Kdo bude kontrolovat politiky? Politici sami nebo nikdo.

Tak nějak vypadá diskuse nad kontrolou financování politických stran. Po více jak půl roce se koaliční rada před nedávnem konečně odhodlala k projednávání návrhu, který v prvním pololetí 2014 připravilo Ministerstvo vnitra. Na české poměry převratně navrhuje nezávislý dohledový orgán.  A ten by teď mohl kontrolovat i majetková přiznání politiků.

Na venek se sice mluví o nezávislém dohledovém orgánu. V praxi si ale některé koaliční strany tuto nezávislost představují tak, že do vedení budou jmenováni hlavně politici nebo dokonce výhradně koaliční politici. Výsledná podoba úřadu je zatím nejistá. Stejně jako kontrola majetkových přiznání politiků odevzdávaných podle zákona o střetu zájmů.

O kontrole majetkových přiznání se diskutuje v souvislosti s připravovanou novelou zákona o střetu zájmů. Ta je ve fázi vypořádání připomínek jednotlivých rezortů. Jednou z diskutovaných variant je svěřit kontrolu majetkových přiznání právě novému orgánu pro dohled nad financováním politických stran. Samotný text novely ovšem takovou variantu neobsahuje. Zapracování připomínek by mělo být hotové příští týden.

O tom, že zákon o střetu zájmů v praxi nefunguje, není sporu. Je bezzubý, nevymahatelný a, i kdyby někdo jeho dodržování kontroloval, sankce za porušení jsou nižší, než pokuty za špatné parkování. I to jsou výsledky analýzy vymahatelnosti legislativy ke střetu zájmů. Ani v dalších zemích střední a východní Evropy, např. Slovensku, Polsku, Maďarsku a Estonsku, není situace ideální, ale můžeme se inspirovat a poučit. Aby zákon o střetu zájmů fungoval, je třeba na jeho dodržování dohlížet. Dohledový orgán musí mít jak dostatečné kapacity, tak pravomoci a zajištěnou součinnost dalších orgánů. Jako velký problém se  ve všech zmíněných zemích, včetně té naší, ukazuje roztříštěnost právních úprav střetu zájmů i do několika desítek zákonů a nejasná definice střetu zájmů. (Podrobnější srovnání dostupné v krátké studii).

Zadání, jak celou situaci řešit je přitom zcela zřejmé (viz doporučení str. 18):

• zpřesnit definici střetu zájmů (každému je jasné, co střet zájmů je a jak má jednat)
• zpřísnit podmínky pro odchody vysokých úředníků a politiků do soukromého sektoru, který mohli ze svých funkcí ovlivňovat (regulace lobbyingu)
• zefektivnit institucionální kontrolu i sankce (nezávislý orgán dohledu)
• poskytovat poradenství a metodické vedení (odpovědi na dotazy, manuály)
• posílit transparentnost i možnost veřejné kontroly (neomezený přístup do registru, šetření podnětů)

Taková doporučení se ostatně objevují v protikorupčních strategiích a plánech různých vlád každoročně minimálně posledních pět let. Zatím bez reálných výsledků a s neustálými odklady.

Současný návrh novely přeci jen přináší určitá zlepšení, zejm. v otázce odstupňovaných a přísnějších sankcí, v zavedení centrálního registru majetkových přiznání a povinnosti podat majetková přiznání s nástupem do funkce.  Naproti tomu vůbec  neřeší:

1/ kontrolu, kterou asi budou nadále neefektivně vykonávat stovky obecních úřadů, a

2/podrobnější omezení přechodu mezi veřejným a soukromým sektorem.  

Nejasná zůstává také otázka gestorství - nikdo se k tématu nehlásí, ani Úřad vlády, který novelu připravuje, Ministerstvo spravedlnosti, které připravovalo platný zákon, natož Ministerstvo vnitra, které je zodpovědné za koordinaci ve veřejné správě. 

Z připomínkového řízení vzejdou snad pozitivní změny:

a) v upřesnění definice střetu zájmů, která by se měla vázat na nestranný a objektivní výkon funkce po vzoru definice Rady Evropy,

b) neomezený přístup do registru majetkových přiznání, a doufejme

c) vyřešení gestorství (třeba i v podobě nového úřadu).

Na zákaz souběhu volených politických funkcí (třeba ministr/poslanec/zastupitel), jaký platí například v Maďarsku, můžeme sice zapomenout, ale třeba se dočkáme změny a i politici budou za porušení zákona pohnáni k zodpovědnosti.

Lenka Petráková

Oživení, o.s.

Článek vznikl v rámci projektu Prosazování efektivního protikorupčního institucionálního rámce v zemích střední a východní Evropy podpořeného Evropskou komisí a Mezinárodním visegradským fondem. Názory zde vyjádřené jsou toliko názory autorky a nelze je považovat za stanovisko donorů.