Občan číslo 1 již svůj projev pronesl, ale na něco v něm trochu pozapomněl. Jako občan číslo 10.566.155 jsem se rozhodl to trochu napravit.
Dámy a pánové, přátelé, známí a neznámí,
Česká republika je jednou z mnoha zemí, které čelí útokům neviditelného nepřítele. Nepřítele bez duše, tudíž neznajícího slitování. Nepřítele tak malého, že na spatření jej potřebujeme nejsilnější elektronové mikroskopy. Nepřítele tak silného, že mu po celém světě padlo za oběť již několik tisíc lidí. Nepřítele tak schopného, že v důsledku mohl u mnohých vyvolat paniku, strach, děs, úzkost, obavy z věcí příštích.
Na naší straně je však převaha. Umíme se mu bránit. Umíme jej zastavit. Jsme silnější než on. Zatímco nepřítele vedou jen biochemické procesy, které jej nutí se množit a hledat nové hostitele, nové objekty, které by napadl, nás žene naše vůle. Vůle odolat, vůle žít, vůle vzdorovat. Tuto vůli přežít jsme již mnohokrát v naší historii projevili a díky tomu opravdu přežili.
Vláda České republiky podcenila přípravu na možné napadení tímto nepřítelem. Nyní však dělá možné i nemožné, aby svou fatální chybu napravila. Dělá chyby, ale chyby děláme i my sami. Podceňujeme nebezpečí, které na nás číhá, jindy jej však zase zbytečně zveličujeme. Respektujme však nařízení vlády. Nejsou samoúčelná a mají v této době svůj smysl.
V mnoha našich vlastních rozhodnutích se skrývá nerozum a zbytečné hazardérství, v jiných naopak nadbytečná úzkostlivost.
O čem mluvím? Zbytečný risk spočívá v nedodržování karanténních opatřeních, v pohrdání druhými a stavění sebe sama na piedestal potřeb. Přeci nebudu stále zavřený doma. Vždyť jsem nic neprovedl, jen jsem si byl zalyžovat v Itálii. Kašlu jim na to. Musím ještě zařídit to a to.
Nepřiměřená úzkost pak představuje například nárůst udání, že někdo karanténu porušuje, že se pohybuje na veřejnosti bez roušky, že zakašle mezi lidmi. Nervozita vyvolaná i některými zpravodajstvími pak v mnohých akceleruje touhu až po lynči. Ne, nemám na mysli lynč skutečný, fyzický, ač i k tomu , bohužel, dle dostupných zpráv, nebylo někdy tak daleko. Mám na mysli lynč slovní. Křik, urážky, ponižování, všechny ty projevy zloby.
Milí spoluobčané,
všichni víme, že jsme ve válce proti nepatrně velkému, ale dosti nebezpečnému nepříteli. Každý z nás tuto situaci prožívá jinak. Mějme tedy i trochu pochopení pro ty, kteří situaci nezvládají nejlépe. Mějme pochopení i pro ty, kteří podlehli nadbytečnému strachu. Utěšujme je. Pomáhejme si navzájem překonat toto těžké období. My víme, že v této válce zvítězíme.
Do boje se v prvních liniích zapojily všechny složky Integrovaného záchranného systému. Zdravotníci, policisté, hasiči, ale též armáda. Mnozí z nich riskují své zdraví a životy, zcela v souladu s tím, jakou profesi si zvolili. Jim patří náš dík, naše úcta, náš obdiv. Ale též naše pomoc.
Nejsou v tom boji naštěstí osamoceni. Krajské i místní samosprávy koordinují boj proti nákaze na místních a krajských úrovních. I oni mohou dělat chyby. Jsou to jen lidé. Pomáhejme i jim. Pokud vidíme, že nějakou chybu konají, nenadávejme, nekritizujme, ale slušně jim sdělme, že si myslíme, že jejich rozhodnutí je špatné a vysvětleme i proč si to myslíme. Buďme se svými samosprávami v kontaktu a v dialogu. Ani nejlepší starosta, či hejtman, nemůže myslet úplně na všechno a nemůže obsáhnout všechny možnosti, které mohou ovlivnit šíření nepřítele. A nezapomeňme jim děkovat. Dělají též maximum možného, co dokáží obsáhnout.
Do boje se zapojili i pracovníci obchodů. Mnozí z nás podlehli panice a začali skupovat všemožné zboží denní potřeby, trvanlivými potravinami počínaje, přes drogistické zboží až po potřeby pro naše domácí mazlíčky. Není k tomu důvod. Ale tomuto tlaku nakupujících čelí v obchodech stejný počet lidí, jako ve dnech, kdy se žádná panika nekoná. I oni jsou již unavení. Navíc jsou méně chránění, než jiné skupiny, které postihl současný boj s nepřítelem. Často se stávají hromosvodem frustrací těch, kteří již nesehnali to, co jiní před nimi skoupili. Nemohou za to. Jsou to prodejci, nikoli výrobci. Mohou prodat jen tolik, kolik jim dodavatelé přivezou. Buďme jim také vděčni. I přes paniku, kterou někteří šíří a jíž i podlehli, se snaží ve své profesi obstát čestně v této válce s neviditelným nepřítelem. I je drží při jejich každodenní činnosti vědomí, že zvítězíme. I oni přispívají svým podstatným dílem k tomu, že se tak stane. I jim patří náš dík i naše úcta.
Nejsou to jen zmiňované skupiny. Do boje se zapojila obrovská armáda dalších profesí a dobrovolníků. Doma šijí roušky. Pomáhají seniorům s nákupy. Řídí prostředky hromadné dopravy. Poskytují občerstvení všem v první linii, tedy složkám Integrovaného záchranného systému. Organizují další pomoc, jako například shánění látek a dalšího materiálu pro dobrovolníky šijící roušky. Chtěl bych říci, že naprostá většina nás, občanů této země, v této válce bojuje též. I těm náleží poděkování nás všech.
Když už neumíme šít, nemáme prostředky na výrobu desinfekčních prostředků, máme třeba i strach chodit více mezi lidi, nevíme o žádném seniorovi, kterému bychom mohli nakoupit, máme pocit, že v tomto boji snad nemůžeme ničím přispět, máme ještě jeden důležitý úkol. Každý z nás má stejný úkol. Chránit sebe i druhé. Dbejme na osobní hygienu. Myjme si ruce co nejčastěji. Při pohybu venku používejme roušku. Ta sice nechrání nás, ale chrání právě ty lidi okolo nás a její nepoužívání lze vnímat i jako pohrdání zdravím i životem druhých. Nešiřme paniku. Sledujme, že i když došlo k uzavření některých oblastí v naší zemi, zásobování této oblasti i nadále probíhá. Buďme zodpovědní a klidní. V boji zvítězíme a nepřítele porazíme. Děkujme i sobě navzájem, že dodržujeme opatření k zamezení šíření nepřítele a chováme se k sobě ohleduplně. Pomáhejme si a nemůžeme nezvítězit.
Kéž Bůh chrání tuto krásnou zemi. Svatí patroni orodujte za nás.
Váš občan
