"Pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos..."

Něco na tom možná bude. Ale vše má své meze a je jen na nás, jak nastaveny ty meze máme. Já nejsem typ, který by lítal po bytě s prachovkou nebo vysavačem několikrát denně. To fakt ne. Vyluxovat je nutné minimálně jednou za týden, neb jsem alergická na domácí prach. Alergická doslova. Obrazně je mi prach úplně ukradenej.

Samozřejmě, že jakmile vytáhnou děti paty z domu, nejčastěji do školy a do školky, chodím, rovnám a sbírám, co se kde válí a zájem svého majitele dočasně ztratilo. Ale do pořádku v jejich pokojích se jim nepletu. Jestli pravidlo v úvodu platí, tak ten svůj chaos v pokoji zvládnou, neboť jsou oba dost inteligentní.

Když už je toho moc a někdy vážně je toho moc, tak začnu řádit. Nevím, jak se toto projevuje v jiných rodinách, ale u nás se to projevuje zvýšením hlasu, dodáním na důraznosti s vydatným přispěním rozdávání ultimát. A najednou prádlo (pověšené na všem dostupném v pokoji teenagera) mizí tam, kam skutečně náleží. Dceři stačí říct, že co najdu na zemi, vyluxuju a už to nikdy neuvidí a je v "cukuletu" taky uklizeno. Už se ale raději nepídím, KDE je vše uklizeno.

Když ležím ve vaně a v zasněném záklonu opřená o kraj vany zaregistruju v rohu místnosti houpací síť pavoučka, nechává mě to v klidu na dobu určitou. Pokud se nějakým zázrakem nestane, že pavučinka zmizí, chodím po bytě se smetákem a vymetám každý kout. Jenže ouha! Stropy jsou vysoko a na štaflích chodit neumím. Většinou tuto zálibnou činnost vyfasuje můj drahoušek. Syn raději ne, ten by vše zřejmě odřel a pavučiny namatlal i tam, kde původně nebyly. Ne, že bych mu nevěřila, ale znáte dnešní mládež. Raději to udělají špatně, aby jsme to po nich příště nechtěli;-)

Synáček pravidelně luxuje schody a chodbu. Odpadky vynáší, jen když mu je strčím do ruky. Občas i vyveze popelnici. Někdy ji dokonce i prázdnou zaveze.

Luxování je fakt nutné, ale nesnáším tuto činnost. To budu raději prát a žehlit bezdomovcům. Tak se postupně této domácí činnosti zhošťuje můj partner. On je vcelku zlatíčko, když slýchám litanie od jiných žen. Můj drahý je schopen mi pomoci téměř v každém odvětví, které se týká domova a domácnosti.

No řekněte, který choť, muž, přítel vám pomáhá v kuchyni? Který vyluxuje? Který odnese prádlo, abyste ho nemusela tahat? Který vám vydrhne zadělaný "tlakáč" (tlakový hrnec)? Který vám pohlídá dcerku a který třeba vlastnoručně vyrobí poličky a věšák?

No nebudu ho moc vychvalovat, protože i on má své mouchy, o některých jsem napsala ve článku "Bez ladu a skladu".

Ať je to, jak chce...nejsem oběť přehnaného uklízení, ale ani nejsem příznivcem špíny a bordelu. Uklízím spíš pocitově. Když mám pocit, že je to potřeba, tak to udělám. Když mám pocit, že to má čas, tak to počká. Nikdy se ale neobviňuju z toho, že jsem bordelářka, když něco odložím.

Protože:
"Co můžeš udělat dnes, odlož na zítra. Nejlépe až na pozítří!"