Koho vybrat do čela mé země?

Blíží se volby. Slýchám kolem sebe, že není z čeho vybírat, ale mně to tak tragické nepřipadá. Plakat a rezignovat budu až v případě, že se bude ve finále rozhodovat mezi Fischerem a Zemanem. Zatím je ale ještě malá naděje, že funkci nevyzobnou "kluci z plakátu", takže půjdu volit zvesela.

Takhle jsem to viděla v 18. letech...Lucie Paceltová

Dostala jsem do schránky šedomodrou obálečku... Co s ní?

Studium kandidátů nechci podcenit. Na druhou stranu ale nemám času nazbyt, takže pět pro mne nesympatických lístků letělo rovnou do tříděného odpadu (milí kandidáti, neberte si to osobně). Zůstali čtyři uchazeči, o kterých jsem si vygooglila více. Nebudu zde rozebírat životopisné údaje toho či onoho, každý čtenář iDnesu umí používat internet a teoreticky i vlastní mozek. Sdělím pouze moji výsledovku:

Dva kandidáty volit nebudu, ale nevadilo by mi jejich vítězství, jde o Roithovou a Franze. Lékařka Zuzana Roithová mi přijde jako šikovná ženská, a když uměla řídit nemocnici, není to asi žádná slabonázorová puťka. Taky její strana KDU-ČSL mi přijde v pohodě, ač jsem ji nikdy nevolila. Nicméně mě trochu dráždí každý, kdo rozlišuje ostatní např. podle "správnosti" pohlaví. Lidé jsou pro mne jen dobří nebo špatní. Co mají mezi nohama + co kdo ke komu cítí je každého soukromá věc. Takže můj hlas jí nehrozí a nejspíše by o něj ani nestála, když se normálně kámoším s lesbičkama, přeju jim, aby časem mohly mít děti a tak všelijak. Další kandidát, jehož portrét na úřadech a ve školách by mi nevadil, je Vladimír Franz, ten chytrý chlap a umělec. Dokonce jsem uvažovala, že jej zvolím. Ale když jsem s ním slyšela pár rozhovorů, nebylo to ono. Neumím to přesně popsat, ale nejen některé jeho názory, ani styl mluvy mi na něm nesedí. Prostě to není vončo, přijde mi odosobněný od lidí, a to přesně by prezident být neměl. Nemůžu volit někoho, kdo mi přijde studený (a nemyslím tím fakt, že modrá je studená barva). Mimochodem, jako prezident by mi býval příliš nevadil ani Okamura. Mé sympatie k němu sice měsíc od měsíce slábnou, ale pořád ještě převažují jeho pozitiva. Mám prostě schopného Tomia ráda i přesto, že už taky začínám říkat, že je populista. A nechce se mi věřit, že by člověk s tak obrovským fanklubem potřeboval falšovat hlasy, i když  je sbíral  krátce.

Zůstávají mi dva kandidáti, nad kterými váhám: Fischerová a Schwarzenberg. Možná se chytáte za hlavu, jak můžu mít v sobě tak pravolevý rozpor, ale tihle dva přesně vystihují moji osobnost. Mé rozumové a podnikatelské já fandí určitě Karlovi! Je to pro mne jediná možná pravicová cesta a taky má největší šanci předběhnout v počtu hlasů ony dva nechvalně známé favority. Trochu mě, pravda, mrzí jeho přehnaná láska k EU, ale říkám si: vyzná se v tom evropském guláši jako málokdo, třeba ví co dělá. Mno, taky patřím k těm, kteří onehdá s nadějí volili TOPku a pak se nestačili divit, ale budiž. Kníže má už taky svoje roky a při práci usíná, ale jedno volební období by ještě dal, než si půjde užít v klidu podzim života. A je to nepřehlédnutelná osobnost, sympaťák, má šmrnc! Tak už mu to v duchu skoro hážu, jenže pak se ozve mé citové já. Předstoupí Lucie, která vyrostla na četbě pohádek z celého světa a dnes je píše a ilustruje, protože chce v dětech pěstovat víru v dobro a lásku. Ta Lucie, která důvěrně zná osudy postižených dětí, starých lidí a různých smolařů, Lucie umělkyně, milující přírodu ve všech jejích podobách. Tohle mé já chce vidět na hradě někoho naslouchajícího, vlídného. Kohosi, kdo sice (to si přiznejme) politice příliš detailně nerozumí a místy naivně věří, že mezi lidmi přestanou existovat vyčůraní zneužívači, ale má srdce na správném místě. A to je Táňa. Zná svá slabá místa a je svolná poradit se s moudřejšími v oblastech, které zrovna neovládá. Třeba zvolní i ve svých přerozdělovacích tendencích, to by bylo úplně suprovní.

Stále nevím, jak mé rozhodování dopadne. Ale mám podezření, že kázeň rozumu pošlu k vodě. Protože zemi by sice měli vést ekonomicky vzdělaní a praktičtí mistři vyjednávání a logiky, ale prezident je tu především proto, aby zosobňoval mravní hodnoty. Nikdo není dokonalý. Oba Václavové byli velké osobnosti a prezidentování jim slušelo, oba  také během svého působení natropili chyby. Ale ráda a s úctou budu vzpomínat pouze na pana Havla (kor po letošním prvním lednu!). A ačkoli nejsem čistokrevná pravdoláskařka, ráda bych, aby republiku reprezentoval kdosi duševně čistý, kdo jde půjde v Havlových stopách.