Barokní umělci by ze mě byli paf

Do jaké doby byste se chtěly narodit?? V jakých šatech byste se nejlépe cítily?? Také se hrdě hlásíte ke krásnému období, ve kterém byly ženy plných tvarů modlami??

Již někdy v minulosti jsem se zmínila, že v současné době má postava více připomíná krásky obdivované v době baroka. I umělci z té doby by jistě byli ze mě paf. Já jsem také paf, když se omylem shlédnu celá v zrcadle. Nicméně jsem celkem líbivý typ i přes kilíčka navíc, takže jistě najdu ctitele i v dnešní době.

Dnešní trend však udává tempo a v módě jsou štíhlé či pohublé typy. To jistě způsobuje hladovkové šílenství a nespokojenost se svými pěti kily navíc. Co pěti kily, ba i dvě kila navíc jsou katastrofou největšího kalibru v očích mnoha žen i mužů hned po katastrofě v Japonsku.

Přestože se vymykám dnešnímu trendu, věřím, že někteří muži by mi i dnes padali k nohám a líbali mi ručku. Ono totiž ani tak nezáleží na tom, jak vypadáme, ale na tom, jak TO umíme nosit! Jak se prezentujeme! Jak jsme "k světu"!

Když by mě tehdy maloval barokní umělec na plátno či sochal, byla bych jistě nahá, jen decentně zahalená. Když bych se ale chtěla obléci, musela bych si pár desítek let počkat do období rokoka. 

Rokoko (1715-1744) totiž objevilo po patetickém a reprezentačním baroku kouzlo smyslnosti a rozechvělé poetičnosti, zacházející někdy až do mravní frivolnosti a obscénní erotičnosti.

Ano, v době pozdního baroka nebo jinak - rokoka, bych se konečně oblékla dle svého gusta.

Korzet, který ani tak neměl za účel zdůrazňovat pas, ale spíše vysadit prsa do výše a zdůraznit jejich plnost a kulatost. Tříčtvrteční rukávky zakončené několika vrstvami kanýrů a široká dlouhá sukně, často vypodložená tzv. panierem ( košem ) ve tvaru zvonu, později jiných tvarů.

Já bych ovšem dnes s podobnou výztuží neprošla dveřmi.

V době baroka i rokoka se nosily také často paruky. Ale vzhledem k tomu, že nejsem šlechtična, spokojila bych se s umně vyčesanými a zapletenými vlasy. Paruku bych nenosila, ani kdybych se do té doby narodila.

Když jsem projížděla jednotlivé umělecké slohy a hledala jsem, do kterého bych nejvíce pasovala, tak jsem zjistila, že každý sloh má něco do sebe. Každý byl ovlivněn jinou zemí a každá žena si našla něco na sebe.

Rozhodně bych se nechtěla vrátit do žádné z těchto dob, ani se v nich narodit, pokud by má krev nebyla "modrá".

V dobách dávno minulých totiž ženy našeho obyčejného původu byly nedoceněné a do všeho se jim pletl patriarchát. S mou býčí tvrdohlavostí jsem nyní, i tehdy bych byla, tvrdým oříškem nejen pro otce, ale i pro muže, kteří by se o mne ucházeli. Nesnáším totiž rozkazy a pokud nějaký dostanu, udělám pravý opak!!!

Takže, ať je to baroko nebo rokoko či nějaké další kokoko...pořád se budeme mít do čeho obléknout a z čeho svléknout;-)