U chirurga

Když se řekne chirurg, představíme si skalpel, roušku a světla na operačním sále. Jsou i tací chirurgové, kteří provozují svou praxi ambulantně. Jednoho takového jsem po dlouhém odhodlávání navštívila. V našem městě je jich hned několik. Zvolila jsem toho, u něhož se dala předpokládat nejkratší čekací doba, navíc prý patří mezi naší lékařskou elitu.

Jen si nejsem jistá, zda jsem zvolila správně.

V úterý odpoledne jsem vyzvedla dcerku ze školky a s ní rovnou zašla k onomu chirurgovi. Jeho ordinační doba je každý všední den od 15 hodin do té doby, dokud chodí pacienti. Takže, pokud lékař usoudí, že nikdo už nepříjde, tak za hodinku klidně ukončí svou činnost a odejde domů. Proto jsem vyrazila tak, abych stihla počáteční nával.

Bylo 15:10 a v čekárně už seděly tři ženy. Nenamáhala jsem se zjišťovat, kdo je poslední. To je přece jasné, JÁ jsem poslední. Lékař začal ordinovat. Pacientky chodily do útrob ordinace a vycházely z ní jako na běžícím pásu. Ani jsem se nenadála a už jsem s dcerkou vstupovala.

" Dobrý den"
" Dobrý den, copak vás trápí?"
" Mám tři problémy, ale bude stačit, když vyřešíme alespoň dva."
" Posaďte se" (Posadila jsem se, dcerka stála poblíž)
" Tak jednak mám problémy se zápěstím pravé ruky a palcem. Bolí to jako čert, hlavně při námaze. Kolikrát nezvednu ani talíř. A taky mám závratě."
" Bolí vás někde? "
" Tak nejvíc ta ruka, ale co se týká páteře, tak ne. Jen občas mi zatuhne pod lopatkama. "
Lékař se jal zjišťovati pohyblivost kloubu palce pravé ruky a zjistiv, že je neomezená, pravil: " Ohebnost je v pořádku, to vypadá na zánět šlach. " (No, nepovídej, fakt?!)
" Svlékněte se do půli těla a posaďte se támhle na stoličku." (Učinila jsem tak, dcera měla oči navrch hlavy)
Lékař ke mně zezadu přistoupil, do obou paží mi chytil hlavu a trhnul tak, že párkrát zakřupalo dost hlasitě. Totéž učinil při otočení hlavy na druhou stranu a já koutkem oka zahlédla dcerku, jak si zakrývá oči a kdyby měla ruce čtyři, jistě by si zacpala i uši.

" Lehněte si na břicho na lehátko."
" A co boty? "
" Ty, si nechte! " (Už jsem jednu zula)
" Ta vaše hezká holčička je už hotová slečna." (Nepochopila jsem souvislost)

S jednou nohou obutou a druhou jen navléknutou na špičce nohy jsem se vyhoupla v rámci možností na lehátko a vyšplhala na úroveň papírové podložky. Bolavá ruka vypověděla záhy službu a já elegantně padla "hubou" na lehátko.

" Otočte si hlavu na jednu stranu a uvolněte se." (Asi jsem se uvolnila)
Oběma rukama zatlačil v oblasti hrudní páteře a ta odpověděla hlasitým zapraskáním. Co si v tu chvíli zakrývala dcerka, netuším. Jistě si chuděrka myslela, že je definitivně po mně.

" Oblékněte se..." (To nemusel říkat dvakrát)
" Posaďte se..." (Nesnáším rozkazy, ale posadila jsem se)

Ťukal si mlčky zprávu do PC a já sledovala kurzor, následně ho upozornila, že mě bolí jen ruka pravá a ne obě, jak tam uváděl.

" Ale říkala jste obě."
" Neříkala, druhou ruku mám po úrazu. Bolí mě teď jen ta pravá." (Stejně to nepřepsal a pokračoval dál)
" Napíšu vám Veral neo emulgel a budete si mazat dvakrát denně."
" A pomůže to? "
" Když budete tu ruku namáhat, tak asi ne. A co magnet? Chcete napsat? "
" Já nevím. Když mi to pomůže, tak ano."

Napsal mi doporučení na RHB, recept na emulgel a zaplatila jsem 30,-kč regulační poplatek.

" A ty závratě?
" To jsem už vyřešil. Jak jsem vás napravil na lehátku."
" Aha." (Na víc jsem se nezmohla)
" Na shledanou. Řekněte, ať jde další!"
" Na shledanou." (Proč na shledanou, když jsem "vyléčená"?!)

Vyšla jsem do čekárny, dcerku sunula před sebou a zvolala: " Může další."

Dnes je pátek. Mažu Veral. Chodím každý den na magnetoterapii na RHB. A jaký je průběh léčení?
Rukou se nemohu ani podrbat. Když to nejméně čekám, projede mi u palce i zápěstím prudká bodavá bolest. Okolí palce je nateklé do dvojnásobku původních rozměrů.

A dnes ráno jsem vstala s kvalitním točením celého pokoje doprava. Až jsem si musela sednout, abych sebou neflákla o zem. O předklonu a záklonu si mohu nechat jen zdát. Celé dopoledne se mi následkem závratí zvedá žaludek. Posnídala jsem jogurt a musli s mlékem, abych žaludek trochu uzemnila a budu doufat, že neudělá pravý opak.

Co z toho plyne?

Někdy krátká čekací doba u lékaře neznamená kvalitní ošetření. Dobře si promyslete, ke komu zajdete, když to opravdu potřebujete. Takže příště jdu jinam, i kdybych tam měla čekat půl dne!;-)

 http://youtu.be/Gy3n57sRaTs