Jako na zámku

Žít si jako na zámku. Spát na vysoké posteli s nebesy. Mít k ruce spousty sluhů. Plnou skříň krásných šatů. Bezedný měšec pěkně naducaný zlaťáky. A potkat krásného, urostlého a bohatého prince na bílém koni...sen nebo realita??

"Zítra se pojedeme podívat na zámek."
"A tam bydlí princezny??"
"Už ne, zlatíčko!"
"A kdo tam bydlí??"
"Nikdo."
"Jakto?"
"Dnes už princezny a princové v naší zemi nežijí. Jen v cizině. V jiných státech."
"A žijou na zámku??"
"Ne všichni."
"A nosí taky tak krásné šaty a korunku ve vlasech??"
"Vlastně ani ne, jen někdy, při zvláštních příležitostech."
"A co budeme na zámku dělat my??"
"Podíváme se, jak dříve lidé na zámku žili."
"Oni nebydleli jako my??"
"Ne!"
"A proč ne??"

Jak vysvětlit šestiletému děvčátku, že žili a byli lidé bohatí a chudí.

Stejně jako dnes.

Dnes ovšem jen těžko narazíme na šlechtu, kterým slouží "oddaní" poddaní. Alespoň ne v naší vlasti. Najdeme zde plno bohatých i chudých, zbohatlíků i bezdomovců, snobů i prosťáčků.

Nebylo ale třídní rozdělování v minulosti přece jen jednodušší a přehlednější?? 

Proč nás láká nahlížet do salonů, přijímacích pokojů, ložnic, jídelen či hlavních sálů princezen, císařů a dalších, kteří měli to štěstí a narodili se do kolébky vykládané zlatem a perletí??

Závist?? Možná...

Odmalička jsme vyrůstali v říši pohádek, princů a princezen, králů i královen. Co např. taková Princezna na hrášku, Šípková Růženka, Popelka, Malá mořská víla a dokonce i Arabela. Ať chceme nebo ne, holčičky spíš upoutají tyto pohádky než třeba pohádka O kohoutkovi a slepičce, O Otesánkovi či Smolíčkovi pacholíčkovi nebo pohádka O mašince Tomášovi.

Děvčátka jsou více ovlivněna princeznovským stylem a v budoucnu tudíž hledají svého vysněného prince na statném koni. Nejlépe s tučným kontem a pěkným bourákem. Kdo by chtěl jen podkoního, který má sice dobré srdce, ale jezdí na oslovi a v měšci nemá nic než pořádnou díru??

A jsme zase u toho... peníze, styl, lesk a třpyt... je to skoro jako hypnóza.

Málokdo se zřekne vidiny blahobytu, luxusu a bezstarostného pohodlného života.

A co vy?? Také jezdíte po hradech a zámcích, nasáváte zatuchlý vzduch, kocháte se pracným zdobením na klikách, garnyžích a lustrech nebo prahnete po vyčerpávajících informacích o historii tehdejší šlechty??

Já, ano...

Jezdím, kochám se, odpovídám na otázky své zvědavé dcery a uvědomuju si, jak není co závidět.