Jdu městem, mířím na vlakové nádraží, přecházím přes přechod pro chodce u kruhového objezdu, kde mě pouští nějaké červené auto. Mávnutím ruky poděkuju a cestou z kopečka se snažím vyvlíknout z mikiny, protože mi už začíná být vedro. Povedlo se. Vymotala jsem mikinu z popruhů batohu, když tu spatřím blonďáka s červenou bugatkou.
Stojí na silnici ve směru jízdy na nejméně vhodném místě a volá na mne. Nerozumím mu. Zastavuji na chodníku.
"Vy pracujete tam a tam, že?"
"Ano, ale já pospíchám." Řvu přes vozovku a doufám, že mne uslyší.
"A chcete někam odvézt?" Téměř odezírám ze rtů.
"No, pokud mě skutečně odvezete na nádraží, kde na mne čeká matka a dcera, tak ano!" Jsem ve střehu.
"Jojo, jasně." Nasedám k neznámému do auta, stále zůstávám ve střehu.
Během cesty mi složil několik poklon. Také se dozvěděla, že si mne všimnul už dříve a teď využil situaci, když jsem přecházela přes přechod. Došlo mu, že já jsem ta ženská:-)
Pobaveně jsem se usmála a zopakovala, co říká, trkla ho jeho neomalenost a pokračoval ve výčtu svých důvodů. Ocenila jsem v duchu jeho odvahu.
"Já jsem Luboš."
"Já, Eliška."
"A jsi vdaná?"
"Ne."
"To není snubní prstýnek?"
"Není, je od Ježíška." :)
"A přítele máš?
"Mám!"
"Hmm, já mám taky přítelkyni. A za pár dní odjíždím za ní, mám měsíc dovolenou. Nesejdeme se ještě předtím?? Zajdeme třeba na kávu."
"No, zajít si na kávu můžeme, ale neslibuju."
"A kdy můžeš, já odjíždím v úterý. Co třeba v pondělí?" Tlačí na pilu.
"Jsem v práci a mám do devíti, pak už nikde asi kávu nedostaneme, leda na benzínce!" Prohodila jsem ironicky, doufajíc, že dá pokoj.
"To by šlo." Nedal.
"Potvrdím smskou, zda ano či ne..."
Před odchodem jsme si vyměnili telefonní čísla, obdržela jsem polibek na rozloučenou a než odfrčel, zamával mi z okénka.
S úsměvem od ucha k uchu jsem došla k pokladně a požádala o jeden a půl lístku. Zasloužilá pokladní pochopila, že nechci ten druhý lístek přetrhnout, ale jeho cena by měla stačit na cestu vlakem pro šestileté dítě.
Povyprávěla jsem mamině, co se mi přihodilo.
"Mám to říct Vláďovi?" ...můj přítel
"Ne, neříkej to..."
Ještě ve vlaku mi přilítla smska od Luboše:
"Mila Elisko, dekuji Ti za krasny pokec, sladkou pusinku a tel.cislo. Vazne se mi MOC libis, jsi pro me velice pritazliva a kdyz budu uprimny, tak moc rad bych casem s tebou pres tyden travil obcasne vasnive schuzky, pokud tedy budes chtit i Ty. Zkratka hledam obcasnou, trvalou kamaradku i s vasnivym milovanim. Lubos"
Stejně jsem mu to řekla. Vláďovi. My si říkáme všechno.
Skoro...
Že je to odvážně nerozumné, bláznivé či hloupé, majetnicky založenému partnerovi sdělit, že není jediný, kdo projevil zájem o mou maličkost či velikost??;-)
Jak to celé dopadlo?? Využila jsem sexuální nabídky nebo mě můj drahý poslal do ... háje??
Čtěte zítra...
