Filozofie nepatří pouze minulosti! Co takhle minimalismus?

Stále častěji slýchám názor, že filozofie je už jen trapnou povinnou součástí společenských věd. Nepraktická starodávná veteš, opruz, nic víc. A jste si tím tak jistí?Není náhodou filozofie ucelený názor na chod světa  a naši roli v něm? Něco mezi životním stylem, pravidly chování a vírou? To mi přijde sakra důležité! Dokonce to nejdůležitější.

Ilustrace k písni Romana Herinka HledáníLucie Paceltová

Pravda, každá doba měla svou náladu a tomu odpovídající filozofii, většina přehledů –ismů v učebnicích je pro 21. století v praxi málo použitelná. Nicméně potřeba lidstva vyvářet a přehodnocovat své postoje se nezastavila. Proto také vznikají nové zajímavé filozofické směry nebo jsou těm dávným šity aktuální moderní kabáty. Co říkáte na příklad na minimalismus? Je mu teprve kolem šedesátky a původně šlo o umělecký styl, specifický design a architekturu. Dnešku má rozhodně co říct i v širších souvislostech, přímo rozkvétá a nabývá na významu.
Někdo je celoživotně spokojený s názory, které převzal od rodiny. Jiný člověk zase převezme většinu myšlenek od vrstevníků. Další dá hodně na média a řídí se tím, co zrovna tu a onde čte a slyší, zkrátka tím co frčí… Každému, co jeho jest. Osobně se domnívám, že jako svobodně myslící tvorové bychom měli využívat onu šedou věc v lebce – aktivně sbírat co nejvíce informací kolem a postupně si z nich vybrat ty, které nám jsou nejbližší. Tedy být individualitou s vnímavým a otevřeným nitrem. Proto také nejsem schopna a ani nechci psát na filozofické téma obecnou poučku. Vyjádřím čistě svůj názor a doufám, že k podobné duševní činnosti přivedu i vás, ctěné čtenáře.
Tak tedy já a minimalismus. Při našem prvním představování mi přišel milý, přirozený a především skromný. A protože sympatizuji s týpky, kteří si na nic nehrají, zajímala jsem se víc. Dýchla na mne hlavně čistota a dobrovolná nezatíženost majetkem jako z dávných dob poctivých mnichů, kterým se zprotivila hmotným statkům zaprodaná církev. Silná potřeba vyčistit zrno od plev, hledat to hlavní a ryzí. Proč asi? Stačí se rozhlédnout – vždyť žijeme v době nadspotřeby a konzumu, kvantita přebíjí kvalitu. Balast zahlcuje informační tok, kulturu, potraviny, zkrátka všechno a je nesnadné se v něm brodit a pátrat po hodnotách. Není divu, že mnozí lidé se srdcem na správném místě začínají přitakávat právě minimalismu! Ten je totiž protiváhou hlavní nemoci doby, projímadlem pro přežranou civilizaci. Nabádá k návratu na začátek, k naší bázi, a k pečlivému zhodnocení každého našeho předmětu, každé naší myšlenky. Skutečně tě potřebuji trvale vlastnit? Nebude lepší se o tebe podělit? Nebo tě zahodit, protože jsi jen hezká zbytečnost? Minimalismus na mě volá: „Běž co nejčastěji ven, do přírody. Ta zde byla mnohem dřív, než nynější uměle vytvořený, velmi mladý a namyšlený technický svět civilizace. Usiluj také o zdravé tělo a zdravé mezilidské vztahy. Žij více dneškem, nauč se plně vnímat každý střípek radosti, které ti všední události přinesou. Každý upřímný smích, každičké dobře míněné slovo, projev přátelství nebo nezištná pomoc jsou největším darem. Sluncem tvého života jsou láska, domov s bližními a příroda. To je nejhodnotnější zdroj energie k práci, tvorbě, vzdělání, radosti i zábavě. Proč chtít víc?“ Takto vnímám hlavní poselství minimalismu.
