Wellness víkend (3.část - závěr)

V minulém díle jsme se rozloučili těsně před večeří. Jak dopadla a co následovalo?? To se dozvíte nyní.

Pokračovaly jsme ke stolu v restauraci psychicky již připravené na připravené večerní menu. Když nám číšník donesl jako předkrm na "ryze italskou" večeři řecký salát, tak jsme si připadaly jako dvě Alenky v říši divů. Jako když dítě dostane Kinder surprise. Ví, co je uvnitř, těší se na skládačku autíčka, přitom se dočká jen postavičky hrocha!

Číšník se omluvil a zeptal se, jestli nám ta změna nevadí. Potvrdily jsme tedy k jeho úlevě, že se nic neděje. Ale dělo se. Já se snažila si sednout tak, aby světlo příliš nedopadalo na mé poprsí. Abych nevzbuzovala pozornost větší, než je nutné. Místo rajčatové italské polévky jsme honily po talíři olivy a cherry rajčátka. Místo těstovin s panenkou (vepřovou) a brokolicí jsme pojídaly omaštěné brambory s grilovaným lososem uloženém na listovém špenátu. Docela to ušlo, ale večeři v italském stylu si představuji jinak. Nejvíc, ale úplně nejvíc bylo, když jsem si objednala vodu neperlivou, ale pokud možno pokojové teploty.

"Žádný problém", děl číšník s úsměvem od ucha k uchu. Fakt profík. Ale na své pití jsem musela čekat, protože muselo vystydnout. Ano, vystydnout. Ti umělci mi vodu s lahvičkou šoupli do mikrovlné trouby a asi to přehnali, protože byla ještě u hrdla teplá. Tak jsem zapila večeři douškem teplé vody a ze zoufalství jsem nám zapálila svíčku na stole, abychom si lépe užily "romantickou" večeři. Průběžně jsme pozorovaly hosty u okolních stolů. Ti měli dost starostí s tím, aby pozorovali oni nás. 

On, starší korpulentní muž v růžovoučkém tričku zastrčeném do riflí, ona, celkem dobře rostlá pětadvacítka.
" Ájo, no podívej, já budu mít noční můru"
" Proč?" nechápavě odpoví spolustolovnice.
" Teda, ač jsem plné postavy, fakt nemusím tyhle panděratý a prdelatý chlápky, ani kolo bych si o něj neopřela!", moje hláška Áju rozesmála.
"No podívej na to, když se ti natočí trochu z profilu, máš to 3D", pokračovala jsem. "Kam dala ta slečna oči?" (No do jeho peněženky přece:)

Cestou kolem recepce jsme se chtěly zeptat, co všechno potřebujeme s sebou na wellness dýchánek ve dvou. U recepce však nikdo nestál, neseděl, ani neležel. Po chvilce čekání říkám :

"Pojď, zavoláme z pokoje, k telefonu se určitě někdo rozeběhne!"  Tak jsme jely opět skoro na půdu a věřte či ne, tentokrát už nás dveře nezdržely ani na dvě vteřinky. Z Áji se stal profík v otvírání kartou.

A jak to dopadlo s tím telefonem?

Měla jsem pravdu, na zavolání do recepce se mohla recepční přetrhnout. Dostaly jsme instrukce, co si vzít a poslední zážitek z prima balíčku služeb mohl začít... od 21 hodin. Dnes již podruhé jsme se ocitly v suterénu hotelu. Ve wellness centru, kde stála již připravená vířivá vana, kruhová na vyvýšeném podiu. Intimní tlumené osvětlení a horká sauna poblíž.

Tak nějak by mohla začít erotická povídka. Byly jsme tam samy a mohly jsme se i zamknout, což jsme využily. Odnikud na nás nebylo vidět, potichu hrála hudba z reproduktorů a my se převlékly do plavek, protože jsme jaksi neměly potřebu být nahé. (Jooo, kdyby tam byla Ája s manželem či já s přítelíčkem, to by plavky mohly zůstat klidně na pokoji, zabalené v batohu.) Ale takto??? Zapnula jsem vířivku, ponořila se do ní, opřela si hlavu o kraj a nechala toho dne už podruhé své tělo masírovat bublinkami většími i menšími. V hlavě mi bublaly různé variace na téma ...zezadu ...z boku ...zepředu ...na koníčka a podobné. Ve skutečnosti jsme si s Ájou povídaly a rozebíraly své osudy, příhody či zážitky, pocity a vize mládeži celkem přístupné.

Pro zahřátí jsem si na deset minutek lehla do pece, které se říká sauna. Bylo v ní celých 92 stupňů a já zvažovala, zda by šlo jistou činnost provozovat i zde. Pak jsem ještě na nějakých patnáct dvacet minut zapnula vířivku a bublaly jsme dál. Nakonec jsme se osprchly a vystoupaly po schodech k výtahu. Na pokoji jsme se spojily s mým miláčkem přes skype a děkovala jsem osudu, že můj drahý je takový, jaký je, protože rozdíl mezi smskou, co poslal on mně a manžel Áje, byl nesmírný. Kdybych někdy od manžela dostala 1 smsku za celý den v přesném znění "Tak jak?" určitě bych si našla milence nebo jiného manžela. 

Dobrou noc;-)

Den třetí...neděle 9.5.2010
V půl deváté budíček, odchod na snídani, snídaně opět ve švédském bufetovém stylu (stále je v ceně poukazu). Následuje balení věcí, příjezd ájina manžela s červenou bugatkou, odhlášení a ejhle... na mne čeká v recepci překvápko. Přítel i s mou dcerkou.

Joooo, holt se musí občas hnízdečko opustit, aby se zase s radostí vracelo domů. Jinak hrozí nejen citové vyhoření, ale i pálení dobrého bydla. No a tímto osobním moudrem ukončím dnešní rozpravu o putování těhotné maminy a belhající macandy.

A zazvonil zvonec a pobytu je konec!!!

Doslov
Na cestě zpět jsem zjistila, že jsem nechala nabíječku mobilu zastrčenou v zásuvce. Po několika telefonátech se i můj milovaný malý mobil setkal po pár dnech se svou nabíječkou.

Radost ze setkání předčila všechna má očekávání:-))