Dobrý den, s dovolením napíšu své pojetí do diskuse. Křesťanství bych viděla spíše jak náboženství, tak jako člověčenství. To, co prožíval Kristus, že byl zesměšněn, odsouzen a umíral nahý před davem čumilů - to je pecka, protože se to týká v přeneseném smyslu i mě. Tři dny v pekle také.  To není jen nastavení tváře, to je ztráta tváře. Ztratit tvář znamená ztratit svou sílu v důvěře v Boha, že  temnoty ve mně ani okolo mně nezvítězí. I když se člověk propadne do svého pekla. Bez smrti ega by nenastalo vkříšení duše, lásky. Evangelium není plnění úkolu, je to žití až na doraz. Porozumnění lidské bolesti své i druhých. V t om je křesťanství pro všechny lidi přínosné. Nemělo by lidi rozdělovat, ale je s milosrdenstvím přijímat...

j.hori.kame

Když už lidé nechtějí vnímat křesťanství jako náboženství, mohou si zvolit jako životní styl a to je také nářez, protože být tím člověkem, jak nabízí evangelia není nic snadného, i když to znamená skutečnou svobodu a lehkost. A oproti tomu poznání, na čem jsme všichni závislí a neumíme si odepřít. Život je dar, ale příliš krátký na taková poznání, zlepšování a narovnávání vztahů člověka k člověku, přesto, o pokus to stojí.

Pro pana Macka a spol.:

Chtěl bych vám připomenout, že toto hnutí je živé již 2 tisíce  let a v současné době ho vyznává přes 1 miliardu lidí. To, že se v průběhu té doby vyskytly excesy není chyba systému, ale selhání jednotlivce nebo skupin.

Naproto tomu, řekněme, čistě ateistické hnutí, ruský komunismus jako systém dokázal od r. 1918 do r. 1957 zlikvidovat 55 milionů, většinou nevinných lidí - viz Solženicyn : Souostroví GULAG

Myslíte, že náboženské války měly v historii méně obětí?

Hezké připomenutí.

Konečně rozvážný, klidný, umírněný článek. Ano, květná neděle v panu Oulickém je rozumným pokusem o nalezení klidu a domácnostní pohody. Až si budeme plést pomlázky, vzpomeneme na starověké bičování a všechny ty hrůzy. Žádné sváry a nesmyslné útoky, ale pokus o sebekritický pohled a odmítnutí zběsilého, mrzkého mamonu a všech těch různých odpustků a restitucí.

Ano rozvážný, klidný, umírněný článek. Na to by měl pan Oulický také myslet, když píše článek třeba o svém bližním panu Verešovi.