27. listopadu 2014 uspořádalo Ministerstvo vnitra konferenci na téma „Právo na informace versus jejich ochrana“, na níž bylo projednáváno další směřování informačního práva v České republice. Ve stejnou dobu ovšem to samé ministerstvo navrhlo, aby novela zákona o svobodném přístupu k informacím byla vypuštěna z Plánu legislativních prací vlády a to do konce roku 2015. Jako důvod uvedlo probíhající „malou novelu“ k implementaci evropské směrnice, která se ovšem ve skutečnosti nijak nedotýká svobodného přístupu k informacím, resp. jeho zlepšení. Jak si takový postoj vysvětlit? Zřejmě se jedná o v politice již tradiční pozici: snažíme se, ale dejte nám čas – nejlépe do dalších voleb.
Přitom k takovému postoji není důvod. Doposud bylo zpracováno již několik analýz a to jak nevládními organizacemi, tak i samotným ministerstvem, a dokonce byl zpracován návrh velké, systematické novelizace, zaměřený na odstranění hlavních problémů práva na informace (dostupný ZDE). Všechny analýzy došly ke shodnému závěru – když je občanovi upírán přístup k informacím, má dnes namísto práva na informace, tak akorát právo se soudit. Pokud subjekty povinné poskytovat informace občana neoprávněně odmítnou, je odkázán na soud a může čekat na informace i několik let.
Namísto konkrétních řešení jsou stále předkládány nové důvody, které mají být údajnou překážkou ke kvalitní úpravě a pořádají se další konference bez jasné ideje. Ta poslední působila jako narychlo spíchnutá improvizace. Nepříliš důvěryhodný byl také výběr účastníků, kdy se vlastně střídaly povinné subjekty, ale druhá strana mince, zájmy občanů – žadatelů, nebyly systematicky zastoupeny (například chyběl pohled na rozsáhlé obstrukce některých povinných subjektů).
Znepokojujícím momentem konference bylo, když obě zahraniční přednášející (z Německa a Rakouska) upozornily, že podle nich ve vystoupeních nesprávně převládá otázka, jak žadatele odstrašit, jak „vyběhnout“ s jejich obtěžováním, a apelovaly, že každý demokratický úkol je náročný, je třeba vyjít občanům vstříc a naplnit jejich ústavní právo na informace. „Problém spočívá v tom, že některé žádosti nás rozčilují, vnímáme je jako šikanu, ale když se nad tím zamyslíme, není to šikana, je to právo na informace“, řekla Friderike Hellner z Německa .
Dalším z důvodů pro odklad řešení současné situace byl argument, že opakovaní žadatelé (tzv. kverulanti) jsou významným problémem zejména pro samosprávy, který je třeba legislativně řešit, bohužel ministerstvo ovšem nemá dostatek informací ke zjištění rozsahu tohoto „problému“. Organizace Oživení a Otevřená společnost (Otevřete.cz) proto sestavily dotazník pro samosprávy, aby zjistily, jak je tento problém skutečně závažný. Z průzkumu 820 obcí, které dotazník vyplnily, vyplývá, že opakovaní žadatelé samosprávy nezatěžují, když víc než polovina dotázaných se s nimi ani nesetkala.
Samozřejmě nelze přehlížet riziko zatížení zejména malých obcí, které mají jednoho, či dokonce nemají zaměstnance. Ty jsou žádostmi o informace zatíženy více, stále však na takovou obec připadne ročně zhruba 5 žádostí o informace.
Více než polovina dotazovaných obcí by uvítala větší rozsah poradenství v oblasti poskytování informací a instituci, která by mohla řešit problémové žádosti za ně. Stejný počet samospráv pak vidí cestu ke snížení zátěže v aktivním uveřejňování informací, aby se občané nemuseli individuálně ptát.
Bohužel jejich přání nebudou minimálně v nadcházejícím roce vyslyšena a můžeme tak s napětím očekávat další analýzy, konference a setkávání nad současnými problémy přístupu k informacím, jejich skutečné řešení je ale v nedohlednu.
Podrobnější výsledky celého průzkumu naleznete zde.
Franková Lenka