Co se mi na tomto směru líbí? Prostor pro individualismus, nezávislost na tom, co zrovna považuje za dobré a běžné veřejnost. Také značná pozitivnost a mírovost – tento směr netrpí masochistickými vzlyky, ani nepovolává do zbraně proti komukoli. Kdo měl v sobě chaos, ten s pomocí minimalismu lépe najde sám sebe – jednoduše postupným odkládáním všeho, čím není a prozkoumáním toho, co v jeho nitru nakonec zbude. Při celkovém pohledu zkrátka nevidím žádný zápor či vadu na kráse. Přesto ale minimalistkou nejsem a nebudu. Proč? Mám silný citový vztah k mnoha věcem. Jsou to moji přátelé, mají každý svoji povahu a duši. Příliš tíhnu ke knihám, fotografiím, ke schovaným mléčným zoubkům mého psa, k dárkům nebo přívěškům na krk co jsem dostala, k mým starým zápisníkům, k oblečení, které každou chvíli dostanu, ale prostě je nevyhodím a donosím je, dokud se nerozpadne… Možná je to tím, že jsem se mnohokrát stěhovala a neměla jistotu domova v místě ani v lidech. Tak miluji své věci, zase tak moc jich není. Příliš nepřikupuji, ale ani nevyhazuji, dokud plní svůj účel nebo ve mně probouzejí krásné nostalgické vzpomínky. A to se příčí „miniregulím“. Jsem také umělkyně, která se od mala nerada škatulkovala kamkoli, nehlásím se k žádné církvi ani hnutí, nemám dokonce ani jednoznačně zařaditelné povolání (stejně tak připojenou ilustraci pro písničkáře Romana Herinka jsem netvořila s cílem spáchat něco echt minimalistického, nicméně mi přijde, že se k článku svojí jednoduchou ryzostí i tématem velmi hodí). Zobnu ode všeho trochu a mixuji si zcela soukromý koktejl. Já jsem já a Bůh je řád všeho kolem, nepotřebuji ke komunikaci s ním prostředníky. Na minimalismu mi také trochu chybí více jasných aktivních kroků. Užitečnější recept na životní náplň mi dává třeba utilitarismus: „Snaž se jednat tak, aby z tvých skutků vzešlo co nejvíce dobra a co nejméně utrpení pro co největší počet lidí“. Tohle motto mi přijde nádherné, koneckonců se jím řídily mé vzory jako Karel Čapek, T. G. Masaryk. Akorát že v dnešní složité době plné různých výjimek a odlišností není vždy snadné analyzovat, co přesně je dobro a co zlo, každý to vidí jinak. Čistou utilitaristkou nemohu být také proto, že bere v potaz především lidi – a to je mi málo. Vyhovuje mi spíše biocentrismus – úcta k veškerému životu, tedy i ke všem zvířatům. A zde smekám před Albertem Schweitzerem, který žil podle přesvědčení: „Je dobré chránit a milovat život, zlé je ničit jej a zraňovat“. Biocentrismus intenzivně cítí a souzní, bere na vědomí fakt, že každý tvor chce žít, množit se a přežít v prostředí co nejvíce důstojném a vhodném.
Přiblížením dvou výše uvedených směrů mi vyvstává další velký a pro mne klíčový důvod, proč se neoddám minimalismu zcela: není dostatečně výrazně orientován na druhé, na pomoc těm, kteří ji potřebují. Na druhou stranu udělat si pořádek v sobě samém je také nesmírně důležité! Ráda si tedy budu články o minimalismu číst (například na www.mnm-list.cz, www.minimaliste.cz) a přemýšlet nad nimi. Protože kdo nemá upřímný mír a řád ve svém vlastním nitru, není dlouhodobě velkým přínosem ani pro druhé, i kdyby jim pomáhal sebevíc. Dobré skutky, poskytnuté raněnou a bloudící duší, nejsou podle mě kvalitativně shodné s dobrými skutky od vyrovnané pozitivní bytosti. Takže závěrem můj ryze subjektivní soukromý tip: Než se začnete utilitaristicky vrhat do díla a biocentricky pomáhat kdejakému živému stvoření, udělejte si minimalistický pořádek v sobě samých a svých životech. Pak vám půjde i velké dílo lépe od ruky a nesesypete se.