Jindy vtipná, sebevědomá, s nadhledem, u gynekologa nejistá, téměř nesvéprávná?? Taky se v ordinaci gynekologa necítíte ve vlastní kůži??
Šla jsem na běžnou kontrolu. Bez objednání. V čekárně kromě dvou mlčících pacientek vyřvával na obrazovce pán cosi o štěstí a uvolnění se záběrem na paní opuchlou od pláče. Vzápětí tuto "šťastnou" a se sebou "smířenou" ženu vystřídal jiný muž, který zasvěceně hovořil o DENech. Pro ty, co neví, i ty, co jen tuší, tak se hovořilo o silonových punčochách, punčocháčích, podkolenkách či ponožkách. Čím vyšší DEN, tím větší odolnost proti poničení a roztrhání.
Takže, pánové, než se odhodláte servat své vyvolené "silonky", ujistěte se, že její prádlo nemá příliš mnoho DENů. To byste taky nemuseli dost dobře uspět! :)
Po vstupu do ordinace jsem byla nasměrována do kabinky, abych si odložila. Odložila nadbytečné prádlo a svou nahou "prdýlku" schovala před zvědavými pohledy do záhybů sukně, nazula erární papuče a takto vymóděná s kartou v ruce čekala jsem na pokyn vstoupit do svatyně lékaře - gynekologa.
Když otevřel dveře a s jemným úsměvem mě vyzval vstoupit, téměř mě opustilo jasné myšlení. Hlasivky jsem přinutila vytvořit větu.
" Dobrý den."
" Dobrý den, co vás k nám přivádí?" (Co tu vůbec chci?)
" Jdu na kontrolu." (Praštila jsem doktora kartou do ruky)
" Aha...Tak se na vás podíváme. ( Proboha, kolik vás bude? ) Jak se cítíte?"
" Dobře..." ( Děsně... automaticky jsem popotáhla papírovou podložku na křesle, na kterou si pacientka uvelebí své nahé pozadí)
" To nemusíte, to už jsem udělal." ( Překvapeně jsem vzhlédla, o čem to mluví ) " Uděláme rovnou preventivní prohlídku a odběry, ano?"
Kývajíc hlavou a rdíc se, jsem vystoupila na stupínek.
" A co boty?"
" Ty, si nechte!"
Mlčky jsem si vykasala sukni a vyšvihla se do záklonu s elegantním obloukem rozevření svých dolních končetin a nastavila svůj nahý klín k vyšetření.
Procedura nebyla nijak příjemná, spíš naopak.
Jak mám ale odpovídat, když lékař mluví spíše k mému klínu, kde skloněn a soustředěn nabírá vzorky tkáně z děložního čípku, to nevím. Svou pozornost jsem soustředila na strop. Následnou konverzaci si vůbec nevybavuju, ale když řekl: "Pojďte dolů."
S téměř dětskou radostí jsem svá kolena opět spojila a svezla se z gynekologického křesla do důstojnější pozice.
" Posaďte se."
...posadila jsem se.
" Napíšu vám globulky na preventivní vkládání. Jednu obden večer před spaním."
...odkývala jsem to. ( Určitě mě už měl za osla! )
" Když budou výsledky z cytologie v pořádku, sestřička vám volat nebude. Kdyby bylo něco v nepořádku, zavoláme. Jinak další preventivní prohlídka zase za rok."
" Ano, děkuji."
" Na shledanou."
" Na shledanou." ( Sbohem, už mě tu nikdy neuvidíte..)
V kabince jsem na sebe naházela svršky i spodky, obula své boty, erární zanechala pro další adeptku, převzala recept, zaplatila 20,- kč za jednorázové vyšetřovací zrcadlo a opustila ordinaci.
Jasné myšlení, nadhled a střípky sebevědomí jsem posbírala opět až s nohama zpátky na zemi, po zabouchnutí asi tří dveří a kráčející vstříc domovu.
Pokud nebudu muset, nikdo mě tam dlouho neuvidí. Proč taky, vždyť to není divadlo ani kino a klábosit s lékařem jako v Ordinaci v růžové zahradě, dost dobře taky nejde...;-)
Tak za rok zase u gynekologa...
