Proč tolik humbuku kolem smrti exprezidenta?

Co se to děje pár dní před Vánocemi?? Místo shánění všech možných laskomin, dárků a stresování se z dlouhých front smutníme. Ale nesmutníme pro blízkého člena rodiny či našeho mazlíčka. Smutnění po exprezidentu Havlovi překonává všechny dosavadní rekordy v davovém šílenství. Kam se hrabou demonstrace či občanské nepokoje?!

Chápu, že nám odešel velikán, který se jistou měrou zapsal do naší politické i umělecké historie. Ano! To mu nikdo neupírá, ani já ne. Ale proč z něj dělat modlu?? Proč kolem jeho smrti tropit tolik humbuku? Copak nemáme dost svých starostí, strastí i bolestí a smutků? 

Proč jitřit bolest jeho ženě a blízkým příbuzným neustálým pitvořením a nuceným smutkem, neustálým přemíláním neodvratitelného. Proč se najednou objevují filmy, knihy, dialogy, recenze, vystoupení a další... na téma Václav Havel? Jen se tím neustále otevírá a rýpe v krvavé ráně, která nemá šanci se rychle a dobře zahojit!

Dejte pokoj s touto hysterií!!

Kdo není pokrytec, učiní tak, že v srdci a s pokorou tiše uctí památku zesnulého. Nebude však obtěžovat tímtéž veřejně a iniciovat do obřích rozměrů vyvalující se akce k uctění památky pana Havla.
 
Co jsme dělali po jeho sestoupení z prezidentského trůnu?

Přestalo se o něm téměř hovořit. Lidé ho ignorovali. Málokdo si vzpomněl. A když odešel z politické scény, žádný humbuk se nekonal. Tiše si dál žil svůj život. A bylo to jeho svaté právo. Myslím, že není v naší pravomoci nafukovat a zveličovat jeho smrt. Odešel v klidu a tichosti. Měli bychom jeho styl života i smrt také tak respektovat.

Nééé, ale to my né!!!

My budeme přejmenovávat ulice, náměstí, města... Budeme rušit dětem vánoční besídky a vystoupení, které se konají každoročně. Budeme tvořit nicneříkající zákony. Budeme psát kondolence, vršit květiny, tvořit pomníčky... Budeme smutnit, budeme truchlit...

Kdybychom věnovali tolik zájmu a pozornosti živým jako pak mrtvým, udělali bychom lépe. A nemuseli bychom mít výčitky svědomí po jejich odchodu na věčnost!

Já výčitky svědomí nemám, proto se nebudu přetvařovat. Nebudu blahořečit ani hanět pana exprezidenta.

Přeju klid a pokoj jeho duši i jeho pozůstalým!

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Eliška Ozogányová | středa 21.12.2011 13:00 | karma článku: 40,23 | přečteno: 2735x
  • Další články autora

Eliška Ozogányová

Až tak moc tě nežere

8.11.2019 v 17:55 | Karma: 12,43

Eliška Ozogányová

Já a dieta??

7.10.2013 v 14:35 | Karma: 9,86