže někdo milovat zvířátka i svoji rodinu… Přitom vše je doopravdy jinak! Jako příklad uvedu ženu, která chová psy různých plemen desítky let. Za milou tváří a okřídlenými řečmi se skrývá trvalá neschopnost psy uživit a dobře se o ně postarat. Na pořízení psů s průkazem původu i vydržování psů zachráněných jí  „půjčuje“ rodina a známí. Je to jako spláchnout tu půjčku do záchoda, dojde k jejímu nenávratnému zmizení. Stále mizernější granule musí kupovat manžel oné světice, ona poslední roky práci nesehnala. Psi chodí ven málo a když, tak hlavně ti noví, kteří ji zrovna baví, ostatní chtě nechtě upadají do stereotypu života na dvoře, neb jejich panička je ve skutečnosti líná jako veš. Nechce se jí doma ani uklízet nehorázný binec, natož se o kohokoli systematicky a pečlivěji starat. Veterinární péče nedostatečná, výstavy a zkoušky potřebné k chovu se nakonec kvůli vzrůstající neochotě okolí financovat její koníček nekonají, tudíž k odchovům a prodeji šťěňat a aspoň nějakému pokrytí nákladů nedochází. Což ovšem ženě nebrání v dalším pořizování psů, mívá jich kolem sedmi a stále větší plemena. Když se její děti nad některým ze zanedbaných psů slitují, začnou se mu věnovat a citově k němu přilnou, rozhodne se manipulátorka zrovna tohoto jediného psa komusi darovat, ráda totiž doma vládne a působí bolest. Falešná hra se děje dlouhé roky a zatím ji nikdo neměl sílu zabrzdit. Psi, kteří se dotyčné omrzeli, nežijí co do citů ani zázemí o mnoho lépe než v útulku, jinak slušná a vzdělaná rodina má starostí a finančních vydání nad hlavu, ale stále svoji černou ovci omlouvají, přivírají nad jejím chováním oči a doufají, že se změní, vždyť umí být tak milá. Smutný pohled.

Zdaleka ne každý, kdo zazvoní na bránu psího útulku, přichází v dobrém. Je to už v nás, lidech, že někteří neodoláme vlastní slabosti a touze chytračit, obelhat či špatně kralovat. A psi jsou výborným terčem. Tak jestli plánujete na letošní dovolenou pořízení chlupáče, kalkulujte, prosím, na mnoho let dopředu a buďte zodpovědní. Jde o život. Co na tom, že ne lidský?