Reaguji na zajímavý článek: "Porno a sexuální asistentky. Ne, to není bordel, ale domov důchodců". Byl zveřejněn 23. 8. na Ona Dnes a mnohé čtenáře řádně rozrušil...
Patří ve stáří sex jen vzpomínkám?Lucie Paceltová
Psalo se v něm o domově pro seniory v Dánsku, ve kterém zavedli revoluční program. Místní sociální pracovnice Auningová se rozhodla bojovat proti předsudkům společnosti, že senioři již na sklonku života nepotřebují sex. Vyčlenila místnost k promítání pornofilmů i pro návštěvy speciálních "asistentek" - a považte, jelikož značný zájem byl zaznamenán nejen u pánů, nýbrž i ze strany dam, bude služba rozšířena pro obě pohlaví! Tento program v domově způsobil mimo jiné snížení agresivity a fyzického násilí a také sníženou spotřebu léků, hlavně sedativ. Odpůrců se sice ozvalo mnoho, úspěchy však převažují a nápadem se začínají inspirovat i další domovy pro seniory v zahraničí.
Dále je v článku rozvíjena úvaha, že mužům vysokého věku bývají sexuální úlety ještě vcelku tolerovány, ale o ženách seniorkách panují mimořádně silné předsudky. Tlak názorů okolí je silný, proto bývají staré ženy raději sexuálně pasivní. Dohání je k tomu ale strach z řečí, jejich schopnost vzrušení a orgasmu s věkem neklesá. A na každý pád všichni senioři, kteří se dokáží přes pomluvy přenést a erotično ze života nevyřadí, prospívají prokazatelně svému zdraví.
Toliko ve zkratce článek. Co o něm soudíte? Mně osobně se velmi líbil a hnedle vám sdělím proč:
Pracovala jsem 3 a půl roku v jednom velkém a pro tento případ raději nejmenovaném domově pro seniory. Při třech stovkách lůžek a různorodé náplni práce zažijete všelicos, za to vám ručím! Někdy jsem byla přidělena na patra "k lůžkům", to je ona činnost, u které si doslova sáhnete do nejzazší intimity klientů. Stlaní, krmení, výměna plen, pomoc s převlékáním nebo doprovod na WC atd. A u toho všeho jsem si při každé příležitosti, když to šlo, s klienty povídala, abych rozptýlila jejich smutek či trapné pocity. Tedy - povídali mnohdy spíše oni. A když už jsem jim při náplni práce sahala mnohdy i na zadnici, tak nebyl důvod nepopovídat si otevřeně třeba i o erotice a milování, měl-li klient na toto téma chuť začít a zachovával-li vůči mně hranice slušnosti. Je to přece téma, které většině z nás vězí ve vzpomínkách i fantazii, bez ohledu na věk! Postupně jsem si vyslechla přepestré názory na morálku i manželství a peprné vzpomínky na partnery z minulosti. Taky jsem naoko přísně hubovala seniorům, kteří mě plácali po zadku a dávala si bacha na jednu babičku, jež dělala vše proto, aby se jí mladé a fint neznalé pracovnice měly důvod dotýkat v erotogenních zónách co nejvíce. Raději nebudu rozpitvávat zážitky s jinou, ještě veselejší seniorkou v šátku jako z pohádky, která si co chvíli zkoušela vyprosit z kuchyně trošku másla a s gustem vždy popisovala, pro jakou slastnou potřebu to chce a jak jí pak ty prsty dobře kloužou... Zkrátka, v našem domově vesele frčelo vše, co v Dánsku prohlašují za novinku: někteří senioři z jednolůžkových pokojů si rádi pouštěli na jejich videu porno a nikdo jim toto právo neupíral, ač do médií se o tom zprávy nepouštěly. Dále lůžka v pokojích manželů bývala sice oddělená, nicméně stále se ctil fakt, že za těmi a těmi dveřmi žijí manželé, klepalo se ještě důsledněji. A také kvetly nové vztahy! Kdo nechtěl zůstat sám, dbal o sebe a žil na akcích domova společensky aktivním životem, ten měl velké šance najít k sobě protějšek a prožít si "na stará kolena" hezký románek. Zda platonický nebo ne bylo na rozhodnutí každého a nepátrali jsme. Ale ujišťuji vás, že o některých vášnivých vzplanutích a hrátkách se dotyční s rozpálenou lící rádi pochlubili sami! Asi dva tři takové páry se v zařízení vyskytovaly běžně. Ostatní klienti měli díky tomu tučná sousta ke klevetění, ale vesměs zamilovaným jejich štěstí přáli.
Ve své tradičnější pozici tvůrkyně volnočasových aktivit jsem se zase mohla přiblížit duši klientů, na rozhovory byl čas jednoznačně a klubů či individuálních návštěv na všech patrech bezpočet. V této oficielnější rovině se chytala spíše témata vztahy a láska - to zní počestněji, že? Ale zase byly ty milé bytosti jako vyprahlé květiny, které dobře rozvinuté povídání s jejich spolubydlícími a s personálem osvěžilo, vzchopilo k formování názorů, k poodkrytí jindy osamělého nitra. Asi nejdále jsem si troufla zajít na jednom z klubů přátel poezie, který jsem vedla. Scházeli se mi na něm senioři s širokým rozhledem, lidé literárně nadaní a většinou takoví vzletní snílkové. Nebylo jich v poměru k počtu všech klientů mnoho, do dvaceti, zato kvalitativně vskutku čněli a dodnes na ně vzpomínám jako na své přátele. Tedy pro tento kroužek lidí jsem vyvěsila plakát s nenápadnou pozvánkou na čtení "galantní poezie". Laikové - a s odpuštěním - jistě i ctěné vedení domova, si pod tímto názvem představovali cosi o galantnosti a mávli nad naším spolkem jako obvykle rukou. Ale znalci jistě tuší, že galantní poezie je historickým souhrnem lechtivých básní o všem, co jen se může přihodit mezi mužem a ženou, hlavně v noci. Nad nestydatými renesančními rýmy jsme se pak nasmáli tak, že nám až tekly slzy a decentní mluvou vedené ironické úvahy nad uměleckými dílky nás tehdy velmi sblížily. Byli jsme zavření v naší malé místnosti s obrazy literárních velikánů Česka jako spiklenci a dobře se bavili při představě, že v neděli tady bude kněz před mší zpovídat... A bylo nám hezky.
Lidičky, zahoďme o stáří sentimentální iluze! Berme život takový jaký je, úplně do naha a až na jádro duše svlečení jsme si všichni navzájem podobní. I když zařeme oči, bohyně lásky a erotiky nezmizí, bude mezi námi stále. Tak hledejme společně střípky uvolnění a srandy, nedusme se řetězy přehnané morálky víc, než je nutné.
