O co více šponujeme daňové slevy, o to méně miliard pak logicky zbude na rodiny s dětmi

Toto tvrzení se v souvislosti s diskusemi o přijetí koncepce rodinné politiky a zaměřením státní rodinné politiky objevuje opakovaně. Je správné dávat tato opatření do vzájemné souvislosti? Sledují stejný cíl?

Daňové slevy jsou určeny rodinám s vyživovanými dětmi, a to až do 26 let věku. Jejich cílem je vyrovnat náklady rodiny, které nejsou osobní spotřebou rodičů, ale jakousi investicí do budoucnosti. Je známo, že v minulosti představovala výše slevy přibližně jen polovinu skutečně vynaložených nákladů. Potřebu existence daňových slev dokládá fakt, že příjem na hlavu rodiny se dvěma dětmi činí 58% přijmu a hlavu bezdětné rodiny zaměstnance.

Naproti tomu zařízení péče o děti pomáhají rodičům nejmenších dětí v tom, že jim umožňují profesní život. Nelze tedy předpokládat, že by jedno zmíněné opatření mohlo nahradit druhé, pokud ovšem nechceme, aby rodiče zvýšenou ekonomickou aktivitou „nahrazovali ušlý výdělek“, deficit, k němuž dochází péčí o děti. Zajímavé ovšem je, pokud se na uplatnění obou opatření podíváme v kontextu aktuální situace v České republice.

Daňové slevy zvyšují příjmovou situaci rodin s vyživovanými dětmi ve věku od 0-26 let. Poslední zprávy o rodině ukazuje, že roční disponibilní příjem domácnosti s dítětem ve věku 0-5 let je vyšší než příjem domácností se staršími dětmi. Navyšování daňové slevy je tedy prospěšné zejména pro rodiny se staršími dětmi, kterým investice do služeb, kam patří zejména zařízení kolektivní péče, nepomáhají.

Zařízení nerodičovské péče o předškolní děti napomáhají zvyšovat zaměstnanost pečujících rodičů, zejména matek. Panuje značný informační šum ohledně neumístěných dětí do těchto zařízení. Jisté je, že skutečně nenaplněná poptávka omezuje svobodnou volbu rodičů a je proto nežádoucí.

Jiná otázka ovšem je, nakolik je odpovědný tlak ze strany státu na urychlování návratu matek nejmenších dětí na trh práce. V současné době není k dispozici dostatek zkrácených úvazků. Proto je zaměstnanost matek dětí do tří let věku jedna z nejnižších v EU. Po ukončení rodičovské dovolené se zaměstnanost matek dětí ve věku 3-5 prudce zvyšuje a je srovnatelná se Švédskem. Zaměstnanost matek 6-14 letých dětí je v Česku nejvyšší v EU.

Lze tedy předpokládat, že rychlejší návrat pečujících osob, nejčastěji matek, na trh práce bude znamenat prudké zvýšení počtu hodin nejmenších dětí v kolektivním zařízení, kdy bude u dvouletých dětí překračována psychologicky přípustná týdenní 20 hodinová hranice pobytu v kolektivním zařízení.

Z tohoto pohledu je současná situace jistě lepší než ta, o niž se snaží autoři uvedeného výroku.