Nikdy (vyjma těhotenství ) jsem se nebála jít tmavým parkem, městem, vesnicí. Jen v lese ve tmě znejistím. Možná to je způsobeno tím, že jsem dosud nebyla skutečně přepadena a hrubé násilí, které je často námětem mnoha filmů, na mně nebylo spácháno. Myslím tím skutečné znásilnění, fyzický útok či ohrožování střelnou zbraní.
Stalo se mi však cca v osmnácti... coby dívka lepých tvarů jsem byla vtažena do vojenského hangáru na táboře poblíž koupaliště. Muže jsem samozřejmě znala. Začalo to nevinně, "měli" jsme hrát karty.
Osud mi však rozdal takové karty, s kterými jsem sice hrála zpočátku dost těžko, ale nakonec jsem vytáhla všechny trumfy a ze hry vyšla jako vítěz.
Sotva jsme totiž došli na místo určení, chlapík se na mě vrhl a shodil mě svou vahou na polní postel. Přitom se snažil ze mě servat oblečení a že to měl usnadněno (byla jsem oděna do plavek, dvoudílných). Kupodivu jsem si ho udržela "od těla" na tak dlouho, až jeho vzrušení přece jen opadlo a on mě pustil. Sice jsem byla vyděšená a pádila se zchladit do blízké vodní nádrže. Přesto jsem to tehdy ve své mladické naivitě nikomu neřekla. V podstatě k ničemu nedošlo.
Bylo to sexuální obtěžování či pokus o znásilnění, kdy jeho chtíč převládl nad jeho rozumem, ne však nad mým odhodláním se ubránit.
Bojové umění neovládám, ale kdysi jsem k němu tíhla. Stačilo odkoukat pár postojů a pohybů a už se loudilové klidili. Navíc, pokud se neusměju, působím přísným a nedostupným dojmem. Což je v tomto případě také výhoda.
To ale nic nemění na faktu, že jako matka jsem velmi opatrná a obezřetná. Dokážu předvídat a hlídám si svoje kuřátka, jak nejlépe dovedu. Zdraví a bezpečí dětí je pro mě hodně důležité a pokud by jim někdo jen zkřivil vlásek, budu zlá.
Hodně zlá!
Syn, tehdy ještě základní školou povinný, absolvoval několik lekcí bojového umění Taekwondo ( korejské bojové umění sebeobrany ). Když ho ale jednou, cestou ze školy, oslovil a poté chtěl napadnout již dospělý muž, syn neváhal a dobře mířenou pravačkou mu dal pěstí do... no asi mezi oči.
Dotyčný, značně posilněn na egu, ale zároveň oslaben požitím alkoholu, se složil do prachu chodníku.
Poté přiběhnul domů (syn, né ten opilec). Když jsem ho viděla, jak se klepe, klouby na ruce odřené do krve, moc mi to nepřidalo. Musel mi vše podrobně vylíčit, než jsem usoudila, že je vše ok. Zřejmě bylo dobře, že syn nepoužil, co se měsíce učil v lekcích Taekwonda, ale dobře využil momentu překvapení. Jednal v sebeobraně a reflexně.
Dala jsem mu přednášku, poučení, co všechno se může stát i pochvalu, že to zmáknul, že to dobře dopadlo...
Až moje princezna opustí svůj svět panenek, kostýmů, pohádek a vzdušných zámků, připravím ji na tvrdou realitu. Zatím musí stačit prevence!
